Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Messerschmitt Me 163
Z Multimediaexpo.cz
| Messerschmitt Me 163 Komet | ||
| ||
| Me 163 B v americkém muzeu USAF | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | záchytný raketový stíhací letoun | |
| Výrobce | Messerschmitt AG | |
| Konstruktér | Alexander Lippisch | |
| První let | 13. srpna 1941 | |
| Zařazen | 1944 | |
| Vyřazen | ||
| Výroba | sériově 1944–1945 | |
| Vyrobeno | 370[1] | |
| Varianty | ||
| Uživatel | Luftwaffe | |
Messerchmitt Me 163 Komet byl prvním operačně nasazeným bezocasým letounem poháněným raketovým motorem.
Jednalo se o jednu z nejpozoruhodnějších leteckých konstrukcí druhé světové války.
Obsah |
Vývoj
Konstruktérem letounu Me 163 byl profesor Alexander Lippisch (1894-1976), který se bezocasými leteckými konstrukcemi zabýval od dvacátých let 20. století.
Práce na prvním prototypu byly zahájeny v létě 1940. Konstrukce probíhala u letecké firmy 'Messerschmitt AG' pod označením Me 163. Po úspěšných zkouškách bezmotorového letu na jaře 1941 se uskutečnil 13. 8. 1941 první let s raketovým pohonem. Dne 2. října 1941 tovární zkušební pilot Heini Dittmar dosáhl na prototypu Me 163 A V4 rychlosti 1003,67 km.h-1, ovšem bližší údaje chybí — způsob měření rychlosti, výška letu, meteorologické podmínky[2].
Po příznivých výsledcích zkoušek byla objednána výroba dalších prototypů a předsériové verze Me 163 B. Na nich probíhaly v létě 1943 letové zkoušky s různým vybavením včetně výzbroje. Po zranění Dittmara létal od roku 1943 s prototypy známý Messerschmittův tovární pilot Rudolf Opitz. Předsériová verze B-1 se montovala v továrně Messerschmitt v Řezně od konce roku 1943, Sériová výroba Me 163 B-1a byla zadána firmě Klemm Leichtflugzeugbau GmbH v Böblingenu. První sériové stroje vykazovaly ale značné množství závad, takže skutečná sériová výroba se rozběhla až od února 1944.
Letouny Messerchmitt Me 163 B byly bezocasé středoplošníky s šípovitými křídly, v jejichž kořenu byly uloženy dva kanóny MK 108 ráže 30 mm. Křídla měla dřevěnou konstrukci, poměrně robustní trup byl potom poloskořepinové konstrukce oválného průřezu vyrobený z lehkých slitin. V jeho přední části se nacházela pilotní kabina, generátor proudu a akumulátor, v prostřední palivová nádrž a vzadu raketový motor – u sériových strojů to byl typ HWK 109-509 A-2. Letoun byl vybavený pevnou přistávací lyžinou pod trupem a dvoukolovým vzletovým vozíkem, který se odhazoval po startu.
V létě 1944 byl rovněž navržen cvičný kluzák Me 163 S, určený k výcviku pilotů. Zároveň byla vyvíjena verze Me 163 C vybavená účinnějšími motory. Byly vyrobeny tři prototypy verze C, které byly ale všechny zničeny, aby je nezískali Sověti.
Rovněž se pracovalo na vývoji verze D s prodlouženým trupem a dalšími modifikacemi, která byla základem modelu vedeného později jako Me 263.
Bojové nasazení
Jednotkou, která byla jako první vyzbrojena letouny Me 163 B, bylo speciálně vytvořené zkuševní výcvikové Erprobungskommando 16 pod vedením zkušeného letce Wolfganga Späta. V září byl zahájen výcvik pilotů na tomto typu. První bojový let na Me 163 B provedl Major Späte 13.května 1944.
V té době se začala formovat nová bojová jednotka JG 400 vyzbrojená Komety. 16. srpna se její piloti střetli s americkými bombardéry a zaznamenali první dva sestřely, ale zároveň i první ztráty. Začaly se také ukazovat komplikace, se kterými se piloti těchto strojů v boji museli potýkat. Aby je nedostihli nepřátelští stihači, museli piloti Kometů nalétavat na bombardéry s rychlostním rozdílem okolo 500 km.h-1, a na vlastní útok měli jen přibližně 2,5 sekundy.
Na jaře byla na Me 163 experimentálně použita nová vícehlavňová zbraň na principu pancéřové pěsti střílející kolmo vzhůru a spouštěná automaticky v okamžiku průletu pod cílem. Němcům se takto podařilo sestřelit jeden americký B-17 Flying Fortress.
Celkově skupina I./JG 400, která byla jedinou operačně nasazenou jednotkou Me 163, zaznamenala 9 vzdušných vítězství a 14 vlastních ztracených strojů, z toho pouze 5 v boji.
Vyrobené stroje
Celkově bylo vyrobeno 370 letounů Me 163 různých variant, z toho 279 předáno Luftwaffe. Několik se jich na konci války podařilo ukořistit vítězným mocnostem, u nichž byly podrobovány technickému zkoumání a testům. Dodnes se zachovalo asi 10 kusů těchto neobvyklých strojů.
Specifikace (Me 163 B-1)
Technické údaje
- Osádka: 1 pilot
- Rozpětí: 9,33 m
- Délka: 5,70 m
- Výška: 2,75 m
- Nosná plocha: 18,5 m²
- Plošné zatížení: 213 kg/m²
- Hmotnost prázdného stroje: 1 905 kg
- Vzletová hmotnost : 3 950 kg
- Maximální vzletová hmotnost : 4 310 kg
- Pohonná jednotka: 1× raketový motor Walter HWK 109-509 A-2
- Výkon pohonné jednotky: regulovatelný tah 1 – 17 kN
Výkony
- Maximální rychlost: 960 km/h ve výšce 3000 m
- Dostup: 12 100 m
- Stoupavost: 3 666 m/min
- Dolet: 40 km (8 minut letu)
Výzbroj
- 2× 30mm kanón MK 108 (60 nábojů/zbraň) v kořenech křídla
Reference
- ↑ Wilson 1998, p. 121.
- ↑ Ivo PEJČOCH: Bojové legendy – Messerchmitt Me 163 Komet, strana 20, Nakladatelství Vašut, 2007, ISBN 978-80-7236-305-6
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |