Nicholas Winton

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 20. 7. 2013, 22:10; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Památník na pražském hlavním nádraží

Sir Nicholas George Winton (* 19. května 1909, Londýn) je britský makléř a humanitární pracovník, který v roce 1939 zachránil 669 převážně židovských dětí z území ohroženého Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd vlakem do Spojeného království. Povrchními žurnalisty je někdy nazývám britským Schindlerem

Obsah

Životopis

Nicholas Winton se narodil v rodině německo-židovského obchodníka Wertheimera. Rodina se přistěhovala do Anglie již v roce 1907 a změnila své příjmení na Winton. Rodiče na své židovské víře příliš nelpěli a také malého Nicholase nechali pokřtít. Po vychození základní školy v Hampsteadu (dnes část Londýna), navštěvoval internátní školu ve Stowe a ještě před složením maturity se zaučoval ve Vojenské bance. Později odjel k příbuzným do Německa, a získával praxi v různých bankách v Hamburku, v Berlíně a nakonec i v pařížské Národní bance.[1] Počátkem třicátých let se vrátil do Anglie, kde v důsledku hospodářské krize rovněž vystřídal několik bankovních domů. Během dovolené v zimě 1938 se zapojil do záchrany židovských dětí z Československa, kterým pomáhal dostat se do Anglie až do vypuknutí války. Během války sloužil u RAF, kvůli slabšímu zraku však pouze v administrativě, přestože pilotní kvalifikaci získal už před válkou. Z RAF byl propuštěn v roce 1945 v hodnosti Flight-lieutenant. Po válce se opět věnoval bankovnictví.

Záchrana židovských dětí

Po nástupu nacistů k moci vzniklo několik dobrovolnických organizací, které pomáhaly pronásledovaným a diskriminovaným emigrovat z Německa a později i z Rakouska a z odstoupených částí Československa. Pomoc spočívala jak v poskytování finanční apod. pomoci, tak i ve vyjednávání s úřady států, které byly ochotné uprchlíky přijmout a kterých v případě židovské emigrace opravdu nebylo mnoho. Hned několik takových organizací bylo založeno z iniciativy kvakerské církve, mezi jinými i Britský výbor pro uprchlíky z Československa (British Committee for Refugees from Czechoslovakia, BCRC). Po křišťálové noci si v těchto organizacích uvědomili, že Židé pod vládou nacistů jsou v přímém ohrožení života a upravili svoji taktiku – namísto záchrany celých rodin se snažili dostat ze země alespoň děti tím, že jim našli adoptivní britské rodiny.[2]

V prosinci 1938 učitel Martin Blake, jeden z pracovníků BCRC, požádal svého přítele Nicholase Wintona, který se zrovna chystal na dovolenou do švýcarských Alp, aby namísto lyžování odjel do Prahy a pomohl pražské kanceláři BCRC, organizovat dětské transporty. Pro každé dítě do věku 17 let bylo nutné získat náhradní rodinu v Británii a kauci ve výši asi 50 liber, potom již nebyl problém získat pro ně britské vízum a povolení k pobytu. Byla založena Dětská sekce BCRC, kterou řídil Winton z Londýna, kde s pomocí své matky a několika dalších dobrovolníků vyhledával adoptivní rodiče, vyřizoval adopce u britských úřadů a získával příspěvky na kauce. To všechno vedle své normální práce. V Praze mezitím Trevor Chadwick, nový vedoucí pražské pobočky BCRC, shromažďoval potřebné dokumenty od rodičů, kteří měli zájem poslat své dítě do Anglie, a vyřizoval u německých okupačních úřadů povolení k vycestování. To vše pod neustálým dohledem gestapa[2][3] První Kindertransport (dětský transport) z Prahy byl vypraven 14. března 1939 s pouhými dvaceti dětmi. Nejpočetnější byly transporty červencové (každý více než 100–200 dětí). Často se jednalo o děti židovských uprchlíků z Německa a Rakouska, kteří před mnichovskou dohodou hledali azyl v Československu, a více než čeští Židé si uvědomovali závažnost nacistického nebezpečí a současně už často neměli dost prostředků, aby mohli vycestovat spolu s dětmi (kauce za dospělého byla 200 liber, nehledě na to, že získat vízum uprchlíka bylo mnohem složitější, než vízum pro dítě adoptované v Anglii). Poslední dětský transport byl vypraven 2. srpna 1939, kdy celkový počet zachráněných dětí dosáhl 669. Za své nejsmutnější zážitky z té doby Winton považuje dojmy z utečeneckých táborů, kde byli lidé z obsazeného pohraničí, a ještě horší prý byla chvíle, když se dozvěděl, že poslední transport 1. září, který měl být nejpočetnější, už nevyjede. Z dětí, které jím měly odjet, většina holocaust nepřežila.

Ocenění

Přestože Nicholas Winton svůj čin nepovažuje za nic výjimečného a nikdy o něm sám nemluvil, náhoda v roce 1988 způsobila, že se o transportech ohrožených dětí z Prahy do Londýna dozvěděla jeho žena Greta tím, že nalezla seznamy dětí a příslušné dokumenty na půdě v domě, kde Wintonovi bydleli. Předala vše historičce Elizabeth Maxwelové, která zorganizovala setkání Wintona s „jeho dětmi“ v pořadu televize BBC That’s Life (Takový je život). Pozornost veřejnosti se k němu ale upřela až po dalších deseti letech, když jeho příběh znovu připomněl režisér Matej Mináč ve filmu Všichni moji blízcí (2001), a později i dokument Síla lidskosti – Nicholas Winton (2002).

V roce 1998 Nicholase Wintona přijal na Pražském hradě prezident České republiky Václav Havel a vyznamenal jej řádem T. G. Masaryka. V roce 2002 byl potom v rodné Británii povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu. Jeho jménem je také pojmenována planetka (19384) Winton, objevená na jihočeské Observatoři Kleť, a v roce 2002 o něm režisér Matej Mináč natočil biografický film Síla lidskosti – Nicholas Winton. Nicholas Winton nemohl být jako potomek židovských rodičů oceněn státem Izrael titulem Spravedlivý mezi národy, který se uděluje lidem jiného vyznání, kteří přispěli k záchraně Židů.

Z iniciativy českých studentů vznikla petice, ve které podepsaní žáci základních a středních škol žádají příslušnou komisi norského parlamentu, aby siru Nicholasi Wintonovi udělil za jeho zásluhy Nobelovu cenu za mír. Petiční arch nese dnes (2010) téměř 90 000 podpisů.[4]

Sté narozeniny sira Nicholase Wintona

Pramen Nicholase Wintona

Své 100. narozeniny oslavil letem v ultralehkém letadle, které pilotovala Judy Leden, dcera jednoho ze zachráněných chlapců.[5] V Praze byl při této příležitosti 19. května 2009 v rámci Velké strahovské zahrady otevřen Sad zachránců dětí s obnoveným pramenem, pojmenovaným po Nicholasi Wintonovi.[6][7]

Winton Train

1. září 2009 v 9.01 vyjel z pražského hlavního nádraží vlak Winton Train na čtyřdenní cestu. Mimořádná souprava projela trasu, kterou by přesně před 70 lety absolvovaly děti z posledního Kindertransportu, který zmařilo vypuknutí války. Předtím došlo k odhalení památníku Wintonova činu – sousoší sochařky Flor Kentové.[8]

Související články

Reference

  1. ↑ ČD Winton Train – Životopis, Winton Train, Prague – London, 2008
  2. ↑ 2,0 2,1 Velecká, Hana: Britská pomoc uprchlíkům z Československa od okupace do vypuknutí války v roce 1939, Časopis Soudobé dějiny, číslo IV/2001.
  3. ↑ (anglicky) Nicholas Winton, The Power of Good
  4. ↑ http://www.wintonfilm.com/cs/petice_skoly.php
  5. ↑ (anglicky)
  6. ↑ Na Petříně byl na počest Wintona otevřen Sad zachránců dětí – České noviny, 19. 5. 2009
  7. ↑ Sad zachránců dětí
  8. ↑ Winton Train vyrazil na cestu do Anglie

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Nicholas Winton
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Nicholas Winton
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Nicholas_Winton“