Charles Aznavour
Z Multimediaexpo.cz
Charles Aznavour (arménsky: Շառլ Ազնավուր, * 22. května, 1924, Paříž) je vynikající arménsko-francouzský šansoniér, zpěvák, písničkář, textař, herec a podnikatel. Hrál nebo vystupoval v 60 filmech, složil přes 1000 písní a prodal přes 100 milionů hudebních nosičů.
Obsah |
Životopis
Narodil se jako syn arménských uprchlíků Míši a Kédar Aznavurjanových, kteří se usídlili v Paříži asi rok před jeho narozením. Tatínek vedl restauraci, maminka zpívala po pařížských kabaretech, barech a šantánech. Mladý Charles se na svoji divadelní a hudební dráhu připravoval v divadelních a baletních kurzech. První začátky své profesionální kariéry prodělal neúspěšně s pianistou Pierrem Rochem. Intenzivně pracoval pro Édith Piaf, které psal písňové texty i celé písničky, ta mu pak roce 1945 velice pomohla k prvnímu americkému a kanadskému turné. Roku 1950 se Charles definitivně osamostatnil, nejprve působil jako textař a písničkář, psal pro jiné známější zpěváky a šansoniéry. Teprve později začal zpívat sám. Jeho charakteristický hlas má své chraplavé zabarvení způsobené nedomykavostí hlasivek, na které si posluchači kritika museli dost dlouho zvykat. Později se proslavil i jako velmi úspěšný filmový herec. Je také velmi úspěšným podnikatelem, vlastní své vlastní velké hudební vydavatelství a koncertní agenturu. Dodnes právem patří mezi největší hvězdy světového šansonu.
Charles Aznavour je často označován za „Franka Sinatru Francie“, často zpíval o lásce. Psal muzikály, kolem tisíce písniček, stovku desek a objevil se v šedesáti filmech. Jeho nejslavnější rolí je asi role ve filmu Střílejte na pianistu Francoise Truffauta. Aznavour zpíval v mnoha jazycích (samozřejmě francouzsky, pak anglicky, italsky, španělsky, německy, rusky, arménsky, portugalsky), což mu nakonec pomohlo dostat se až na jednu z nejslavnějších scén světa - newyorskou Carnegie hall a na další přední špičkové scény po celém světě. Velkým Aznavourovým hudebním počinem je písnička Que C'est Triste Venise. Jejím autorem je arménský hudebník 18. století Sayat Nova a Aznavour ji zpíval v několika jazykových mutacích: Francouzsky, italsky (Com'è Triste Venezia), španělsky (Venecia Sin Ti), anglicky (How Sad Venice Can Be) a německy (Venedig im Grau). Tahle písnička je jedna z nejznámějších vícejazyčných písniček Charlese Aznavoura.
V roce 1970 Charles Aznavour zaznamenal obrovský úspěch ve Velké Británii, když jeho písnička She obsadila první místo britských hitparád. Další dobře známou písničkou na britských ostrovech je potom Dance in the Old Fashioned Way.
Aznavour je velkým obdivovatelem kanadského Quebecu, kde hrál v montrealských kabaretech před tím, než se proslavil. Pomohl také k úspěchu quebecké textařce Lyndě Lemay ve Francii.
Po ničivém zemětřesení v „jeho“ Arménii v roce 1988, založil Aznavour charitativní spolek Aznavour pro Arménii, se kterým vybíral peníze pro zemětřesním postižené oblasti. Se svým švagrem, Georgesem Garvarentzem, napsali písničku Pour Toi, Armenie, která okupovala první místa hitparád po třináct týdnů. Zisky z prodeje této písničky šly do Arménie. V Yerevanu v Arménii je po Aznavourovi pojmenované náměstí. V roce 1995 byl Charles Aznavour jmenován jako Vyslanec a Stálý zástupce při UNESCO v Arménii. Aznavour je také členem Armenia Fund International Board of Trustees. Tato organizace poskytla více než 150 milionů dolarů na humanitární pomoc a rozvoj infrastruktury v Arménii po roce 1992. V roce 1997 dostal Aznavour nejvyšší francouzské státní vyznamenání - Řád Čestné legie.
V anketě americké zpravodajské televizní stanice CNN a internetového deníku Time Online byl Charles Aznavour v roce 1998 zvolen za Největšího umělce století na celém světě. Hlasovalo pro něj 18 % lidí, předčil i Elvise Presleyho nebo Boba Dylana. Poté, co zemřel Frank Sinatra je Charles Aznavour považován za posledního z tzv. „Velkých“.
Jeho písničky zpívalo mnoho osobností světové hudby - od Freda Asteira a Binga Crosbyho po například Raye Charlese nebo Lizu Minnelli (s tou Charles Aznavour nazpíval duet Mon emouvant amour). V roce 1974 nahrál americký jazzman Jack Jones album celé sestavené z písní Charlese Aznavoura nazvané "Write Me A Love Song, Charlie", které bylo znovu vydáno v roce 2006. Pro film Notting Hill nahrál zase britský hudebník Elvis Costello slavnou Aznavourovu skladbu "She". Písničky Charlese Aznavoura také často zpívá jeho dobrý přítel, španělský tenor Placido Domingo. Především pozoruhodnou a výjimečnou verzi Ave Maria z roku 1994, která se řadí k Aznavourovým vrcholům.
Na začátku podzimu 2006 Aznavour zahájil své rozlučkové turné koncerty v Kanadě a USA, doprovázen nadšenými ohlasy diváků i kritiků. Rok 2007 Aznavour zahájil turné v Japonsku a Asii. V druhé polovině roku 2007 viděla Paříž návrat Aznavoura na prkna Kongresového paláce, kde odehrál celkem 20 představení. Tyto koncerty byly dlouho dopředu beznadějně vyprodané. Následovaly koncerty v Holandsku a Belgii a po zbytku Francie. Aznavour se tak loučil se svými posluchači. Jeho rozlučkové turné má trvat do roku 2010. Aznavour se ve svých 84 letech těší vynikajícímu zdraví, stále zpívá v mnoha jazycích bez pomoci techniky, která zobrazuje text tak, aby to neviděli diváci (jak je dneska obvyklé).
30. září 2006 měl Aznavour koncert v Jerevanu, hlavním městě Arménie jako začátek "kulturní sezóny" "Arménie mon amie" ve Francii.
V roce 2006 odcestoval 82-letý Aznavour na Kubu, kde společně s Chucho Valdesem nahrál své zatím poslední album Color ma vie, ovlivněné latinsko-americkými rytmy. Toto album pak představil na koncertě v Moskvě v dubnu 2007. Později, v červenci 2007, Aznavour zpíval na koncertě na slavném francouzském festivalu Vieilles Charrues Festival, kde zahrál své největší hity.
V únoru 2008 Aznavour dokončil turné v Portugalsku. V lednu 2008 se zúčastnil hudební soutěže francouzské televize Star Academy, kde si s jedním soutěžícím zazpíval jeho obrovský hit Emmenez-Moi. Na jaře 2008 se Aznavour vydal do Jižní Ameriky, kde měl velké množství koncertů v Argentině, Brazílii, Chille a Urugayi. Bohužel, Česká republika na seznamu jeho zastávek při rozlučkovém turné není.
Ceny a uznání
1971 - Zlatý lev na Benátském filmovém festivalu za italskou verzi písničky Mourir d'aimer
1971 - Edison Award
1995 - Velká medaile Francouzské akademie
1995 - Posel dobré vůle a stálý zástupce pro Arménii při UNESCO
1996 - Uveden do Síně slávy - jako autor
1997 - Cena "Victorie" v kategorii Muži (francouzské výroční hudební ceny)
1997 - César (národní filmová cena Francie)
1997 - Řád čestné legie (nejvyšší francouzské státní vyznamenání)
2004 - Národní hrdina Arménie (nejvyšší arménské státní vyznamenání)
2006 - Ocenění na 30. filmové festivalu v Cairo.
Filmografie
La Guerre des gosses (1936) — Extra
Les Disparus de Saint-Agil (1938) (uncredited) — Un élève
Adieu chérie (1946) (as Aznavour) — Le duettiste
Entrez dans la danse (1948)
Une gosse sensass' (1957) — Le chanteur
Paris Music Hall (1957) — Charles
La Tête contre les murs (1959) — Heurtevent
Les Dragueurs (1959) — Joseph Bouvier
Pourquoi viens-tu si tard? (1959) — Un danseur
Oh! Qué mambo (1959) (uncredited) — Un spectateur au cabaret
Le Testament d'Orphée, ou ne me demandez pas pourquoi! (1960) (uncredited) — The Curious Man
Un taxi pour Tobrouk (1960) — Samuel Goldmann
Le Passage du Rhin (1960) — Roger
Tirez sur le pianiste (1960) — Charlie Kohler/Édouard Saroyan
Gosse de Paris (1961)
Les Lions sont lâchés (1961) — Charles, un convive de Marie-Laure
Esame di guida - tempo di Roma (1962) — Marcello
Horace 62 (1962) — Horace Fabiani
Le Diable et les dix commandements (1962) — Denis Mayeux (epizoda "Homicide point ne seras")
Les Quatre vérités (1962) — Charles
Les Vierges (1963) — Berthet
Le Rat d'Amérique (1963) — Charles
Thomas l'imposteur (1964)
Alta infedeltà (1964) — Giulio (segment "Peccato nel Pomeriggio")
La Métamorphose des cloportes (1965) — Edmond
Le Facteur s'en va-t-en guerre (1966) — Thibon
Paris au mois d'août (1966) — Henri Plantin
Caroline chérie (1968) — Postillon
Candy (1968) — Hunchback juggler
Le Temps des loups (1969) — Inspector
The Adventurers (1970) — Marcel Campion
L'Amour (1970) — Le présentateur
The Games (1970) — Pavel Vendek
The Selfish Giant (1971) — vypravěč (francouzská verze)
Un beau monstre (1971) — Inspector Leroy
Part des lions (1971) — Éric Chambon
Les Intrus (1972) — Charles Bernard
The Blockhouse (1973) — Visconti
Ein Unbekannter rechnet ab (1974) — Michel Raven
Sky Riders (1976) — Insp. Nikolidis
Folies bourgeoises (1976) — Dr. Lartigue
Die Blechtrommel (1979) — Sigismund Markus
Ciao, les mecs (1979) — L'amnésique
Der Zauberberg Der (1982) — Naphta
Qu'est-ce qui fait courir David? (1982) — Léon, le père de David
Les Fantômes du chapelier (1982) — Kachoudas
Une jeunesse (1983) — Bellun
Viva la vie! (1984) — Édouard Takvorian
Yiddish Connection (1986) — Aaron Rapoport
Mangeclous (1988) — Jérémie
Il Maestro (1989) — Romualdi
Charles Aznavour Armenia 1989 (1989)
Les Années campagne (1992) — Le grand-père/Dědeček
Pondichéry, dernier comptoir des Indes (1997) — Léo Bauman
Le Comédien (1997) — Monsieur Maillard
Laguna (2001)
Truth About Charlie (2002) — sám sebe
Ararat (2002) — Edward Saroyan
Ennemis publics (2005)
Mon colonel (2006) — Père Rossi
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |