Recyklace textilií

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 30. 7. 2011, 10:09; Sysop (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Hadrář v Paříži roku 1899

Recyklace textilií je systém sloužící k racionálnímu využití odložených textilií a textilních odpadů. Sestává ze sběru, třídění a použití starých textilií novým spotřebitelem nebo jejich úpravy spolu s textilními odpady na druhotnou surovinu.

Obsah

1 Organizace sběru
2 Třídění
3 Úprava na druhotné suroviny
4 Využití recyklace
- 4.1 Literatura
- 4.2 Související články
5 Reference

Organizace sběru

Použité textilie sbírali nebo skupovali po domech asi od 18. až do 20. století hadráři (nebo haderníci) a prodávali je nejdříve papírnám a pozdějí trhárnám na přípravu k výrobě příze. V současné době organizují sběr většinou zpracovatelské podniky (zpravidla do kontejnerů na pevně stanovených místech) nebo charitativní spolky (v určitých termínech odvozem od domu).

Kontejnery na použité textilie v Bruselu

V západní Evropě (například v Německu nebo Švýcarsku) pochází asi 80 % sběru z kontejnerů a 20 % od dobročinných organizací. Soukromé osoby zde darují (nebo se zbavují) ročně cca. 10 kg použitých textilií, údaje o jejichž skladbě se značně rozchází. Podíl oděvů kolísá mezi 40 a 66 %, zbytek jsou koberce, záclony, posteloviny atd. Podle jedné studie ^[1] nakoupili v roce 2007 v Německu spotřebitelé 1130 tun textilií a ve stejném roce se tam popsaným způsobem nasbíralo 750 tun použitého textilního materiálu. Švýcaři dosahují s podobným systémem srovnatelné výsledky. Někteří výrobci speciálních textilií organizují vlastní sběr, např. Gore-Tex, Sympatex (membrány), DuPont (ochranné oděvy z polyethylenu Tyvek). V ČR se musí většina starých textilií odvádět do výkupny, do kontejnerů se sbírá jen ojediněle.^[2]

Třídění

lze rozdělit na dvě části a) Třídění textilií získaných ze sběru Jde o hrubé rozlišení podle předpokládaného účelu použití:

Způsob použití	Podíl v %
Prodej jako second hand a na charitativní účely	40 - 60
K rozstříhání na čisticí hadry ^[3]	15 - 16
K úpravě na druhotné suroviny	15 - 20
Ke spálení	do 10
Nepoužitelný materiál	do 10

b) Třídění materiálu ke zpracování na druhotné suroviny se zpravidla provádí u výrobců nebo obchodních firem, které se zabývají jak materiálem ze sběru, tak i průmyslovými odpady z textilní výroby.

Třídí se zejména s ohledem na možný způsob úpravy odpadu podle materiálového složení, barevného odstínu, technologie původního zpracování atd.

Rozlišení u vlněných textilií určených k trhání, například:

Původní zpracování	Tradiční označení	Délka vláken v mm
Původní zpracování	Tradiční označení	původně	po trhání
Měkké (ruční) pleteniny	Zefír	100-150	nad 50
Strojní pleteniny	Shoddy, Golfes	100-150	do 35
Lehké nevalchované tkaniny	Tibet (nebo Tybet)	100-150	20
Těžké valchované tkaniny	Mungo	100	10-15
Směsi s vlnou	Alpaka, Extrakt	80-150	15-20

Trhanému materialu z bavlny se obvykle říká katun, trháním se krátí vlákna z původních cca. 25 na 15 mm.
Plošné textilie z umělých vláken se třídí (pokud se dají rozpoznat) podle druhu. Ke zpracování na druhotné suroviny se hodí všechny druhy až na polyuretan (elastany).
Průmyslové odpady příchází k recyklování zpravidla tříděné ve výrobně.

Průměrný výskyt:

Výrobní stupeň	Druh odpadu	Ø výskyt (%)
Výroba umělých vláken	nitě	4 - 6
Přádelna	vlákna, nitě	3 - 5
Tkalcovna, pletárna	tkaniny, pleteniny, nitě	2 - 4
Barevna, úpravna	tkaniny, pleteniny	3 - 5
Konfekce oděvů	tkaniny, pleteniny	15 – 20

Úprava na druhotné suroviny

Naprostá většina druhotných surovin se získává ve formě vláken. Vlákna mohou pocházet z

vyčištěných vlákenných odpadů přádelen
plošných textilií rozvolněných trháním
(částečně) rozvolněných plošných textilií a nití krácených sekáním
roztavených odpadů z umělých vláken

Vlákenné odpady z přádelny

Odpady od mykacích strojů, výčesky a odsávaná vlákna od dopřádacích strojů se v některých přádelnách zčásti přimíchává k vlastním výrobkům, většina se však prodává výrobcům odpadových přízí.

V přípravně ke spřádání se materiál zbavuje slupek, vlákenných smotků a prachu a niťových příměsí rozvolňováním na klepacích a čechracích strojích. Výsledná vlákna mají délku 10-20 mm, vlákna od dopřádacích strojů mají téměř stejné hodnoty jako prvotní surovina. Materiál je vždy jeden z komponentů ve vigoňnových, frikčních a případně rotorových přízích.

Trhání plošných textilií a odpadů ze staplových přízí

K rozvolnění plošných textilií se používají trhací stroje. Stroj sestává z 1-5 bubnů opatřených ocelovými kolíky (cca. 1-2/cm², délka 4-5 cm). Při pracovní šíři 800 mm může dosáhnout výkonu až 5000 kg/h. Před trháním se obzvlášť znečištěné odpady musí prát, případně karbonizovat (vlna) a napouštět olejovou emulzí. Intenzita trhání se přizpůsobuje druhu předkládané textilie (viz Třídění). Niťové odpady se dodatečně rozvolňují na druzetách a garnetách (působících podobně jako mykací stroje). Následkem trhání se v každém případě vlákna podstatně zkracují a značně snižuje jejich pevnost. Trhaná vlněná vlákna se přidávají do mykaných přízí (např. shoddy až 70 %, ostatní trhané vlny cca. do 30 %) z vláken jiných trhaných materiálů se vyrábí vigoňové a frikční příze nebo provazy technologií Kemafil.^[4]

Sekání nití z umělých vláken

Částečně rozvolněné plošné textilie a niti z umělých vláken, obzvláště filamentové odpady se krátí na délky do 10 mm na gilotinových nebo kruhových sekacích strojích. Použití: netkané textilie (např. kompozity), granuláty a taveniny na nové zvlákňování.^[5]

Využití recyklace

Ze shora uvedených západoevropských údajů se dá odvodit, že z opotřebovaných textilií a z textilních odpadů by v současné době bylo možné získat ročně asi 15 milionů tun druhotných surovin. V porovnání s tím: Roční světová výroba mykaných, vigoňových a frikčních přízí, netkaných a kemafilových textilií z recyklovaného materiálu dosahuje maximálně polovinu tohoto množství. Lepšímu využití recyklace brání pravděpodobně poměrně vysoké náklady na získání druhotných surovin a nedostatečně rozvinuté použití technických textilií, které jsou hlavním odběratelem recyklovaných produktů.

Literatura

Nötzold: Handbuch der Streichgarn- und Vigognespinnerei, Fachbuchverlag Leipzig 1970
Pospíšil a kol.:Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981)
Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006

Související články

Reference

↑ Recyklování textilií v Německu (německy): http://www.fachverband-textil-recycling.de/ablage/ftr/TextilrecyclinginDeutschlandKurzfassung.pdf
↑ Druhotné surovinyv ČR: http://www.quido.cz/ekologie/5.htm
↑ Čisticí hadry: http://www.cistici-hadry.cz/druhy.html
↑ Technologie Kemafil (německy): http://www.textilforschung.de/ximages/350017_nr13520br.pdf
↑ Recyklování ve Švýcarsku http://www.swisstextiles.ch/files/pdf/07_umwelt/content_umwelt/entsorgung.pdf

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] Recyklování textilií v Německu (německy): http://www.fachverband-textil-recycling.de/ablage/ftr/TextilrecyclinginDeutschlandKurzfassung.pdf

[1] Druhotné surovinyv ČR: http://www.quido.cz/ekologie/5.htm

[2] Čisticí hadry: http://www.cistici-hadry.cz/druhy.html

[3] Technologie Kemafil (německy): http://www.textilforschung.de/ximages/350017_nr13520br.pdf

[4] Recyklování ve Švýcarsku http://www.swisstextiles.ch/files/pdf/07_umwelt/content_umwelt/entsorgung.pdf

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]