USS Enterprise (CVN-65)

Z Multimediaexpo.cz

Operace Sea Orbit — zleva USS Bainbridge (DLGN-25), USS Long Beach (CGN-9) a USS Enterprise (CVAN-65)
Základní údaje
Typ:	letadlová loď
Třída:
Číslo trupu:
Jméno podle:
Objednána:
Zahájení stavby:	4. února 1958
Spuštěna na vodu:	24. září 1960
Uvedena do služby:	25. listopadu 1961
Osud:	plánované vyřazení 2014
Poloha vraku:
Cena:
Předchůdce:	Kitty Hawk
Následovník:	Nimitz
Poznámka:
Takticko-technická data
Výtlak:	75 700 t (standardní) 89 600 t (plný)
Délka:	335,64 m
Šířka:	75,6 m (paluba) 39,9 m
Ponor:	11,3 m
Pohon:	8× jaderný reaktor A2W 4× turbínová soustrojí
Palivo:
Rychlost:	30+ uzlů
Dosah:
Posádka:	3350 + 2480
Pancíř:
Výzbroj:	2× RIM-7 Sea Sparrow 2× Phalanx CIWS 2× RIM-116 RAM
Elektronika:
Letadla:	až 85
Ostatní:

USS Enterprise (CVN-65) je letadlová loď amerického námořnictva s jaderným pohonem z doby studené války. Je to první postavená letadlová loď s jaderným pohonem a druhá válečná loď s tímto pohonem vůbec (o několik měsíců dříve byl dokončen křižník USS Long Beach). Zároveň je osmou americkou válečnou lodí nesoucí jméno USS Enterprise. Se svou délkou 342 metrů je nejdelší válečnou lodí světa, výtlakem ji však již překonaly letadlové lodi třídy Nimitz (předtím byla největší i nejdelší).^[1] V současnosti je Enterprise nejstarší americkou letadlovou lodí. Ve službě ji má nahradit nové plavidlo třídy Gerald R. Ford, u kterého se předpokládá dokončení v roce 2015.^[2] Domovským přístavem Enterprise je základna Naval Station Norfolk ve státě Virginia.

Stavba

Srovnání velikosti největších lodí a budov světa:
 USS Enterprise, 342 m
 Pentagon, 431 m
 Queen Mary 2, 345 m
 Hindenburg, 245 m
 Jamato, 263 m
 Empire State Building, 443 m
 Knock Nevis tanker, 458 m

Práce na projektu Enterprise začaly v první polovině 50. let.^[1] Stavba lodi byla objednána 15. listopadu 1957 u loděnice Newport News Shipbuilding Co. v Newport News ve státě Virginia. Původně byla plánována stavba šesti lodí, příliš vysoké náklady ale vedly k tomu, že zůstala jedinou jednotkou své třídy. Sériově byla stavěna teprve následující třída Nimitz. Kýl lodi byl založen 4. února 1958, trup byl spuštěn na vodu dne 24. září 1960 a 25. listopadu 1961 Enterprise vstoupila do služby.^[3] Prvním velitelem lodi se stal Vincent P. de Poix.

Konstrukce

Posádku tvoří 3350 námořníků a 2480 členů leteckého personálu. Velitelský ostrov měl zprvu značně futuristický tvar, při modernizaci lodi v letech 1979–1982 byl přestavěn po vzoru třídy Kitty Hawk.^[1] Úhlová letová paluba s hangárem spojují čtyři výtahy. Letouny startují pomocí čtyř parních katapultů typu C-13. Pro operace letounů je neseno 8500 tun paliva, což je ekvivalent 12 dní plného provozu.^[1] Enterprise může nést až 85 letounů a vrtulníků, obvykle je to však okolo 60.^[2] Enterprise původně nenesla žádnou obrannou výzbroj. Teprve v roce 1967 na ni byla instalována tři osminásobná odpalovací zařízení střel RIM-7 Sea Sparrow. Počátkem sedmdesátých let loď nesla dva systémy Sea Sparrow, tři systémy blízké obrany Phalanx CIWS a čtyři vypouštěče klamných cílů SRBOC.^[4] V poslední konfiguraci byl jeden Phalanx odstraněn a naopak byly přidány dvě 21násobná odpalovací zařízení systému RIM-116 RAM.^[2] Pohon tvoří osm tlakovodních jaderných reaktorů typu Westinghouse A2W a čtyři turbíny Westinghouse. Lodní šrouby jsou rovněž čtyři. Díky jadernému pohonu má Enterprise téměř neomezený akční rádius. K výměně jaderného paliva došlo doposud čtyřikrát – v letech 1964–1965, 1970, 1979–1980 a 1994.^[1]

Operační služba

Leden 1969: hořící Enterprise

Enterprise v roce 2003

K první operační plavbě Enterprise vyplula pod velením Vincenta P. DePoixe dne 12. ledna 1962. Následně se ve Středomoří připojila k americké 6. flotile. V době kubánské krize v říjnu roku 1962 se loď podílela na blokádě Kuby.^[1] V roce 1964 vytvořily Enterprise a dva křižníky s jaderným pohonem – Long Beach a USS Bainbridge, první námořní eskadru tvořenou čistě plavidly s jaderným pohonem. Svaz pojmenovaný Task Force One následně provedl operaci Sea Orbit – obeplutí planety bez doplnění paliva či zásob.^[1] Enterprise byla poté nasazena ve vietnamské válce. Její letouny například bombardovaly Severní Vietnam a později loď též pomáhala s evakuací lidí ze Saigonu po porážce Vietnamské republiky. Evakuace byla součástí operace Frequent Wind.^[1] Ráno 14. ledna 1969 došlo na palubě lodi k vážné nehodě. Výbuch rakety MK-32 Zuni podvěšené na zaparkovaném letounu F-4 Phantom způsobil požár, který se sice podařilo poměrně rychle lokalizovat, vyžádal si však ztrátu 27 mrtvých a 314 raněných. Oheň též zničil 15 palubních letounů.^[5] Rovněž v následujících dekádách se Enterprise účastnila řady misí, například při konfliktu v Bosně, ochraně bezletových zón nad jižním Irákem – operaci Southern Watch či během války v Iráku.

Plánované vyřazení

Při stavbě Enterprise byla její životnost plánována na 20 let. Musela by tedy být vyřazena v roce 1981. Díky průběžným modernizacím je však ve službě již 49 let (v roce 2010). V současnosti je vyřazení Enterprise plánováno přibližně na rok 2014, přičemž ji po 52 letech služby nahradí letadlová loď USS Gerald R. Ford, jež bude zároveň první jednotkou zcela nové stejnojmenné třídy letadlových lodí. Enterprise tak je nejdéle sloužící americkou letadlovou lodí.^[1]

Související články

• Seznam amerických letadlových lodí

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8} CVN-65 Enterprise [online]. Globalsecurity.org, rev. 2009-05-28, [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
2. ↑ ^{2,0 2,1 2,2} Aircraft Carriers - CVN [online]. U. S. Navy, rev. 2010-03-16, [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
3. ↑ USS ENTERPRISE (CVN 65) (ex-CVAN 65) [online]. Naval Vessel Register, rev. 2007-02-26, [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
4. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 36.  
5. ↑ Explosion rocks USS Enterprise [online]. [cit. 2010-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

• (anglicky) Oficiální web lodi
• (anglicky) Více o USS Enterprise