Evropská kosmická agentura

Z Multimediaexpo.cz

Evropská kosmická agentura (ESA, European Space Agency) je mezivládní organizace pro využití vesmíru, která má v současnosti 18 členských států. Sídlo jejího ředitelství je v Paříži a její jednotlivá centra jsou ve zbytku Evropy. Zaměstnává zhruba 2000 zaměstnanců (včetně subdodavatelů a zaměstnanců jednotlivých státních kosmických agentur) a v současnosti má roční rozpočet přibližně €3 miliardy.

Kosmodromem ESA je Guyanské kosmické centrum v Kourou v jihoamerické Francouzské Guyaně, díky jejíž blízkosti k rovníku může snadno dosáhnout komerčně důležité oběžné dráhy. Díky spolehlivému a výkonnému nosiči Ariane 4 ESA získala důležité místo na trhu kosmických dopravců posílené v současnosti novou výkonou raketou Ariane 5. Zároveň se v posledních letech stala druhým nevýznamnějším hráčem na poli kosmického výzkumu spolu s NASA.

Členské státy, rozpočet a organizační struktura

modře: členské státy ESA
modrozeleně: členské státy ECS
zeleně: státy s podepsanou dohodou o spolupráci

Členy ESA je osmnáct států: Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Rakousko, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. Maďarsko, Polsko a Rumunsko mají podepsanou s ESA smlouvu o spolupráci PECS (trvání pět let), která jim umožňuje zapojení se do většiny programů a je předstupněm k plnému členství. Česko začalo o plném členství v ESA vyjednávat v červnu 2007^[1] a stalo se plnohodnotným členem dne 12. listopadu 2008. ^[2]

Kanada, která díky své formální příslušnosti k britskému Společenství národů má úzké vztahy s Evropou, je od roku 1979 spolupracující zemí a zapojuje se do vybraných projektů ESA na základě vzájemných smluv. ESA také spolupracuje s Evropskou unií, na které ale je formálně nezávislá.

Rozpočet ESA na rok 2006 byl schválen členskými státy na ministerské konferenci v prosinci 2005 v Berlíně ve výši necelé €3 miliardy. Jedná se sice o druhý největší rozpočet kosmické agentury po NASA, ale v porovnání s americkým kosmickým programem je zhruba jen čtvrtinový (rozpočet NASA je přibližně €13 miliard). Na druhou stranu má ale většina členských zemí svůj vlastní kosmický program, takže celkové výdaje na kosmický výzkum jsou v Evropě téměř dvojnásobné a některé projekty (jako např. navigační systém Galileo) jsou také finančně podpořeny EU.

Centrála agentury je umístěna v Paříži. V nizozemském Noordwijku je umístěno vývojové středisko pro satelitní technologie ESTEC (angl. European Space Research and Technology Centre). V německém Darmstadtu je umístěno řídicí středisko ESOC (angl. European Space Operations Centre), odkud jsou řízeny družice a kosmické sondy. Středisko pro výcvik astronautů EAC (angl. European Astronaut Centre) se nachází rovněž v Německu, ve městě Kolín nad Rýnem. Nedaleko Říma, ve městě Frascati, se nachází výzkumné středisko ESRIN (angl. European Space Research Institute), jehož úkolem je mimo jiné shromažďovat, ukládat a dále distribuovat data z družic a sond.

Česko

Dne 18. června 2008 proběhlo hlasování o vstupu Česka do ESA, během kterého byla jednomyslně vyjádřena podpora jejímu vstupu do organizace, do prosince bude probíhat ratifikace smluv a začleňování. Dne 8. července 2008 byla smlouva o přistoupení Česka k ESA podepsána. Za ČR byl signatářem český premiér Mirek Topolánek, za ESA její generální ředitel Jean-Jacques Dordain. Dohodu 18. září 2008 schválil Senát Parlamentu České republiky, 25. září také poslanecká sněmovna a v říjnu 2008 ji podepsal prezident ČR Václav Klaus.

Dne 12. listopadu 2008 se Česká republika stala plnohodnotným členem organizace uložením smlouvy na francouzském ministerstvu zahraničí v Paříži. ^[3] 14. listopadu 2008 byla česká státní vlajka vztyčena po boku vlajek ostatních členských států před budovami Evropské kosmické agentury. ^[4]

Historie

ESA vznikla v roce 1. května 1974 sloučením organizací Evropské organizace pro výzkum vesmíru (ESRO – European Space Research Organisation) a Evropské organizace pro vývoj startovacích zařízení (ELDO – European Launch Development Organisation), která se stala její součástí pod názvem Evropské centrum výzkumu vesmíru a technologií (ESTEC - European Space Research and Technology Centre).

Program ESA

ESA vysílá své kosmonauty na základě smluv s Ruskou kosmickou agenturou Sojuzy k vesmírné stanici ISS. Provozuje rakety Ariane, které vynášejí kosmické družice na oběžnou dráhu. Vyvíjí ATV, který bude sloužit jako zásobovací vesmírná loď pro ISS. ESA společně s NASA provozovala laboratoř Spacelab, kterou vynášel raketoplán Space Shuttle.

Moduly mezinárodní kosmické stanice ISS

• Columbus – vědecký modul stanice ISS
• Automated Transfer Vehicle – automatická zásobovací kosmická loď
• ERA – robotická manipulační paže
• Cupola – prosklený výklenek umožňující výhled na ISS zvenku

Projekty průzkumu planety Země

• Earth explorers - soubor projektů pro průzkum planety Země. [1]
  • CryoSat - průzkum a výzkum kryosféry, zmrzlé vody ve formě sněhu, ledovců, plovoucích ker či trvale zmrzlé půdy.
  • GOCE - vytvoření modelu gravitačního pole ve vysokém rozlišení.
  • ADM-Aeolus - zmapování globálního rozložení a pohybu vzdušných mas.
  • EarthCARE - pro pochopení vztahů mezi oblačností, radiací a aerosolem a k odhalení procesů, jakými se podílejí na globálním klimatu.

Výzkum sluneční soustavy

• Giotto – sonda určená k pozorování Halleyovy komety v roce 1985
• Huygens – přistávací modul určený k průzkumu Saturnova měsíce Titanu
• Mars Express – sonda zkoumající planetu Mars s neúspěšným přistávacím modulem
• Rosetta – sonda určená k výzkumu komety s přistávacím modulem
• SMART-1 – experimentální technologická sonda zkoumající Měsíc
• Venus Express – sonda určená k průzkumu planety Venuše
• Don Quijote – soubor dvou sond určených k pokusnému odklonu dráhy blízkozemní planetky
• BepiColombo – sonda určená k výzkumu planety Merkur
• v rámci programu Aurora
  • ExoMars – mise roveru určeného k hledání stop života na Marsu, součástí geofyzikální modul
  • Mars Sample Return – soubor několika sond a přistávacího modulu určených k dopravě vzorků půdy zpět Marsu na Zemi

Navigační a bezpečnostní systémy ve spolupráci s EU

• EGNOS – systém vyhodnocující přesnost navigačních systémů GPS a Glonass
• Galileo – autonomní satelitní navigační systém
• GMES – satelitní systém monitorující životní prostředí a bezpečnost

Literatura

• LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.  

Externí odkazy

• Portál ESA