Veslování

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 12. 2. 2011, 23:42; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Dvojka bez kormidelníka
Veslař na Dunaji

Veslování je pohon lodí lidskou silou pomocí vesel. Veslování se používá či používalo zejména u malých lodí, není-li vhodné nebo dosažitelné použití motoru nebo plachet, například na přívozech nebo rybářských pramicích. Od starověku až do počátku 19. století se používalo i na větších lodích, tzv. galérách, podle byzantského slova galaia nazývaných též galeje. Práce veslaře (galejníka), zpočátku prestižní povolání, byla později považována za otrockou nebo ukládána jako trest. Veslaři musí mít velmi dobrou fyzickou kondici. Důležitá je ale i psychika. Veslování se vyvinulo též v silově vytrvalostní vodní sport, ve kterém se posádka speciální lehké lodi (tzv. veslice) snaží překonat co nejrychleji stanovenou vzdálenost. Při veslování se veslař pohybuje zády ve směru jízdy. Veslo (na rozdíl od pádla) je zapřeno o trup lodi. Veslař se pohybuje také odrazem nohou po slajdu, v dřívějších dobách se místo něj používali kožené kalhoty namazané tukem, které klouzaly po hladké ploše v lodi.

Obsah

Složení a vybavení lodi

Loď

  • Slajd (nebo Vozíček) = pojízdná destička připevněná na kolejničkách, která prodlužuje zátah
  • Krakorec(-ce) = hliníkové tyče připevněné k lodi, slouží k zefektivění páky
  • Křídlo = alternativa krakorce, je však k lodi připojen jen na jendom místě (u nohavek)
  • Havlinka = upevněn na konci krakorce, slouží k zapření vesla
  • Nohavky = část k upevnění nohou, slouží k odrazu nohou během první části zátahu veslařského tempa
  • Rybina (nebo Flosna, či Kačena) = zkosená tenká destička ve tri čtvrti spodní části lodi určená pro udržení přímého směru jízdy
  • Kormidlo = otočná rybina, pro ovládání směru jízdy. Kormidlem ovládá bud kormidelník nebo strok který jej ovládá pravou nohou
  • Kopyto = tvar spodní části lodi

Veslařská loď je velmi křehká, pokud je zatěžována na souši, hrozí její poškození.

Pojmenování veslařů

Veslaři se v lodi počítají odzadu (přídi lodi). První veslař (projíždí 1. cílem) se nazává "háček", další před ním se nazývá "dvojka", náleduje "trojka" atd. Poslední veslař se nazývá "strok" a určuje tempo, kterým se pohybuje celá posádka. Veslaři, kteří následují za ním se také nazývají "motor lodi" jde o silově nejzdatnější jedince, ale také nejtěžší, aby nadlehčovali příď lodi.

Veslo

  • Veslo (nikoliv pádlo) prošlo vývojem od dřeva nyní k odlehčeným materiálům jako např. karbon. Tvar vesla se také změnil. Nynější tvar je podobný sekyrce, proto se veslům říká „sekery“, dříve mělo veslo symetrický tvar podle osy vesla (listy).
  • Věneček = část která je zapřená o havlinku
  • Pačina = gumová část vesla, kterou veslař drží

Podle stroka a háčka se dělí typ vesla na nepárových lodích, buď jde o "strokovské veslo" - na pravé straně lodi (z pohledu veslaře sedícího v lodi) nebo jde o "háčkovské veslo" - na levé straně.

Sportovní veslování

Závody veslic mají dlouhou tradici, pořádali je již Féničané. Novodobá historie veslování začíná v 18. století v Anglii. Velkou oblibu si veslování začalo získávat po závodě mezi studenty Oxfordu a Cambridge, který se uskutečnil v roce 1829. Na programu Olympijských her se objevuje od roku 1896.

Veslování na suchu

Poměrně mladou disciplínou ve veslování se stává veslování na ergometru, který slouží pro udržení nebo zlepšení fyzické kondice během nepřízně počasí nebo mimo hlavní sezónu. Mimo hlavní sezonu se také pořádají soutěže na těchto ergometrech (veslařských trenažérech). Závodí se obvykle na trati dlouhé 2000 metrů, dříve to bývalo 2500 metrů. Jezdí se také na delší vzdálenosti - 6000 metrů, přičemž tato vzdálenost se využívá především k identifikaci veslařů. Dalo by se říci, že čím lepší čas, tím lepší vytrvalec ten dotyčný je.

Dělení

Veslování se dělí na discipliny určené pro muže a pro ženy, ty pak na lehké/těžké váhy, dále podle věku žáci/žačky, dorostenci/dorostenky, junioři/juniorky, senioři/seniorky, veteráni/veteránky. Veteráni (od 27 let) smí startovat v kategorii muži, ale muži ne v kategorii veteráni. Váha kormidelníka by měla činit maximálně 55 kg, pokud je váha kormidelníka nížší musí si sebou vzít závaží (dovažek), ten však nesmí být vyšší než 5 kg, tedy nejlehčí kormidelník smí mít 50 kg, váha vyšší než 55 kg je větší přítěží pro posádku.

Vahové dělení
Kategorie ø váha celé posádky bez lodi a kormidelníka [kg] Maximální váha veslaře v posádce [kg] Skifaři [kg] Ergometr [kg]
Muži 70 72,5 72,5 75
Ženy 57 59 59 61,5

U mužského dvojskifu tak např. může být celková váha posádky 140 kg, kde jeden veslař může vážit 72,5 kg, ale druhý veslař musí vážit do 67,5 kg.

Disciplíny

Veslování má několik různých discipín, které se liší podle počtu aktivních veslařů, jestli mají kormidelníka či nikoliv nebo podle množství vesel, kterými velař pohání loď. Párová=každý veslař má 2 vesla, nepárová=jedno veslo.

Disciplíny
Název Označení Aktivních veslařů Kormidelník ø délka lodi [m] ø šířka lodi [m] ø váha lodi [kg] Poznámka
Skif 1x 1 ne 8 0,3 14 Párová discipína
Dvojskif 2x 2 ne 10 0,4 30 Párová diciplína
Dvojka bez kormidelníka 2- 2 ne 10 0,4 30 Nepárová discipína
Dvojka s kormidelníkem 2+ 2 ano 10,5 0,4 35 Nepárová discipína
Nepárová čtyřka bez kormidelníka 4- 4 ne 12 0,5 60 Nepárová discipína
Nepárová čtyřka s kormidelníkem 4+ 4 ano 13,5 0,5 65 Nepárová discipína
Párová čtyřka bez kormidelníka 4x- 4 ne 12 0,5 60 Párová discipína
Párová čtyřka s kormidelníkem 4x+ 4 ano 12,5 0,5 65 Párová discipína
Osma 8+ 8 ano 17,5 0,6 100 Nepárová discipína

Externí odkazy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Veslov%C3%A1n%C3%AD“