Podstata

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 3. 4. 2011, 17:12; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Podstata čili substance (z latinského sub-stantia, podloží, základ; kalk řeckého hypo-keimenon) je filozofický pojem, který popisuje onu část jsoucna, která existuje sama o sobě a nepotřebuje jiného ke své existenci. Jedná se tedy o souhrn stabilních, stálých vlastností věci, jež činí věc tím, čím je. V dějinách filozofie má tento pojem i částečně odlišné významy, avšak většina z nich má svůj původ v Aristotelově teorii a pojmosloví a scholastice.

Obsah

Aristotelská filosofie

Aristotelés vychází ve svém ontologickém zkoumání z analýzy změn, které se dějí se substancí. Ty se týkají např. kvantity (vzrůst či úbytek hmotnosti), kvality (onemocnění nebo uzdravení), vztahů apod. Při těchto změnách se mění určení podstaty (řecky οὐσία úsiá), avšak nemění se podstata samotná. To znamená, že podstata má podobu samostatného bytí, existuje totiž samo o sobě (est in se) a při proměnách zůstává nezměněna, na rozdíl od případků (neboli akcidentů), které nejsou samostatným bytím nadány, ale existují pouze v závislosti na podstatě. Podstatné vlastnosti jsou ty vlastnosti, které jsou nutné, případečné či akcidentální vlastnosti jsou ty, které jsou kontingentní či náhodné. Např. hodnota zlata, která je dána zvyklostmi, je případkem zlata – zlato by zůstalo zlatem, i kdyby nebylo ceněno. Avšak kdyby zlato nebylo kovem, už by nebylo zlatem – to náleží k jeho podstatě. Vztah mezi podstatou a případky je vztahem mezi možností a uskutečněním, neboť podstata je vůči případkům v možnosti. Podstata i případky se tak navzájem podmiňují, neboť podstata je uskutečněna pouze v konkrétních akcidentech. Tento vztah je vztahem dialektickým.

První a druhá podstata

Aristotelés rozlišuje mezi:

  • první substancí neboli také individuální substancí (Tento člověk zde; tento kůň zde),
  • druhou substancí, která je esencí první substance, tedy druhem, k němuž individuální podstata náleží. Výrok „Pavel je člověk“ se vypovídá druhá substance (člověk) o první substanci (Pavel).

Racionalismus

Pojem substance má zásadní význam pro novověký racionalismus. Descartes definuje substanci jako "to, co ke své existenci nic jiného nepotřebuje",[1] rozlišuje však substanci nestvořenou, jíž je Bůh, a substance stvořené, závislé pouze na Bohu, který je udržuje. Stvořené substance jsou dvojího druhu, rozlehlá (res extensa) a myslící (res cogitans). Ještě radikálněji myslí pojem substance Spinoza, pro něhož existuje jen jedna, nutně nekonečná a neomezená substance, totiž Bůh.[2]

Existencialismus

V existencialismu má fyzická podstata vztah k fyzickým vlastnostem: barva, vůně, tvar atd. Podstata bytí se pak vztahuje k jejich charakteru, cílům, mravům atd.

Související články

Reference

Externí odkazy


Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Podstata“