Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Sarin
Z Multimediaexpo.cz
Sarin (v kódu NATO označený jako GB) je vysoce toxická kapalná látka používaná jako nervově paralytická chemická zbraň. Její výroba je zakázana mezinárodní konvencí o nešíření chemických zbraní z roku 1993.
Obsah |
Historie
- 1939: Sarin byl objeven v Německu. Byl pojmenován na počest svých objevitelů Schrader, Ambros, Rüdiger a Van der LINde.
- 1995: Členové japonské náboženské sekty Óm šinrikjó (Aum Shinrikyo) spáchali teroristický útok pomocí sarinu v tokijském metru. Sarin si vyžádal 12 obětí a stovky zraněných.
Biochemické účinky
Sarin je irreverzibilní kompetitivní inhibitor acetylcholinesterasy (zvaná též cholinesterasa). Organofosfát sarin se kovalentně váže na -OH skupinu postranního řetězce serinu v aktivním místě acetylcholinesterasy [1]. Inhibice tohoto enzymu má za následek sníženou schopnost těla hydrolyzovat acetylcholin v synaptické štěrbině zpět na cholin a acetát (viz Syntéza acetylcholinu). Tudíž dlouhá expozice acetylcholinu na receptory cholinergních synapsí brání opětné repolarizaci neuronu, a tím dalšímu vedení vzruchu. Cholinergní receptory jsou dvojího druhu: nikotinové vyskytující se v nervosvalových ploténkách a sympatických gangliích a muskarinové nacházející se v mozkových buňkách a periferním nervstvu [2]. Z lokalizace těchto receptorů vyplývají následné příznaky otravy (viz níže).
Klinické projevy
Působí velice rychle na centrální nervovou soustavu. Podle intenzity zasažení nastane zúžení zornic (= mióza), pocit tlaku v očích, bolesti hlavy, dýchací obtíže, kašel, zvýšená sekrece hlenu, zvracení, pocit úzkosti a neklid. Při větším zasažení dochází k záškubům a křečím jednotlivých částí těla. U osoby, neléčené podáním protijedu, nastává smrt následkem obrny dýchacích svalů a zástavy činnosti srdce.
Léčba
Otrava sarinem se léčí intravenózní aplikací alkaloidů atropinu nebo fysostigminu, které působí jako reaktivátory acetylcholinesterasy.[2]
Reference
- ↑ MURRAY, R., GRANNER, D., MAYES, P., RODWELL, V. Harperova biochemie. 4. české vyd. Jinočany: Nakladatelství H+H 2002. 784 s.
- ↑ 2,0 2,1 LEDVINA, M., STOKLASOVÁ, A., CERMAN, J. Biochemie pro studující medicíny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum 2004. 471-473 s.
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |