Konzervatismus

Z Multimediaexpo.cz

Konzervatismus nebo konzervativismus (z lat. conservare, uchovávat) je vedle liberalismu a socialismu jeden ze tří hlavních politických směrů. Jeho podstatou je důraz na řád a pořádek. Často je asociován s pravou částí politického spektra, je ovšem mnohem starší než toto politické dělení a v mnoha ohledech se mu vymyká. S liberalismem má konzervatismus společný důraz na soukromé vlastnictví, se socialismem důraz na hodnotu každého člověka ve společnosti, tedy sociální zabezpečení. Konzervatismus v relativním slova smyslu je označení ideologie, politické filozofie či hnutí, jejichž hlavní charakteristikou je otevřená tendence bránit se rychlým změnám a podporovat tradiční normy. Konzervativci jsou pak protějškem radikálů a revolucionářů.

Obsah 1 Charakteristika 2 Zastánci konzervatismu 2.1 Francie 2.2 Anglie 2.3 USA 2.4 Německo 3 Konzervatismus v ČR 4 Americký konzervatismus 5 Formy konzervatismu 6 Literatura 7 Reference 8 Externí odkazy

Charakteristika

Konzervativci ve své politické filozofii preferují hodnoty vyplývající z náboženských, kulturních a národních zkušeností a zvyků. Někteří konzervativci se snaží zachovat ve společnosti status quo nebo prosazovat pozvolné změny, jiní volají po návratu osvědčených pořádků z dřívějška. Konzervativci věří, že nejdůležitějším rysem společnosti jsou hodnoty nedotknutelného, svobodného, důstojného a sebezodpovědného lidského života, v právu vidí nutný nástroj garance těchto svobod. Roger Scruton charakterizuje konzervatismus jako „obhajobu sociální ekologie“ a „politiku odloženého účinku, jejímž cílem je zachování života a zdraví společenského organismu na co nejdelší dobu“. Konzervativci věří, že radikální změny a dlouhou praxí neprokázané domněnky nemohou býti zavedeny bez předchozího testování. (Upozorňují, že socialisté a liberálové nejsou při formulování svých tezí připraveni na „možnost nechtěných důsledků“. Jako příklad může posloužit sexuální revoluce, která se oháněla i mnohými tzv. vědeckými fakty, aby ruku v ruce s tzv. osvobozením sexuality přinesla i obrovskou epidemii AIDS, rozvodů, interrupcí a dalších negativních dopadů.) Za zakladatele konzervatismu je považován Edmund Burke, který základní postuláty tohoto myšlenkového proudu položil ve svém ústředním díle „Úvahy o revoluci ve Francii“.

Zastánci konzervatismu

Francie

• Louis de Bonald
• François René de Chateaubriand
• Joseph de Maistre
• Alexis de Tocqueville ^[1]

Anglie

• Samuel Taylor Coleridge
• Christopher Dawson
• Benjamin Disraeli
• T. S. Eliot ^[2]
• Roger Scruton
• Edmund Burke

USA

• John Adams
• Russell Kirk

Německo

• Georg Wilhelm Friedrich Hegel ^{[3] [4]}
• Wilhelm von Humboldt
• Oswald Spengler

Konzervatismus v ČR

V České republice lze za významnou konzervativní stranu považovat KDU-ČSL, kde vykazuje konzervativní myšlení většina členů, nově se mezi české konzervativní strany zařadila i TOP 09, která konzervatismus a důraz na tradice ohlásila ústy svého předsedy Karla Schwarzenbergra již při svém vzniku v červnu 2009. Částečně se k tomuto proudu (přesněji k liberálnímu konzervatismu) hlásí i ODS. Podstatná část strany se však hlásí ke klasickému liberalismu. K liberálnímu konzervatismu se hlásí i Strana svobodných občanů, vzniklá v roce 2009. Za konzervativní se také považují malé nacionalistické strany jako je Národní strana, Právo a spravedlnost nebo Národní sjednocení. Konzervativní hodnoty ve svém programu zastává také Koruna Česká a už svým názvem se k nim hlásí Konzervativní strana. V době bezprostředně porevoluční byla významnou konzervativní silou Křesťanskodemokratická strana (KDS) Václava Bendy, která navazovala na tradice disentu a později se sloučila s ODS, kde její členové podpořili konzervativní proud (Marek Benda, Václav Benda). Znatelný konzervativní étos měla i Občanská demokratická aliance.

Americký konzervatismus

Ve Spojených státech je konzervatismus mnohem více liberální než v Evropě a klade větší důraz na svobodu podnikání a v případě neokonzervatismu na mezinárodní iniciativu a morální hodnoty. Americký konzervatismus je tedy obecně spojený s následujícími hodnotami a postoji:

• upřednostňování pořádku nad chaosem a anarchií
• zdůrazňování osobní odpovědnosti
• obecná opozice vůči “velkým vládním” politikám
• podpora náboženských a mravních hodnot
• redukce sociálních programů na minimum
• odpor k politice pozitivní diskriminace
• národní hrdost

Klasickému (evropskému) konzervatismu se v USA říká tradicionalismus.

Formy konzervatismu

Literatura

• Roger Scruton: Smysl konzervatismu.
• Russell Kirk: Konzervativní smýšlení. [1]
• Robert Nisbet: Konzervatismus: sen a realita. Občanský institut, Praha 1993.
• Žegklitz J. (ed.), Velké postavy politické filosofie, Občanský institut, Praha 1996
• Jan Fingerland: Český konzervatismus. [2]
• Edmund Burke, Úvahy o revoluci ve Francii, CDK Brno 1997.

Reference

1. ↑ Alexis de Tocqueville
2. ↑ T. S. Eliot as Conservative Mentor (anglicky)
3. ↑ Občanská společnost a samospráva
4. ↑ Interpretace a kritika Hegelovy filosofie v díle mladého Marxe

Externí odkazy

• (slovensky) Konzervatívny inštitút
• Konzervativní strana
• Občanský institut
• Občanský konzervativní klub

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii