Boušín

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 13. 7. 2017, 07:07; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Boušínská kaplička

Boušín je vesnice, místní část obce Slatina nad Úpou v okrese Náchod, v kraji Královéhradeckém.

Obsah

Přírodní poměry

Poloha

Obec se nachází na skalním ostrohu nad údolím řeky Úpy v tzv. Krkonošském podhůří. Na severu sousedí s Končinami, další místní částí Slatiny nad Úpou, od severovýchodu až na jih tvoří jeho hranici řeka Úpa, za níž se nachází katastr obcí Červený Kostelec a Červená Hora, a na jihozápadě až západě se dotýká mateřské obce.

Rozloha

Boušín je součástí katastrálního území Slatina nad Úpou, které je navíc tvořeno i další místní částí - Končinami, proto je ve všech materiálech dostupná rozloha celého katastrálního území, tudíž všech obcí dohromady, která činí 1011 ha.

Využití půdy v katastru Slatiny nad Úpou

(stav z r. 2009, včetně Boušína a Končin)

Druhy pozemků Celková výměra Lesní půda Trvalé travní porosty Orná půda Ovocné sady Vodní plochy Zahrady Zastavěné plochy
Rozloha (m2)  10109059  3748603  1370147  4007949  28330  133649  268507  101960

Pramen: Český úřad zeměměřický a katastrální

Geomorfologie a geologie

Území obce je posledním z východní části jižních výběžků Podkrkonošské pahorkatiny. Geomorfologicky obec leží na jihovýchodě Krkonošského podhůří, resp. jeho části zvané Kocléřovský hřbet, přičemž od severozápadu až západu se k Boušínu táhne jeho dílčí celek - Hořičský hřbet, který severovýchodním až východním směrem přechází v Olešenskou pahorkatinu, jež je součástí Podorlické pahorkatiny, která zaujímá rozsáhlé území od Hronova a Červeného Kostelce až po Rychnov nad Kněžnou, Javornici a Liberk. Tvoří tak předěl mezi Orlickými horami, Zábřežskou vrchovinou a Českou tabulí. Rovinatý střed obce na skalnatém ostrohu nad řekou Úpou přechází všemi směry ve velmi zvlněnou krajinu. Nejvíce zdejší krajina klesá směrem k řece Úpě, a to velmi prudce. Podobně je tomu i ve směru ke Slatině nad Úpou. Naopak ke Končinám je povrch obce nejméně zvlněný. Povrch obce se pohybuje v rozmezí 310 - 395,9 m n. m. Nejnižším bodem Boušína je hladina řeky Úpy a nejvyšším kopeček pod kostelem Navštívení Panny Marie a přilehlou farou.

Boušínská kaplička v zimě

Katastr obce patří geologicky do České křídové pánve, což znamená, že je součástí Českého masivu. Většina obce se chronostratigraficky řadí do svrchní křídy, přesněji do spodního a středního turonu. Proto zde ze zpevněných sedimentů marinní geneze nalezneme zejm. písčité slínovce a spongilitické jílovce, v nichž se nacházejí příměsi místy silicifikovaných opuk. Severozápadním směrem však nalezneme nezpevněné fluviální sedimenty z období spodního a středního pleistocénu (šedé až hnědavé písky a štěrkopísky). Svahy k řece Úpě jsou geologicky rozmanitější a skládají se ze tří geologických, přibližně stejně širokých pásů, které kopírují koryto řeky Úpy. První z nich je tvořen marinními křemennými, jílovitými a glaukonitickými pískovci z období cenomanu, ve druhém nalezneme dolomitické pískovce, arkózovité pískovce, místy i slepence s hlízami a polohami dolomitu a prachovojílovitých pískovců ze svrchního permu, resp. thuringu, a třetí obsahuje zejm. spodněpermské červenohnědé pískovce ve svrchní části vápnité, přičemž místy nalezneme i arkozovité pískovce s polohami aleuropelitů. Naopak koryto Úpy a jeho blízké okolí je tvořeno zejm. fluviálními písčitými, hlinitými a štěrkovitými sedimenty z období holocénu.

Hydrologie

To, že se obec nachází na skalním ostrohu vypovídá vše. Na území Boušína je jediným povrchovým tokem řeka Úpa. Podzemní vody nejsou dobré kvality a jejich množství stále ubývá. Bohužel místní obyvatelé jsou na nich plně závislí, neboť Boušín nebyl dosud připojen na systém veřejného vodovodu. Podobné je na tom i s kanalizací.

Fauna a flóra

Místní fauna a flóra je typická podhorské oblasti středoevropského pásu, přesněji řečeno fytogeograficky patří do obvodu hercynskosudetského.

Obyvatelstvo

V současné době má Boušín 9 obyvatel a počet zde trvale žijících stále klesá.

Počet obyvatel obce (stav roku 2001)

Celkem obyvatel Z toho žen Počet obyvatel do 14 let Počet obyvatel nad 65 let Počet ekonomicky aktivních
9 4 2 — 2

Pramen: Český statistický úřad

Náboženské vyznání obyvatelstva

Většina občanů se hlásí k římskokatolické církvi a obec spadá pod tamní farnost, která je v současné době spravována z Červeného Kostelce.

Spolkový život

Spolkový život prakticky neexistuje, neboť díky velikosti obce nemohl ani nikdy probíhat. Ale na počest Boušína a jeho krásných lesů je alespoň pojmenováno slatinské myslivecké sdružení (Myslivecké sdružení Boušín).

Struktura bytového fondu

Na Boušíně je evidováno celkem 5 domů, z toho obydlené jsou 2 a 3 slouží k rekreaci. Stejný počet je i bytových jednotek. Zástavba je uspořádána podél místní komunikace ze Slatiny nad Úpou a u kostela.

Vnitřek boušínského kostela

Historie

Boušín (původně zvaný Bohušínem) je nejstarším místem v obci Slatina nad Úpou. Osada vznikla při osidlování povodí horního roku řeky Úpy starobylým českým rodem erbu zlatého třmene patrně ve 12. století. Po čtyřech příslušnících tohoto rodu, bratřích Ratiboři, Lutoboru, Heřmanu a Bohuši, byly podle tehdejšího zvyku pojmenovány osady Ratibořice, Litoboř, Heřmanice a Boušín. Prvním z historicky doložených pánů z Vízmburka byl Tas z Vízmburka, který byl zavražděn roku 1304. Jeho nástupci se stali Jaroš z Vízmburka a Milota z Pnětluk. Dalším známým majitelem byl Luck z Vízmburka. Po něm je vízmburské zboží v rukou Arnošta z Hostyně, který ho kolem roku 1330 prodává bratřím Hynkovi Crhovi, Haimanovi, Hynkovi Hlaváči a Vácslavovi z Dubé a z Náchoda, kteří tyto majetky spravují zprvu společně, ale již před rokem 1336 si Vízmbursko podělují, přičemž Boušín i hrad Vízmburk získává Hynek Crh. Po jeho smrti přicházejí na řadu jeho synové Hynek a Jindřich (zv. Hynáček), kteří se vyskytují často jako patroni mnohých okolních kostelů, včetně toho boušínského. V roce 1352 je poprvé připomínán zdejší kostel. Právě u něj vznikla před rokem 1358, možná hned po založení kostela, farní škola, která však nepřežila období husitských válek. Následovali další majitelé, až přišlo období zániku vízmburské svrchovanosti. K tomuto kroku došlo za Petra Adršpacha z Dubé a z Náchoda, který prodal tyto majetky někdy v rozmezí let 1516-1519 Janu Špetlovi z Janovic, čímž se Vízmbursko stalo součástí náchodského panství. Od těch dob je také Boušín součástí Slatiny nad Úpou. Posledním českým majitelem náchodského panství byl Adam Erdman Trčka z Lípy, po kterém ho získávají od císaře Piccolominiové. O Boušíně se zmiňuje ve své Babičce i spisovatelka Božena Němcová, která prožila své dětství v nedalekých Ratibořicích, a také Alois Jirásek si oblíbil boušínskou samotu, neboť děj prvního dílu své kroniky U nás umístil právě sem. Kdo by neznal pátera Ondráška, židovku Justynku, kantora Šoltu, typickou postavu Doubenuse, pannu Aninku a včeličky dušičky s úlem Fráterem?

Kostel Navštívení Panny Marie

Pamětihodnosti

  • Boušínská kaplička z let 1728-1730 (původně dřevěná nad studánkou se "zázračnou" vodou, 1924 nově vyzděna díky veřejné obecní sbírce, k ní se váže pověst o zázračném uzdravení hluchoněmé dcery turyňského pána Jana Litobořského z Chlumu, kterou popisuje Božena Němcová ve své Babičce, text na kapličce: "Tam, kde je dnešní fara, stával před časy dvorec turyňského pána. Často sem dojížděl s malou dceruškou. Nebe jí dalo krásu, ale nemoc vzala ubohé se sluchem i řeč. Ovečky však jí rozuměly a ovčákův pes četl jí z očí. Jednou, když ji zlákalo jaro, vydala se k ovečkám sama. Cesty ji vedly, ale také svedly a zavedly v prales nad divou řekou. Temných hlubin se bála, ale studánka ve stráni ji zvábila, pramen osvěžil, a když v pláči spjala ruce k prosebnému „Zdrávas!“ – aby ji svatá paní z lesů vyvedla, stal se div: hluchá slyší, jak němé dosud rty šeptají živá slova, za štěkotem běží z lesa ven. Zahlédne dvorec, slyší zvonky oveček a radostně na žasnoucího pastuchu volá: „Bárto, Bárto!“ Na poděkování zázračného uzdravení daroval turyňský pán dvorec i s poplužím záduši a vybudoval na Boušíně mariánskou svatyni.")
  • Jednolodní kostel Navštívení Panny Marie (poprvé zmíněn roku 1350, v období husitských válek zpustl, 1434 na jeho místě postavil Jan Litobořský z Chlumu nový dřevěný kostel, který zanikl během třicetileté války, za ní byl byl filiální do Náchoda, po obnovení fary v České Skalici (1662) patřil pod ní, barokně byl přestavěn v letech 1681-1692, 1730 se stává farním a roku 1831 byl opraven) s cínovou křtitelnicí z konce 17. století (opravována 1838 a 1883)
  • Drobná sakrální architektura (pískovcové ukřižování a náhrobky na místním hřbitově)
  • Barokní fara z let 1728-1730 (na jejím dvoře je rázovitý srub z konce 17. století, roubená stodola byla v roce 1967 zbourána)
  • Špetlův buk (podle měření z roku 1978 měl obvod kmene 570 cm a výšku 29 m, stáří odhadnuto na 300 let, 1981 prohlášen památným stromem, 17. května 2008 při vichřici vyvrácen, přesto ochrana tohoto torza zachována a vztahuje se na pozůstatky nadzemní i podzemní části stromu a na semenáčky rostoucí v jeho ochranném pásmu)
  • Bathildin stoleček (místo k odpočinku na Panské, resp. Bathildině cestě, kterou vybudoval majitel náchodského panství Wilhelm Karl August zu Schaumburg-Lippe pro svoji ženu Bathildis von Anhalt-Dessau)
  • Boušínská lávka (postavena 1876 majitelem náchodského panství Wilhelmem Schaumburg-Lippe, 1948 prošla rekonstrukcí, poté chátrala až do její opravy v roce 2000)

Významní rodáci a osobnosti, jež významně ovlivnily život obce

  • Albrecht ze Skalice (14. století), římkat. kněz; kolem roku 1375 působil na Boušíně
  • Dětřich (14. století), římkat. kněz; první zdejší písemně zmíněný farář
  • Jiří Ehl (1803 Josefov - 15. dubna 1884 Chvalkovice), římkat. kněz; před odchodem do Chvalkovic působil jako farář na Boušíně
  • P. Josef Myslimír Ludvík (22. dubna 1796 Dolany u Jaroměře - 1. ledna 1856 Česká Skalice), římkat. kněz, historik a spisovatel; 1847-1848 farář na Boubíně, kde byl mj. oloupen bandou bratří Špetlů
  • Anna Viktorie Ludmila Piccolomini-Pieri d'Aragona (1. května 1667 - 21. prosince 1738), šlechtična; nechala postavit zdejší faru
  • Lorenzo Piccolomini-Pieri d'Aragona (24. listopadu 1656 - 22. srpna 1712 Ratibořice), šlechtic; nechal postavit boušínský kostel
  • P. Antonín Svatoš (21. července 1863 Plchůvky u Chocně - 1951 Kocléřov u Svitav), římkat. kněz; poslední boušínský farář (1899-1946)

Turistický ruch

Kříž v místě U záduše

Obcí vede několik turistických stezek pro pěší. Nejznámější je cesta Boženy Němcové (červená turistická značka), která prochází místy, jež jsou nějakým způsobem spjata se životem Boženy Němcové. Začíná ve Chvalkovicích a přes Českou Skalici vede až do Červeného Kostelce. Pod Boušínem kopíruje trasu tzv. Panské cesty. Podobným směrem vede i zelené turistické značení, které však oproti cestě Boženy Němcové míří do Červeného Kostelce přímo přes řeku Úpu a obec Stolín. Dále obcí vede cyklotrasa KČT č. 4018 „Okruh Boženy Němcové“ Česká Skalice - Ratibořice - Havlovice - Červený Kostelec - Řešetova Lhota - Studnice - Česká Skalice o délce 35 km a Boušín bývá i na trase tradičního dálkového pochodu Barunka.

Průmysl, obchod a služby

Na území obce se v minulosti žádný průmysl, obchod ani služby nenacházely. Nejbližší obchody se smíšeným zbožím jsou ve Slatině nad Úpou nebo na Červené Hoře.

Zemědělství

Velká část Boušína je zalesněna, zbytek tvoří louky a pole, které jsou obhospodařovány Zemědělským družstvem Dolany, založeným již v roce 1977, které vzniklo sloučením několika menších zemědělských družstev (Lhota pod Hořičkami, Slatina nad Úpou, Chvalkovice v Čechách, Hořičky, Mezilečí, Brzice).

Části obce

Doprava

Obec leží stranou hlavních silnic a přes obec nevede žádná autobusová či železniční linka. Nejbližší autobusovou zastávku nalezneme ve Slatině nad Úpou a železniční zastávku v Olešnici.

Literatura

  • PALACKÝ, František: Popis Králowstwí českého čili Podrobné poznamenání wšech dosawadních krajůw, panstwí, statkůw, měst, městeček a wesnic, někdejších hradůw a twrzí, též samot a zpustlých osad mnohých w zemi české, s udáním jejich obywatelstwa dle popisu r. MDCCCXLIII wykonaného w jazyku českém i německém, Praha 1848
  • SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl pátý - Podkrkonoší, Praha 1933
  • Náchodsko - Hradecko : turistický průvodce ČSSR, Praha 1986

Externí odkazy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Bou%C5%A1%C3%ADn“