Adéla Pollertová

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 22. 10. 2011, 23:25; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Adéla Pollertová (* 7. srpna 1976 v Praze) je česká baletka, bývalá sólistka Hamburského baletu a nynější sólistka Národního divadla v Praze.

Obsah

Životopis

Pollertová pochází z rodiny se sportovním i uměleckým zázemím. Její otec, vysokoškolský profesor Jaroslav Pollert je mj. předsedou Českého svazu kanoistiky, členem Olympijského výboru a trojnásobným mistrem světa ve vodním slalomu. Bratr Jaroslav Pollert je vědec v oblasti vodního hospodářství a čtyřnásobný mistr světa v hlídkách taktéž ve vodním slalomu. Olympijský vítěz, lékař Lukáš Pollert je její bratranec. Sestřenice Klára Pollertová - Trojanová je herečka ve Švandově divadle. Je ale také pravnučkou Emila Pollerta, významného českého operního pěvce a sólisty Národního divadla. Ignác Ullman, její prastrýc, je architektem zadního traktu Národního divadla - Prozatímního divadla. V dětství se Pollertová začala věnovat sportu, konkrétně moderní gymnastice a dostala se nejen do reprezentačního výběru olympijských nadějí, ale také do juniorského reprezentačního družstva Československa. Ke studiu baletu se kromě baletní přípravy v rámci gymnastického tréninku kvůli tomu dostala nezvykle pozdě, až v patnácti letech, kdy byla dodatečně přijata rovnou do čtvrtého ročníku Taneční konzervatoře v Praze. Navzdory těžkým začátkům zvláště se vypracovala na sólistku školy, kterou úspěšně reprezentovala na mezinárodní baletní soutěži v Jacksonu ve Spojených státech a na soutěři v Brně. Po absolvování školy prošla úspěšně konkursy do baletního souboru v Drážďanech a v Hamburku, přednost dala druhému z nich, který byl prestižnější. Hamburský balet vede známý americký choreograf John Neumeier a vytvořil z něj jeden z celosvětově nejuznávanějších souborů. Pollertová do souboru vstoupila v roce 1995. Už jako sboristka dostávala menší sólové role. Ruský sólista Radik Zaripov si ji vybral jako partnerku do pas de deux Modrého ptáka ve Spící krasavici. Od roku 1998 byla v souboru sólistkou a dostávala příležitosti v různých Neumeierových baletech i v choreografiích jiných autorů (Matse Eka, Natalie Makarovové, Christophera Weelodna ad.). U některých svých pozdějších rolí se rovněž podílela na tvorbě choreografie. V sezoně 2004–2005 nastoupila do baletu Národního divadla jako sólistka. K návratu do rodné Prahy po devítiletém angažmá v Hamburku jí přiměl nejen stesk po domově a rodině, ale i vysněné studium na Vysoké škole. Nyní tančí v Národním divadle prakticky v každém baletu, který má tento soubor na repertoáru, hostuje na světových gala představeních a studuje Taneční vědu na HAMU.

Repertoár

Svou drobnou postavou byla Pollertová předurčena pro hlavní roli v baletu Louskáček, kterou ztvárnila už při studiích na Taneční konzervatoři (tam tančila mj. také Lisettu v Marné opatrnosti), ale také v Hamburském baletu i v Národním divadle. V Hamburském baletu ale přesvědčivě tančila také role Heleny ve Snu noci svatojánské, Olympie v Dámě s kaméliemi nebo v představení Bartok Bilder. Tančila také postavy slavných tanečnic Tamary Karsavinové a Matildy Kšesinské v baletu o legendárním Vaclavu Nižinském. Další role v Neumeierových baletech: Louskáček (Marie), Jak se Vám líbí (Phebe), Giselle (Svatební pár a Zulma), Illusion – like Swanlake / Iluze podobná Labutímu jezeru (Princezna Claire), Romeo a Julie (Julie z herecké společnosti), Bach Suit 2, A Cinderedela Story / Pohádka o Popelce (Cizí princezna), Spící krasavice (Princezna Florina, Víla radosti), III. Symfonie Gustava Mahlera, V. Symfonie Gustava Mahlera, Getting Closer, Mesiáš, Vaslaw, Winterreise. V choreografii Natálie Makarové podle Mariuse Petipy v baletu Bajadéra tančila jeden ze sólových stínů, v choreografii Christophera Wheeldona sólo v baletu VIII. a v choreografii Matse Eka sólo v baletech She was black a Spící krasavice. Po devíti letech strávených v Hamburku se rozhodla k návratu domů a stala se sólistkou Národního divadla. Po době nezbytně nutné k zapojení se do souboru začala studovat i velké sólové role – Kláru v Louskáčkovi, Olgu v Oněginovi, hlavní roli v baletu Šípková Růženka, titulní roli v baletu Giselle a další. V Zuskově choreografii D.M.J. 1953-1977 tančila hlavní roli v brněnském Národním divadle a byla za ni uvedena v širší nominaci na Cenu Thálie. Balet Zlatovláska s hudbou Vladimíra Franze byl vytvořen přímo pro Pollertovou.[1] Na začátku roku 2009 byl balet s Pollertovou v hlavní roli vydán na DVD.[2] Dosavadním vrcholem působení Pollertové v Národním divadle se stala role Julie v Romeovi a Julii, za kterou byla vyznamenána Cenou Thálie 2006, a romantická postava Sylphidy z baletu dánského choreografa 19. století Augusta Bournonvilla La Sylphide, za kterou získala Cenu Komerční banky pro rok 2008. Další dole ztvárněné v Národním divadle: choreografie Shawna Hounsella Imprint, Petra Zusky Requiem, Ibbur aneb Pražské mystérium, pas de deux "šité namíru" Déjà vu, BREL – VYSOCKIJ – KRYL / Sólo pro tři a D.M.J. 1953–1977, Jiřího Kyliána Petite Mort. Kromě divadelní kariéry se Pollertová příležitostně věnuje také publicistice, studuje taneční vědu na HAMU.

Ocenění

V roce 1994 získala na prestižní baletní soutěži v Jacksonu bronzovou medaili. Ve Spojených státech byla oceněna jak za klasickou, tak za moderní variaci a spolu s partnerem Michalem Matysem dostali cenu pro „nejlepší pár“. V roce 1994 vyhrála Pollertová celostátní baletní soutěž v Brně a porotou jí byla také udělena zvláštní cena „Za nejosobitější výkon“ V době svého působení v Hamburku získala Cenu dr. Wilhelma Oberdorfera (německy: Dr. Wilhelm Oberdorfer Preis) udělovanou výročně městem Hamburk nejlepší tanečnici v Německu. První sezónu po návratu z hamburského angažmá byla za svůj výkon v baletu D.M.J. 1953 - 1977, v choreografii Petra Zusky, zařazena do širší nominace na cenu Thálie 2004. Za své vystoupení v roli Julie v Romeo a Julie choreografa Youriho Vamose dostala v roce 2007 Cenu Thálii za rok 2006. Porota ocenila, že „její Julie je skvěle vystavěná od rošťáckého děvčátka přes opojení první láskou až po tragickou volbu zemřít po boku svého milovaného Romea. Role působí pravdivě, Pollertová s lehkostí zvládá komplikované choreografické vazby. Její pohybové fráze jsou v dokonalém souznění s Prokofjevovou hudbou.“[3] 25. září 2008 byla předána Cena Komerční Banky za nejlepší premiérové výkony sólistů uměleckých souborů baletu, činohry a opery Národního divadla v sezoně 2007/2008. Komerční banka věnovala mimo finančního ohodnocení i bronzovou sochu KOBANADI (Komerční banka - Národní divadlo), dílo akademického malíře a sochaře Jaroslava Róny. V baletní sekci získala toto ocenění Adéla Pollertová za titulní roli v baletu dánského choreografa Augusta Bournonvilla La Sylphide. 10. dubna 2009 převzala na scéně Národního divadla Pollertová ocenění Philip Morris Ballet Flower Award za mimořádný výkon v oblasti klasického baletu.[4]

Literatura

  • Ambruzová, Olga: Balet a jeho osobnosti. Ježek, Rychnov nad Kněžnou 1999. ISBN 80-85996-28-6
  • Eisenhammer, Milan: Baletka: Proč se bojí skalpování. Ona Dnes, 19. června 2006. Dostupné online
  • Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník. Divadelní ústav, Praha 2001. ISBN 80-7008-112-0
  • Honza Dědek: Talent na nohy. Reflex, 2005. Dostupné online
  • Kolář, Petr: Baletka s vodáckými geny, Xantypa, 05/2007. Dostupné online
  • Němečková, Alena: Hřeším, pivo i vlašský salát si dám ráda, Ona Dnes, MF Dnes, listopad 2007, Dostupné online
  • Dana Kaplanová: Těším se na nejkrásnější roli, Právo, duben 2009, Dostupné online
  • iDNES.cz: Nejlepší baletkou je Pollertová, která se neštítí piva a vlašáku, iDNES.cz, ČTK, duben 2009, Dostupné online

Externí odkazy

Poznámky


Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ad%C3%A9la_Pollertov%C3%A1“