Severojižní magistrála

Z Multimediaexpo.cz

SJM; pohled z Hlávkova mostu na Florenc a dále

Pohled na magistrálu za muzeem; SJM zde prochází zleva zezadu doprava

Severojižní magistrála (SJM) je silniční komunikace v Praze, procházející středem města a zásadním způsobem ovlivňující dopravní situaci v pražském centru. Je jednou z nejvytíženějších komunikací v Praze – denní intenzita provozu na ní dosahuje až 100 000 vozidel.^[1]

V dobové literatuře bývá tato komunikace označována „II. severojižní magistrála“. Označení udávalo předpokládanou polohu v půdoryse města, protože v 60. letech prosazovaný roštový systém počítal se třemi souběžnými komunikacemi v severojižním směru a se dvěma ve směru východozápadním.

Poloha

Ač má pro dopravu zcela zásadní význam, Severojižní magistrála dnes není součástí oficiální sítě hlavních pražských komunikací. Proto také neexistuje její přesné vymezení. Obvykle se zahrnují do SJM komunikace propojující Proseckou radiálu na severu a Chodovskou radiálu na jihu.

Počítáme-li k SJM i tyto radiály samotné, pak lze říci, že SJM plynule vychází z dálnice D8 u Zdib, vede okolo Ďáblic, přes Prosek, dále ulicí V Holešovičkách na most Barikádníků, z něj do Argentinské ulice a kousek po nábřeží. Z Holešovic vede přes Hlávkův most, přes Florenc, kolem Hlavního nádraží, před Národním muzeem (druhý směr vede za ním), potom přes náměstí I. P. Pavlova, Nuselský most, Nusle a Pankrác. Plynule se napojuje na dálnici D1 vedoucí do Brna. Magistrála do jisté míry kopíruje trasu linky metra C.

Vznik a vývoj

Některé součásti SJM, které existují dnes, byly plánovány již v dřívějších dobách; např. přemostění Masarykova nádraží nebo Nuselský most. SJM byla uváděna do provozu po etapách (1973 úsek Nuselský most – Rumunská ulice); 1978 úsek Rumunská ulice – Hlávkův most; 1980 nový most Barikádníků). V úzké návaznosti byla řešena také přestavba Hlavního nádraží. Kvůli SJM musela být řada komunikací přeložena nebo úplně zrušena. Jediný dnes plynule nenavazující úsek v Holešovicích měl být řešen zrušením nádraží Praha-Bubny a přímým propojením vyústění z Hlávkova mostu s Argentinskou ulicí poblíž mostu Barikádníků. Kvůli výstavbě SJM bylo mj. zbouráno nádraží Praha-Těšnov, dětská nemocnice na Karlově a „Moderna“ na Pankráci (na rohu Hvězdovy ulice).

Úvahy do budoucna

Severojížní magistrála mezi Spořilovem a Roztyly, (Praha 11); vlevo přípojka z Jížní spojky

Počítá se s tím, že až bude dobudován celý Pražský okruh, význam magistrály klesne na úroveň pouhé místní obslužnosti, případně bude také zúžena.^[2] Uvažuje se především o tom, že by se v centru města směr na Brno převedl z Mezibranské ulice do Legerovy, čímž by se opět Národní muzeum funkčně propojilo s Václavským náměstím. Aktuálně se též uvažuje s tunelem pod Národním muzeem.

Reference

1. ↑ DUŠKOVÁ, Hana. Problém jménem Severojižní magistrála, část 1. [online]. 4STAV.cz, 2008-12-11, [cit. 2009-01-20]. Dostupné online.  
2. ↑ DUŠKOVÁ, Hana. Problém jménem Severojižní magistrála, část 2. [online]. 4STAV.cz, 2008-12-12, [cit. 2009-01-20]. Dostupné online.  

Související články

• Základní komunikační systém
• Síť pozemních komunikací v Praze

Externí odkazy

• Jan Slovík: Rychlostnice R8 – Cínovecká radiála (spojka), Dálnice.com, 16. 1. 2002, přepracován 10. 2. 2003 (článek pojednávající především o Severojižní magistrále)
• Zklidnění Severojižní magistrály v Praze, vizualizace, SATRA spol. s r. o., Ceskedalnice.cz, poslední změna 8. 1. 2009
• Ing. Pavel Šourek: Zklidnění Severojižní magistrály a tunel Muzeum v české metropoli, Stavebnictví 1/2009, grafické podklady SATRA spol. s r. o.