Americká literatura
Z Multimediaexpo.cz
Americká literatura je soubor literatur bývalých britských kolonií na území USA a literatury USA (od roku 1776).
Obsah |
Literatura do roku 1776
Za první literární památku americké literatury je považována A True Relation (Pravdivá zpráva) z roku 1608, jejímž autorem je kapitán John Smith a pojednává o Virgínii, která byla první anglickou kolonií na území Spojených států. V průběhu 17. století se americká literatura omezila na cestopisy, popř. deníky, kde byl (většinou realisticky) popisován život kolonistů a geografické objevy, mimo těchto zpráv se zachovala řada místních zpráv o jednání kolonistů mezi sebou, ale i o jednání s indiány (mírové smlouvy atp.). Tyto zprávy mají spíše historickou než literární cenu. Z autorů je možné jmenovat alespoň Williama Bradforda (asi nejspíš je možné ho označit za historika) a Edwarda Johnsona. Kromě této faktografické literatury se zachovala i umělecká literatura, která byla spojena s tzv. puritánskými básníky tj. Edward Taylor a Anne Bradstreet (mj. první americká publikovaná spisovatelka a básnířka), zjednodušeně lze říct, že se jednalo o lyriku a to jak náboženskou tak světskou. Dalším výrazným prvkem je náboženská literatura, většinou se jedná o kázání či eseje, které byly velmi specifické a prakticky lze tvrdit, že podobné úvahy lze najít pouze v americké literatuře tohoto období, je zde patrné nejen ovlivnění anglikánskou církví, ale i místními podmínkami. Nejvýraznější byl Cotton Mather a jeho dílo Magnalia Christi Americana (Dějiny Kristových zázraků v Americe), které bylo vydáno roku 1702. V průběhu 18. století se do americké literatury dostaly podněty z evropské literatury. V první polovině tohoto století to byla populární díla, ze kterých je patrné určité nadšení pro farmářský život, přírodu atp. Ve druhé polovině tohoto století pozvolna začíná nabývat na síle protibritská literatura, která tak reaguje na nálady lidí žijících v britských severoamerických koloniích. Za konec, ale zároveň i vrchol britské koloniální literatury bývá většinově považována tvorba Benjamina Franklina a T. Paine, na které navázala pozdější americká literatura.
Od roku 1776 do roku 1865
Již ve druhé polovině 18. století začaly i v literatuře převládat protibritské tendence, které Ameriku začínaly chápat jako svět obhajující utlačované, kladly důraz na americké vlastenectví, které však nevycházelo z amerických specifik, ale z evropských osvícenských myšlenek (William Bartram, Michael - Guillaume Jean de Crevecoeur). Vrcholu tento druh literaury dosáhl v tvorbě Thomase Jeffersona. Po něm tento druh literatury samozřejmě nezmizel, ale objevuje se ve stále slabší formě, neboť se toto téma stalo neaktuální a vyčerpané. V této době však téma poslání americké civilizace proniklo i do poezie (Joel Barlow, Timothy Dwight, Philip Freneau). Je samozřejmé, že po válce za nezávislost nekončí období faktografické literatury, tato literatura v Americe i nadále převažovala, protože stále docházelo k dalším, především geografickým objevům dále se ve faktografické literatuře začala prosazovat novinařina (např. Alexander Hamilton, James Madison, Noah Webster, velký vliv měly Listy federalistů, které jsou i jedním z nejdůležitějších klasických děl politologie). Kolem roku 1800 se začala prosazovat románová tvorba (Hugh Henry Brackenridge, Charles Brockden Brown), přičemž tato tvorba byla ovlivněna evropskou (resp. anglickou) literaturou. Americká poezie této doby je ovlivněna evropskou literaturou výrazně více, dalším vlivem, který stále ovlivňoval tuto poezii, byly v této době již neaktuální protibritské nálady (Philip Freneau). Výjimkou z této nepříliš výrazné tvorby je básník Henry Wadsworth Longfellow, který se pokusil hledat typicky americká témata. Ve 30. letech se poezie začala osamostatňovat a reagovat na americké prostředí, na aktuální situaci, ale i na evropskou moderní tvorbu. V první polovině 19. století se v americké literatuře naplno prosadil romantismus a objevila se první opravdu výrazná osobnost, která ovlivnila nejen americkou, ale i světovou literaturu - Edgar Allan Poe. S tímto rozvojem literatury se objevili i další významní spisovatelé (Washington Irving, James Fenimore Cooper), kteří sice měli základ v evropské literatuře, ale nacházeli témata, která byla typická pro americkou kulturu, tito spisovatelé se stali klasiky americké literatury a ovlivnili tak americký pohled na literaturu na dlouhou dobu. Romantickou prózu rozvíjeli i Ralph Waldo Emerson, Nathaniel Hawthorne, Henry David Thoreau. V tomto období se v literatuře zároveň začínají objevovat protiotrokářské názory, které jsou psány rovněž v romantickém stylu a ačkoliv autoři těchto románů nepatřili k nejlepším literátům, myšlenky, které zde sdělovali, se staly v americké literatuře opravdu silnými, např. Chaloupka strýčka Toma od Harriet Beecher Stoweové. Toto dílo prakticky zahájilo další etapu americké literatury.
Od roku 1865 do roku 1914
Ve druhé polovině 19. století se značně zvýšil objem literární produkce, což vedlo nejen k názorové, ale i kvalitativní diferenciaci. Američtí spisovatelé relativně rychle opustili romantismus a osvojili si styl, který tehdejší společnosti vyhovoval více, tj. realismus a naturalismus. Jeho nejvýznamnější autoři jsou Stephen Crane, Frank Norris, Theodore Dreiser, Upton Sinclair a jinak obtížně zařaditelný Jack London. Zásadní vliv na prosazení těchto směrů měly teoretické stati literárního kritika W. D. Howellse a spisovatele Henry Jamese. V tuto dobu do USA přicházelo značné množství přistěhovalců, což umožnilo vznik nových měst a zároveň rozšíření měst starých, čímž vznikla nová literární centra. To otevřelo cestu k regionalistické próze (local color), která měla ambice popsat lokální kolorit; vyšli z ní např. Mark Twain a Bret Harte i první americká feministická spisovatelka Kate Chopinová. Tito autoři sice navazovali na předchozí americkou literaturu, ale dokázali se zbavit negativních (provinčních) rysů a položit tak základ literatuře světové úrovně. Před občanskou válkou byla vydána básnická sbírka Stébla trávy od Walta Whitmana, dobovou kritikou nedoceněná; její význam a vliv se projevil až v pozdější poezii. Podobný vliv měla na podobu amerického básnictví Emily Dickinsová, většina jejíhož díla byla vydána až posmrtně. Po zákazu otroctví se pomalu začala rozvíjet černošská literatura, vytvářející specifický proud. Na předválečná díla Fredericka Douglasse navázali Booker Taliaferro Washington a esejista Charles Waddell Chesnutt.
Americká literatura mezi světovými válkami
Po první světové válce ještě zesílil odklon od tradiční americké literatury, který byl jistě způsoben právě válečnými zkušenostmi některých spisovatelů. Tuto dobu nejvýrazněji ovlivnili představitelé tzv. ztracené generace (Ernest Hemingway, Francis Scott Fitzgerald, William Faulkner, ale i např. Edward Estlin Cummings). Dalším směrem, který se velmi výrazně prosadil v americké literatuře byl modernismus, který ovlivnil nejen prózu, ale především poezii. Prakticky lze tvrdit, že ve své experimentální podobě se v USA objevil již před první světovou válkou v poezii T. S. Eliota a E. Pounda, prakticky z podnětů těchto spisovatelů vznikl imagismus. Situace T. S. Eliota a jemu podobných autorů je poněkud komlikovanější, neboť se poměrně brzy vystěhovali z USA do Evropy a jejich vliv na americkou tvorbu je v Evropě často přeceňován. Modernismus každopádně ovlivnil hlavní proud americké literatury této doby, zajímavé je ovlivnění symbolickou poezií H. Cranea, ale i skeptickou tvorbou Wallace Stevense a W. C. Williamse, tím vznikl mýtus amerického života což ovlivnilo celou řadu básníků (např. Louis Zukovsky). Trochu mimo hlavní proud stála tzv. chicagská renesance (Carl Sandburg), která se pokoušela zachytit obyčejný život a přehodnotit tak americkou kulturu a její společenské konvence. Černošská literatura se soustředila na tzv. harlemskou renesanci (Countee Cullen, Claude McKay Arna Bontemps), která se později rozvinula ve společensko-kritickou černošskou prózu (Richard Wright). Poměrně zajímavým faktem je, že avantgardní směry, které v evropské literatuře v tuto dobu měly rozhodující vliv, se v americké literatuře prosazovaly velmi těžko a jednalo se spíše o okrajovou záležitost. Nejvíce se prosadila témata spojená se sexualitou Henry Miller. Zvláštní dojmem působí i tvorba J. R. Dos Passos, u kterého je patrné jeho ovlivnění filmem. Další z avantgardních směrů, který pronikl do spojených států byl surrealismus ačkoli lze říci, že se prosadil především v malířství, v literatuře se americký surrealismus pokoušel zabývat problémy tehdejší americké společnosti. Expresionismus a symbolismus ovlivnily tvorbu E. G. O'Neilla, který je považován za zakladatele moderního amerického divadla. Jeho tvorba vnesla do amerického dramatu nové moderní prvky a ovlivnila tak americké drama na dlouhou dobu. Je samozřejmé, že mimo tyto hlavní proudy zasahovali do americké literatury další významní spisovatelé, za konzervativní spisovatele to byl např. Thomas Wolfge. V této době působila i celá řada těžko zařaditelných spisovatelů, kteří stáli zcela mimo jakékoli literární skupiny a nesnažili se do literárního dění zasahovat jinak než vlastní tvorbou (William Saroyan, Raymond Chandler, atp. )
Po druhé světové válce
Na válku již v průběhu druhé světové války reagoval válečný román (Norman Mailer, Joseph Heller). Po druhé světové válce se v rámci americké literatury prosadila řada etnických literatur, z nichž nejvýznamnější je černošská (James Baldwin, Ralph Ellison) a židovská literatura (Saul Bellow, Bernard Malamud, Philip Roth, atp.). Dále se i díky politické a ekonomické emigraci dostali do americké literatury i prvky z východoasijských a jiných literatur. Díky nové volnosti v oblasti sexuální tabu, vzniká i homosexualní literatura. Tyto literatury často pouze zdůrazňují a žijí ze své odlišnosti v některých případech však spojují tuto odlišnost s moderními proudy v literatuře (nejčastěji postmoderna) a vzniká tak řada velice zajímavých a originálních děl. V 50. letech vynikla tzv. beat generation (Jack Kerouac, William Seward Burroughs, Allen Ginsberg, Lawrence Ferlinghetti aj.), tato skupina zahájila protest, proti konzumnímu způsobu života a literatury, tento styl literatury se stal na dlouhou dobu jedním z hlavních proudů americké literatury. V 70. a 80. letech se v americké literatuře plně prosadily myšlenky postmoderny, literatura tohoto období se často zabývá problémy jazyka a textu s do nichž se prolínají postupy různých žánrů jako např. sci-fi.
Související články
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |