Zábradlí

Z Multimediaexpo.cz

Zábradlí je základním prvkem ochrany lidí před pádem do hloubky nebo před vstupem do nebezpečného či zakázaného prostoru. Zřizuje se jako trvalá součást budov, mostů, komunikací a veřejně přístupných míst, plavidel a strojů, nebo jako dočasná ochrana zejména při stavebních pracích. Schodišťové zábradlí zajišťuje bezpečnost pohybu uživatelů na schodištích nebo rampách.

Vzhledem k mimořádnému významu pro bezpečnost a ochranu zdraví jsou pro zábradlí předepsány normové požadavky.^[1] Ty se liší podle umístění a účelu, pro který je zábradlí zřizováno.

Obsah 1 Základní členění zábradlí 2 Architektura 2.1 Používané materiály a jejich vývoj 2.2 Přednosti a nedostatky užitých materiálů 3 Galerie – zábradlí v architektuře 4 Související články 5 Reference 6 Externí odkazy

Základní členění zábradlí

• interiérová – určená do vnitřku budov, staveb nebo strojů.
• exteriérová – určená pro venkovní prostředí budov, staveb, strojů či cest.

Další typ je členění na základě doby použití.

• krátkodobá – používání je plánováno na krátké časové období. Mohou to být i přenosná zábradlí
• dlouhodobá – používání je plánováno dlouhodobě.

Na základě tohoto členění se volí konstrukce, materiál a vzhled zábradlí.

Architektura

Zábradlí je významným architektonickým prvkem, který se uplatňuje jak v interiéru (vnitřní schodiště, dvorany), tak v exteriéru (balkony, pavlače, vstupní schodiště).

Používané materiály a jejich vývoj

Již od počátku se pro zábradlí užíval kámen. Nejprve byl jednoduše opracovaný pro zděná plnostěnná zábradlí, později byla kamenná zábradlí výtvarným dílem kamenosochařů, často ve formě balustrády. Podobně bylo od počátku používáno dřevo, zejména pro sloupková zábradlí, která byla často obedňována, jak je vidět zejména v lidové architektuře. V současnosti se dřevěná zábradlí zhotovují především v rodinných domech.

Kovová zábradlí se na reprezentativních stavbách začínají užívat v barokním období, kdy jde zpravidla o velmi náročné kované, často částečně zlacené či jinak barevně zdobené výrobky. V 19. století se použití kovových zábradlí hojně rozšířilo, především v podobě zdobných z litinových dílců. Rozvoj výroby ocelových válcovaných trubek a profilů přinesl další možnosti pro návrhy a výrobu sloupkového zábradlí. V současnosti se prosazují kovové materiály vyžadující minimální údržbu, protože u nich není třeba obnovovat nátěry zábradlí. Je to především pozinkovaná nebo chromová ocel a hliníkové slitiny.

Jakmile se ve stavebnictví ve 20. století prosadil beton, začal se používat i pro konstrukci zábradli. Provádějí se železobetonová plnostěnná zábradlí, u panelových domů jsou osazovány do fasády prefabrikované desky balkonového zábradlí.

V architektuře 21. století se stále více užívá tvrzené sklo. Jeho vyšší pevnosti a odolnosti se dosahuje vrstvením. Užití plastů se příliš neprosazuje. Je samozřejmé, že všechny uvedené materiály se k dosažení požadovaného vzhledu vzájemně kombinují.

Přednosti a nedostatky užitých materiálů

• Kovové pozinkované zábradlí – nevýhody: velká váha, která zatěžuje konstrukci stavby, několikanásobně zvýšené nároky na dopravu, nutnost mechanizace a lešení při instalaci na patrové budovy. Mnoho pracovních úkonů, (zaměření, svaření v dílně, doprava do zinkovny, doprava na místo montáže). Nevhodné pro využití v interiéru.
• Pochromované a nerezové zábradlí – nevýhody: Drahé pořizovací náklady, nutnost leštění a konzervace v průběhu životnosti, nevhodné pro venkovní použití. Značná váha, která zatěžuje především interiérové schody a předsunuté balustrády.
• Zábradlí se skleněnými výplněmi – nevýhody: drahé pořizovací náklady, nutnost neustálého leštění, nevhodné použití ve výškových budovách. Značná váha, která zatěžuje především interiérové schody a předsunuté balustrády. Sklo časem křehne a bezpečnostní fólie je časem poškozená UV zářením, mění odstíny a vytváří se viditelné skvrny.
• Hliníkové stavebnicové zábradlí
  • Nevýhody: láká sběrače kovů
  • Výhody: lehké, levné, vhodné na interiér i exteriér. Bezúdržbové, variabilní a bezpečné. Nepodléhá vlivům počasí, vhodné je i do slaného přímořského podnebí. Za pomocí elektrooxidace se na povrchu vytváří vrstva o tloušťce 18-20 mikronů, která chrání před škodlivými vlivy počasí v interiéru i exteriéru. Takto upravený povrch nešpiní, neohmatá se, nepodléhá sluneční erozi, je tepelně stabilní, nerozpíná se, odvádí dokonale teplo i chladí, kapky deště nezanechají stopy. Nemusí se leštit, ani jinak ošetřovat.

Použití: balkónové zábradlí, zábradlí na terasy, zábradlí k bazénu, zábradlí pro lodžie a balkóny, zábradlí na schody, alzabradli na francouzská okna, madlo do zdi.

Galerie – zábradlí v architektuře

Gotika St.Andreas kazatelna Weißenburg SRN	Renesance Letohrádek Belvedere Praha	Baroko Clam-Gallasův palác Praha	Empír Vstup do zámku Karviná – Fryštát
Secese Balkónové zábradlí Riga	Funkcionalismus Veletržní palác Praha	Pozdní funkcionalismus, typizace: Balkónová zábradlí Praha – Bohnice	Zábradlí na palubě parníku Westerdam

Související články

• Schodiště
• Lešení
• Mostní zábradlí

Reference

1. ↑ § 27 Vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Zábradlí

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Zábradlí

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii