RS-449

Z Multimediaexpo.cz

Specifikace RS-449, známá také jako EIA-449 nebo TIA-449, definuje funkční a mechanické vlastnosti rozhraní mezi koncovým zařízením přenosu dat (KZD, anglicky DTE), typicky počítačem, a datovým komunikačním zařízením (UZD, anglicky DCE), typicky modemem nebo terminálovým serverem. Úplný název normy je EIA-449 General Purpose 37-Position and 9-Position Interface for Data Terminal Equipment and Data Circuit-Terminating Equipment Employing Serial Binary Data Interchange (Univerzální rozhraní s 37 a 9 vodiči mezi UZD a KZD pro výměnu dat v sériovém tvaru).

Norma byl součást snahy nahradit RS-232C rozhraním s mnohem vyšší rychlostí přenosu a s možností používat delší kabely při zachování konektorů DB-25. Původně šlo o dvě blízce příbuzné normy, RS-422 a RS-423. Se zvyšováním počtu požadovaných funkcí začal růst počet potřebných vodičů až přesáhl možnosti konektoru DB-25, a norma RS-449 proto definovala nový konektor.

Úplně rozhraní RS-449 vyžadovalo při použití protokolu RS-422 současné použití dvou konektorů, velkého DC-37 a malého DE-9. Výsledná kabelová změť byla zavržena jako beznadějná ještě před dokončením specifikace. Nakonec byl tento směr opuštěn ve prospěch normy RS-530, která používala jediný konektor DB-25.

Obsah 1 Pozadí 2 Literatura 3 Související články 4 Reference 5 Externí odkazy

Pozadí

Koncem 70. let 20. století začala EIA vyvíjet dva nové standardy pro sériový přenos dat, které měly nahradit RS-232. Použití RS-232 přinášelo několik problémů, které omezovaly výkonnost a použitelnost rozhraní. Jedním z problémů bylo poměrně velké napětí používané pro signalizaci, +5 a -5V pro značku a mezeru. Pro napájení byl obvykle požadován zdroj o napětí +12 V, což komplikovalo implementaci obvody TTL, které používají napěťové úrovně +5 V a 0 V, případně obvody CMOS používající i nižší napětí. Nesymetrické obvody umožňovaly použití pouze poměrně krátkých kabelů, které byly normou omezeny na 50 stop (15 metrů), i když v praxi se při nižších rychlostech používaly i delší kabely. ^[1][2]

Důvodem použití poměrně velkého napětí byly zemní potenciály. RS-232 definovalo jak ochranou tak signálovou zem, ale nedefinovalo, jak mají být realizovány. Často se stávalo, že ochranná zem zůstala nezapojena, a signálová zem byla spojena se zemí na obou koncích. V důsledku toho, pokud byl na obou koncích kabelu určitý rozdíl zemního potenciálu, napětí na signálním zemnícím vodiči mohlo být nenulové a k zajištění spolehlivého přenosu signálu bylo nutné velké signálové napětí. ^[3]

Pro vyřešení tohoto problému nové normy RS-422 a RS-423 používaly dobře definované uzemnění, které vždy vycházelo z referenčního potenciálu odesilatele, a signál byl pouze 400 mV nad nebo pod touto hodnotou. RS-422 používalo symetrické vedení, kdy se pro každý signál používaly dva vodiče a rozhodovalo napětí mezi nimi. Na začátku vývoje normy bylo rozhodnuto oddělit mechanické aspekty normy od elektrických, přičemž první z nich se stal náplní specifikace RS-449. ^[4]

Hlavní rozdíl mezi RS-422 a RS-423 spočíval v tom, že RS-422 měl pro každý signál zpětné vedení, zatímco RS-423 měl jedinou společnou signálovou zem. Proto mělo RS-422 dvojnásobný počet signálových vodičů. Spolu s dalšími změnami začal počet vedení narůstat, až do stádia, kdy dokonce pro RS-423 nestačil konektor DB25. To vedlo k použití většího konektoru DC-37, ale ani ten neměl pro RS-422 dostatečný počet špiček, což se „vyřešilo“ přidáním dalších zemních vodičů do zvláštního konektoru DE-9. To mělo za následek „strašlivý počet vodičů“ a závěr z roku 1983, že „úspěch... zůstává v nedohlednu.“ ^[5]

Rozhraní se příliš nepoužívalo, i když se s ním bylo možné setkat v některých zařízeních pro síťovou komunikaci. EIA-449-1 byl zrušen v lednu 1986 a nahrazen novější verzí EIA/TIA-530-A, finální verze EIA-449-1 byla stažena v září 2002.^[6] Nejrozšířenější použití RS-422/423 bylo v prvních počítačích Apple Macintosh, které používaly jednoduchý 9pinový konektor DIN a pro vzájemnou komunikaci používaly pouze tři vodiče.

Literatura

• Electronic Industries Association, EIA Standard 449 listopad 1977, přetištěno v Telebyte Technology „Data Communication Library“ Greenlawn NY, 1985, bez ISBN
• WITTEN, Ian. Welcome to the Standards Jungle. Byte, únor 1983, roč. 8, čís. 2, s. 146–178. Dostupné online.  

Související články

• Electronic Industries Alliance
• RS-485
• USB
• Apple Desktop Bus

Reference

1. ↑ Witten 1983, s. 150.
2. ↑ Potřeba napájet obvody rozhraní RS-232 napětím 12 V vedla ke složitosti napájecích zdrojů ve starších počítačích.
   Například u osmibitových počítačů Atari byla rozšiřující zařízení umístěna na externím portu, takže napájecí zdroj musel do počítače přivádět jak 5, tak 12 V a 12 V bylo přivedeno i na konektor SIO.
3. ↑ Witten 1983, s. 150.
4. ↑ Witten 1983, s. 152.
5. ↑ Witten 1983, s. 152.
6. ↑ TIA Standards Documents [online]. [cit. 2008-01-19]. Dostupné online.  

Externí odkazy

• RS-449 interface pinout and signals
• Archive.org – EIA/TIA Standards

Protokoly počítačových sítí a internetu podle modelu ISO/OSI
7 – Aplikační vrstva
BitTorrent • DNS • BOOTP • DHCP • FTP • Gopher • HTTP • HTTPS • IMAP • IRC • Ident • NNTP • NFS • NTP • POP3 • RTP • SIP • SMB • SMTP • SNMP • SSH • STUN • Telnet • XMPP
6 – Prezentační vrstva
NCP
5 – Relační vrstva
SPDY • SSL-TLS • NetBIOS • RPC • SMB • NFS
4 – Transportní vrstva
DCCP • RUDP • SCTP • TCP • UDP
3 – Síťová vrstva
IPv4 • IPv6 • ICMP • IGMP • Adresování • Směrování
2 – Linková vrstva
Ethernet • FDDI • PPP • Token ring • Wi-Fi • Sběrnice • ARP • Proxy ARP • RARP
1 – Fyzická vrstva
10Base5 • 10Base2 • 10BASE-T • 100BASE-TX • 1000BASE-T • RS-232 • RS-422 • RS-449 • RS-485

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii