Velký Újezd

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 23. 8. 2011, 13:21; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Městys Velký Újezd leží v okrese Olomouc. Je situován v jížním podhůří Oderských vrchů v průměrné nadmořské výšce 370 m. Má 1247 obyvatel a katastrální území obce má rozlohu 1211 ha. Ve vzdálenosti 9 km východně leží město Lipník nad Bečvou, 18 km jižně město Přerov, 17 km západně statutární město Olomouc a 18 km východně město Hranice.

Historie

Nejstarší dějiny Původní půdorys i poloha Velkého Újezdu ukazuje na dobu vzniku trhové osady a její počátky lze datovat již od 12.století. Přídavné jméno „Velký“ se během doby několikrát změnilo. Nejstarší latinský písemný záznam uvádí osadu jako Vgezd. V letech 1364-1381 je nazýván Ugezd Magnum. Česky se nazýval také Volavý Újezd, (1447,1480), Svrchní nebo Vrchní Újezd (1510, 1603), v latinsky psaných matrikách Superiori Augesda, Horní Aujezd (1548, 1798), Hrubý Augezd (1671, 1835), od roku 1872 Velký Újezd. Německy se obec nazývala Augezd (1676, 1771), Gross Augezd (1794, 1893), Grossujezd (1906, 1918) a Gross Aujest (1939-1945). Od roku 1850 byly součástí Velkého Újezda osady Kozlov, Staměřice a Ranošov. Kozlov se stal v roce 1894 samostatnou obcí a od roku 1950 je místní částí Města Libavé. Roku 1902 se osamostatnily i Staměřice. Rovněž Ranošov se stal v roce 1905 samostatnou obcí a v roce 1947 zanikl v souvislosti s vysídlením původního německého obyvatelstva a zřízením Vojenského výcvikového prostoru Libavá. V roce 1974 byla k Velkému Újezdu připojena do té doby samostatná obec Daskabát, jež se znovu osamostatnila v listopadu 1990. Velký Újezd byl vždy velkou, českou obcí, jen v kdysi připojených osadách Kozlově a Ranošově žilo obyvatelstvo převážně německé národnosti. Původ názvu „Újezd“ se vysvětluje takto: území nebo místo, které bylo osídlováno, prodáváno, darováno a přítomné strany objely po hranici toto území – odtud Újezd. Kdy osada Velký Újezd byla založena nelze říct, ani neznáme kdo ji založil. Ve 13. stol. byla kontinuita osady zvláště pak vpády tatarských (1241) a kumánských vojsk (1273) natolik narušena, že je nemožné najít návaznosti dokumentárních zápisů, ale už roku 1301 je dle Moravských zemských desek Újezd uveden mezi farnostmi lipníckého děkanství patřícího k arcijáhenství olomouckému. K témuž roku je doložena také postava Žibřida (Siffridus), sladovníka na Libavé, r. 1324 známého s přídomkem z Újezdu, který písemně stvrzoval majetkové převody v blízkém okolí. Ves byla od svého založení v majetku drobných vladyků, později předního rodu Pernštýnů jako součást helfštýnského panství, a nakonec se stala duchovním centrem panství Veselíčko v držení rodu Podstatských z Prusinovic. Majitelé: 1324 – 1352 Siffridus de Ujezd. Majitel osady, pokrevně spřízněn (dle erbu) s rodem ze Sovince. 1352 – 1371 není majitel znám, snad některý z šesti Žibřidových synů. 1371 – 1381 Půta z Holštejna a Zdounek. Osadu dostal přidělenu jako léno od markraběte Jana Jindřicha, bratra Karla IV. Umírá bez potomků. 1381 – 1406 Václav Rous z Doloplaz. Skoupil i blízké osady a vytvořil větší územní celek. Za jeho vlastnictví je Újezd povýšen na městečko. Újezd prodal spolu s Kozlovem, Smolnou, Staměřicemi, Čermnou, Švrčovem, Stiboři a Neplachovem už jako výnosné panství, za 350 kop grošů k helfštýnskému panství. 1406 – 1417 Lacek z Kravař a Helfštejna. Lacek byl nejvyšší český purkrabí a od r. 1411 moravský zemský hejtman. Stal se osobním přítelem mistra Jana Husa a po jeho smrti se staví do čela husitské strany na Moravě. S tím je spojen i odklon od katolicizmu na celém kravařském dominiu.

1417 – 1434 Postupně drží helfštýnské panství dědicové: nejdříve krátce Lackova dcera Eliška, poté panství vysoudila Lackova vdova pro Lackova bratrance Petra ze Strážnice, rovněž moravského zemského hejtmana. 1434 – 1440 Jan Mesnpek z Mesnpeku, husitský velitel a manžel Lackovy neteře. Zmocnil se a držel panství násilím.

1440 – 1447 Jiřík z Kravař a ze Strážnice, syn Petra ze Strážnice, těžce vydobyl svá rodová práva, ale panství převzal dlouhodobým financováním husitského odboje značně zadlužené. 1447 – 1467 Vok ze Sovince, účastník bitvy u Lipan. Koupil levně hrad Helfštýn a 32 obcí helfštýnského panství, včetně tehdy Volavého Újezda. Volavý dle noční zastávky skotu (volů) hnaného z východních oblastí na trhy do Olomouce. Roku 1452 daroval poddaným všech vsí helfštýnského panství odúmrť tj. právo dědictví i v ženské linii 1467 – 1474 Albrecht Kostka z Postupic, vedoucí české výpravy na obhajobu kompaktát v Basileji, koupil helfštýnské panství kvůli manželce pocházející z kravařského rodu. Za podporu husitskému králi Jiřímu z Poděbrad, mu král Matyáš Korvín panství zpustošil a obsadil, čímž ho donutil panství urychleně prodat. 1474 – 1518 Vilém II. z Pernštejna, hofmistr Českého království a moravský zemský hejtman,. Velký Újezd koupil za 600 dukátů. Při koupi se zavázal, že všechny dluhy na kupovaném panství do roka vyrovná. Roku 1486 – 91 postupně získal i statky později zformované do panství Veselíčko, což mu uvolnilo právo na Velký Újezd, který měl načas v zástavě Matyáš Korvín. Koncem XV. století postavil Vilém z Pernštejna ve Velkém Újezdě nový kostel sv. Jakuba Staršího. Spodní část, až mnohem později zvýšené věže, zde stojí dodnes. Kostel je od té doby uváděn s kostelním podacím, tj. s právem vrchnosti dosadit si svého faráře, tedy i nekatolíka a bez svolení církve. 1518 – 1545 Jan IV. z Pernštejna, jako ostatní Pernštýnové rovněž luterán a příznivce českých bratří, podporoval hospodářský rozkvět měst i vsí panství. Roku 1530 zakládá nejstarší urbář panství tzv. Registra loučná a kopaninná panství Helfštýnského, což je v podstatě soupis poddaných s jejich robotními povinnostmi a naturálními odvody. Zakládá i řemeslnické cechy. Pro velkou zadluženost a z obavy o náboženský chaos na helfštýnském panství, celé panství tehdy sestávající již ze čtyř hospodářských celků se správními centry v Lipníku, Hranicích, Drahouších a Veselíčku postupně rozprodal. 1545 – 1556 Erasmus z Bobolusk, vkladem koupě 12 vsí či jejich částí, zapsané jako Vklad městečka Oujezda Horniho, spolu se Staměřicemi, Veselíčkem, Chýlcem, Bukem, šesti lidmi v Lazničkách a ve Výklekách, a s pustými osadami Kozlov, Ranošov, Meziříčko, Kyjanka a Sedliště získal územní celek, v zápisu hraničně přesně vymezen, který se od data tohoto vkladu nazývá panství Veselíčko. Ve Veselíčku si Erasmus vybudoval centrální sídlo panství s tvrzí a pivovarem. Jeho bratr Žibřid v té době vlastnil sousední statky v Tršicích. 1556 – 1565 Jiří ze Zástřizlů, byl příbuzným manželky předchozího majitele. Zemřel záhy, po dlouhodobé nemoci a panství získávají na základě poručnictví jeho nezletilých dětí, příbuzní z Kounic. 1566 – 1569 Oldřich a Kryštof z Kounic. Dlouhodobé spory s majiteli zbytku helfštýnského panství, řeší majitelé prodejem a tím návratem území veselíčského panství zpět k panství helfštýnskému. 1569 – 1573 Václav z Ludanic. Už otec Půta z Ludanic (za ženu měl Johanku z Pernštejna) začal postupně skupovat rozpadlé helfštýnské panství a tvořit nové rodové dominium. Zlovůlí a nátlakem tak získal nakrátko zpět i veselíčské panství, ale předčasná Václavova smrt celistvost helfštýnského panství opět ukončila. Po Václavu zůstala nezletilá dcera Kateřina z Ludanic Poručník šlechtických sirotků Zachariáš z Hradce nechává Kateřinu prohlásit už v jejich sedmi letech plnoletou a to mu umožňuje spolu s prokurátorem Markrabství moravského Jakubem st. Vojskou z Bogdunčovic Kateřinu okrádat a celé panství vytunelovat. Východní část helfštýnského panství se tak na další staletí už definitivně osamostatňuje jako kompaktní celek panství Veselíčko. Ve vlastnictví rodu hrabat Podstatských, svob. pánů z Prusinovic, později hrabat Podstatských-Lichtensteinů z Prusinovic a na Telči. 1573 – 1848 1573 – 1593 Václav st. Podstatský sv. p. z Prusinovic na Potštátě, získal Velký Újezd a tím i celé veselíčské panství levně a výhodně jako výprodej statků nezletilé dědičky helfštýnského panství Kateřiny z Ludanic. Ke koupi mu dopomohl správce Kateřiných statků Jakub st. Vojska z Bogdunčovic, kterému zprostředkování tohoto výhodného prodeje pomohlo získat ruku Václavovy dcery panny Johanky Podstatské. Václav rozšířil držbu na spoluvlastnictví se syny Jindřichem, Tasem a Bernardem. 1593 – 1644 Po smrti dvou bratrů přešlo spoluvlastnictví panství na Tasa Podstatského a jeho syna Kryštofa Karla Podstatského. Kryštof Karel Podstatský sv. p. z Prusinovic byl rada olomouckého biskupa a proto se nemohl postavit na Bílé hoře s ostatními příslušníky rodu na stranu stavů. Tím sice zachránil rodu veselíčské panství před konfiskací, ale rod přišel po více než dvousetleté držbě o panství Potštát a další moravské statky. Z důsledků války v městečku také zaniká farnost a duchovní správa Velkého Újezda je přenesena do katolické farnosti v Oseku nad Bečvou. Roku 1637 při obnovení zemského zřízení je Kryštofu Karlu sv. p. z Prusinovic potvrzen jeho panský stav. Z tohoto titulu uděluje téhož roku Velkému Újezdu právo užívání vlastní pečeti. Popis pečeti: v pečetním poli typáře z roku 1637 je volně, bez štítu, mužská hlava s dlouhými vlasy a plnovousem, se dvěma křížky a čtyřmi kolečky po stranách. Kolem znaku je v kruhu český nápis s letopočtem PECIET HORNIHO AUGEZDA 1637. Při tvorbě znaku obce nebyla tato symbolika použita.

1644 – 1688 Jiří Valerián sv. p. z Prusinovic byl prvorozený syn Kryštofa Karla. Stal se pěchotním plukovníkem a na sklonku třicetileté války velitelem pevnosti Helfštýn. Roku 1663 se ujal velení manského vojska a v čele Valachů hájil jihomoravské hraniční průsmyky. Jako první poválečný majitel vypáleného a vylidněného Velkého Újezda přivedl do Velkého Újezda nové osadníky z jiných panství rodu např. z Bartošovic (vlastnil i Zlín, Starou Ves a za válečné zásluhy získal Slavkov u Opavy). Novou kapitolu už ne městečka, které bylo roku 1642 švédskými vojsky vypáleno, ale opět malé bezvýznamné osady, tak začíná psát zdejších, převážně nových 170 dospělých farníků na 28 osedlých statcích. Poválečné osídlování a hospodářský rozvoj ale nepříznivě ovlivnil i vpád Turků roku 1663, (v menší míře i 1683), kdy osadníci opět prchali do lesů a „ve vsích panství živé duše nebylo.“ 1688 – 1721 František Dominik Podstatský sv. p. z Prusinovic, roku 1707 byl povýšen do hraběcího stavu. Byl nejvyšším zemským sudím, sídlil v Olomouci na rohu Michalské ulice, v domě zakoupeném rodem hned po válce. Veselíčské panství tím začalo rodu sloužit už jen jako hospodářské a rekreační zázemí. Kolem roku 1700 povolil rozšířit původní zástavbu Velkého Újezda o tzv. Zákostelí. 1721 – 1743 Bratři Karel Maxmilián a František Valerián hrabata Podstatští sv. p. z Prusinovic. Karel Maxmilián hrabě Podstatský sloužil jako plukovník a později byl majitel kyrysnického pluku v císařské armádě a bojoval s Turky. Roku 1721 přenesl správu Velkého Újezda v podobě funkce rychtáře do soukromých rukou. Prvním dědičným rychtářem se stal Matouš Kovář, později uváděný s poněmčelým jménem Schmid. Roku 1737 obnovil ve Velkém Újezdě při kostele administraturu, tedy zastoupení vrchnostenské duchovní správy, jejíž součástí bylo i zavedení nové matriky narozených, zemřelých a oddaných a roku 1738 zorganizoval stavbu farní budovy. Nedělitelnost veselíčského panství pak Karel maxmilián vyřešil zřízením fideikomisu. Ve své závěti zřídil nadaci na stavbu špitálu pro chudé a nemocné poddané. Realizací stavby pověřil svého mladšího bratra. Mladší bratr František Valerián Podstatský byl hejtman tělesné gardy císaře Karla VI. Za manželku pojal sestru pozdějšího olomouckého biskupa Jakuba Arnošta Lichtensteina z Castelcorno. Určený vykonavatel závěti František Valerián však zemřel dříve než bratr Karel Maxmilián, který padl r. 1743 v boji při obraně pevnosti Raabu v Uhrách, takže naplnění závěti se ujal až jeho syn František Karel. 1743 – 1776 Bratři František Karel a Leopold Antonín, hrabata Podstatští, sv. p. z Prusinovic. František Karel hrabě Podstatský byl voják, generál jízdy a majitel kyrysnického pluku Podstatsky. Roku 1744 obnovil velkoújezdskou farnost a tím vrátil Velkému Újezdu i statut městečka. V letech 1748 – 49 vystavěl vrchnostenský špitál a poté 1749 – 1751 jako stavebník vybudoval téměř celý nový farní kostel. Původní věž byla zvýšena a kostelní loď od základů rozšířena a navýšena. V letech 1768 – 69 přestavěl i rodové sídlo, dříve tvrz, teď zámek Veselíčko. Bratr Leopold Antonín hrabě Podstatský byl dvorský president, dómský děkan a generální vikář olomouckého biskupství a pravá ruka biskupa J. A. Lichtensteina i jeho tří nástupců. Krátce byl i rektor olomoucké univerzity a při pobytu W. A. Mozarta v Olomouci jeho ochráncem. Roku 1771 došlo na Moravě k povinnému číslování domů. Velký Újezd měl 77 domů, 600 obyvatel, z toho 433 dospělých, a celá farnost tehdy spolu s Kozlovem, Ranošovem a Staměřicemi celkem 1231 farníků včetně dětí. 1776 - 1793 Bratři Josef František a Alois Arnošt hrabata Podstatští sv. p. z Prusinovic. Panství vlastnili dříve částečně i se svými dvěma předchozími staršími bratry, ti ale oba roku 1776 zemřeli. Josef František hrabě Podstatský, byl voják, plukovník jízdy u kyrysnického pluku, později převzal po strýci pluk Modena. Velký Újezd a celé panství Veselíčko proto nakonec připadlo nejmladšímu sourozenci Aloisi Arnoštovi. Od roku 1762, kdy Alois Arnošt hrabě Podstatský obdržel od císařovny Marie Terezie povolení sloučení jména s vymřelým matčiným rodem Liechtenstein, se rod jmenuje Podstatský – Lichtenstein. Jakub Arnošt byl ve službách císařského dvora ve Vídni. Byl císařský rada, a vyslanec v Mnichově, kde mimo jiné na příkaz císařovny Marie Terezie zprostředkoval účelově dynastický sňatek ovdovělého císaře Josefa II. s nevšedně ošklivou princeznou Marií Josefou Bavorskou. Císař Josef II. za to po smrti matky Aloise Arnošta vyhodil ze služeb a penzionoval na Veselíčku. Alois Arnošt zdědil také rozsáhlý majetek po vymřelých Lichtensteinech, především zámek a panství Telč. Do Telče ale nikdy nepřesídlil, to už ponechal další generaci rodu. Za jeho vlastnictví panství se stavěla císařská silnice, která roku 1782 proťala i Velký Újezd a Staměřice. Tato nová hlavní komunikace umožnila i zřízení mýta a poštovní přepřahací stanice, která pozvedla úroveň městečka, postupně vytvořila i nové pracovní a podnikatelské možnosti, např. stavba zájezdního hostince U zlatého jelena a přinesla i další rozšíření zástavby městečka. 1793 – 1813 Leopold František, hrabě Podstatský – Lichtenstein sv. p. z Prusinovic. Počínaje touto generací přesídlil rod roku 1796 trvale na Telčské panství. Dům v Olomouci prodal a hospodaření na panství Veselíčko přenechal správcům. Byl c. k. komořím a za pomoc, kterou poskytl státu v obraně proti Napoleonovi, získal hodnost majora. Osobně se zaručil císaři Napoleonovi v obsazené Vídni, že zajistí ve městě bezpečnost a pořádek. Podporoval hospodářský a kulturní rozvoj panství, chápal význam sociálních opatření. Zemřel předčasně. Jeho děti byli ještě nezletilé proto vlastnictví panství a tím i Velkého Újezda připadlo jeho ovdovělé manželce. 1813 – 1828 Marie Terezie Podstatská - Lichtenstein, rozená hraběnka Kolovrat – Krakovská. Po manželově smrti se ihned znovu provdala za hraběte z Haardegu. O panství ani o své čtyři děti nejevila příliš zájem. 1828 – 1848 Leopold Karel, hrabě Podstatský – Lichtenstein, sv. p. z Prusinovic. Byl c.k. komoří a dvorní hrabě hudby. Na Telči provozoval hudební a divadelní soubor. O zdejší panství nejevil zájem. Rodina sem zajížděla už pouze na letní byt. Roku 1832 byl zrušen velkoújezdský hřbitov u kostela včetně rodinné hrobky Podstatských a zřízen nový hřbitov východně od obce. Současně byla postavena nová hrobka rodu pod kostelem. Roku 1847 požádali poddaní z Velkého Újezda vrchnost o povolení vykoupit se z roboty. Osvobození od roboty přišlo symbolicky roku 1848 spolu se smrtí tohoto posledního majitele městečka. Rod Podstatských už zůstal jen majitelem velkostatku Veselíčko, ale v katastru Velkého Újezda mu stále (až do roku 1945) patřila velká výměra pozemků, především lesů. Roku 1830 žilo v městečku 960 obyvatel ve 115 domech. Řemesla Nejstarší místní výroba spadá až do 16.století, je to pálení dřevěného uhlí. Nejstarším stavebním materiálem byla hlína ze které se vyráběly nepálené cihly tzv.vepřáky. Kámen se těžil v katastru obce v Mezihořské skále, obecní lom byl ve Vyroubaném, pískoviště U sušírny. V obci se pěstoval len a v okolí konopí, v Záhumenském mlýně se lisoval lněný olej. V domě č.75 byla počátkem 19. století rukodělná koželužna pro zpracování hovězích a koňských kůží. Barvírna látek a plátna byla okolo roku 1850 v gruntě č.15. Od roku 1895 se ve Velkém Újezdě podomácku vyráběly tvarůžky, jejichž výroba zanikla po druhé světové válce. Jedna z nejstarších výroben byla Vrchnostenská palírna – od r. 1775. V roce 1876 vznikla první výroba zápalek, později byla postavena druhá sirkárna. V okolí stávala řada mlýnů vodních a větrných. V Záhumenském mlýně byly v provozu až do r. 1940 lázně. V roce 1907 byla dostavěna pila ve Velkém Újezdě. Podle daňových záznamů z roku 1903 bylo v obci 52 řemesel a živností a 31 obchodů.

Zemědělství Velký Újezd byl až do konce 19. století převážně zemědělskou obcí. Po zrušení roboty 1848 přešly pozemky do majetku sedláků a chalupníků. Většina půdy zůstala až do r. 1945 velkostatku Veselíčko a arcibiskupství olomouckému. Zemědělská půda se drobila na stále větší počet majitelů a parcel, před socializací roku 1957 bylo v obci přes 2000 parcel zemědělské půdy a 251 zemědělských závodů.

Pasení a chov dobytka Pro pasení mívala obec dvě obecní pastviska větších rozměrů: Dolní pastvisko a Vrchní pastvisko. Obecní pastýři byli najímáni vždy na jeden rok a bydleli zdarma na čísle 112. Užitkovost dobytka byla nízká, protože chudá pastva nestačila a v zimě byl nedostatek píce. Pasení ve Velkém Újezdě zaniklo kolem roku 1899.

Štěpnice a ovocné sady Zmínka o ovocné štěpnici ve Velkém Újezdě spadá do roku 1778. Bývala na obecním pastvisku pod Dolním rybníkem, zpravidla si ji pronajímal rektor školy. Štěpy se prodávaly nejprve místním a jen to co zbylo teprve cizím. Obecní štěpnice zanikla se vznikem JZD r. 1957. V ovocnářství se osvědčily zvláště třešně a švestky. V roce 1908-1910 byly vysázeny rozsáhle třešňové sady na obecních pozemcích, které přinášely pravidelně nemalé částky do obecní pokladny. Po šedesáti letech užitku stromy přestárly, byly zrušeny a přeměněny v pole. V roce 1993 byly vysázena jediná nová alej po stranách staré , málo frekventované cesty na Kozlov.

Pěstování chmele Již za feudalismu se chmel pěstoval na panství veselíčském, a to pro vlastní potřebu vrchnosti, která měla na Veselíčku svůj pivovar. Až teprve roku 1861 založil novodobé chmelařství v naší oblasti Hynek Florýk z Tršic. Pěstování chmele se šířilo i do okolních obcí a prvním pěstitelem chmele u nás byl tehdejší starosta Karel Richter z č. 99.

Minulost, dá se užít pojmu „našeho starobylého městečka“, je z hlediska vývoje hospodářského, sociálního, politického i kulturního a veřejného života velmi bohatá. Řada historických událostí byla písemně zachycena v několika publikacích a knihách občanů naší obce a blízkého okolí, věnujících se místní historii. K historii patří i významné osobnosti obce. Tomáš Kovařík /první starosta obce/, Karel Richter /dlouholetý starosta a zemský poslanec/, MUDr. Richard Orsava /lékař - lidumil/, Melichar Bednářík /nestor čs. surdopedagogiky/; František Nechvátal /básník/, zasloužilý umělec, univ. prof. Vladimír Navrátil - akademický sochař, který většinu života prožil ve Velkém Újezdě. Nesmíme opomenout ani velkoújezdské rodáky, kteří se aktivně účastnili zahraničního odboje za druhé světové války. Byli to nadporučík Jaroslav Švarc, jeden ze sedmi parašutistů, kteří zahynuli v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze po atentátu na Heydricha, dále kapitán Bohumil Bednařík a nadporučík Alois Fröhlich.

Od 12. dubna 2007 byl obci vrácen status městyse.[1]

Pamětihodnosti

Reference

  1. ↑ Rozhodnutí č. 18 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 12. dubna 2007


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Velký Újezd
  Města a obce okresu Olomouc  

Babice • Bělkovice-Lašťany • Bílá Lhota • Bílsko • Blatec • Bohuňovice • Bouzov • Bukovany • Bystročice • Bystrovany • Červenka • Daskabát • Dlouhá Loučka • Dolany • Doloplazy • Domašov nad Bystřicí • Domašov u Šternberka • Drahanovice • Dub nad Moravou • Dubčany • Grygov • Haňovice • Hlásnice • Hlubočky • Hlušovice • Hněvotín • Hnojice • Horka nad Moravou • Horní Loděnice • Hraničné Petrovice • Huzová • Charváty • Cholina • Jívová • Komárov • Kožušany-Tážaly • Krčmaň • Křelov-Břuchotín • Liboš • Lipina • Lipinka • Litovel • Loučany • Loučka • Luběnice • Luká • Lutín • Lužice • Majetín • Medlov • Měrotín • Mladeč • Mladějovice • Moravský Beroun • Mrsklesy • Mutkov • Náklo • Náměšť na Hané • Norberčany • Nová Hradečná • Olbramice • Olomouc • Paseka • Pňovice • Přáslavice • Příkazy • Řídeč • Samotišky • Senice na Hané • Senička • Skrbeň • Slatinice • Slavětín • Strukov • Střeň • Suchonice • Svésedlice • Štarnov • Štěpánov • Šternberk • Šumvald • Těšetice • Tovéř • Troubelice • Tršice • Újezd • Uničov • Ústín • Velká Bystřice • Velký Týnec • Velký Újezd • Věrovany • Vilémov • Želechovice • Žerotín • Vojenský újezd Libavá

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Velk%C3%BD_%C3%9Ajezd“