Egyptský chrám

Z Multimediaexpo.cz

Chrám varianty hieroglyfického zápisu

<hiero>R8-O6-X1:O1</hiero> hut neter

<hiero>R8-O1:Z1</hiero> per neter

Egyptský chrám je souhrnné označení pro několik různých typů staveb budovaných ve starověkém Egyptě pro potřeby náboženského kultu bohů a zemřelých panovníků tvořících zcela jedinečný typ sakrální architektury. Jednotlivé typy chrámů se v důsledku historických okolností, měnících se kultovních potřeb, povahy bohů a bohyň, kteří v nich byli uctíváni, a také v důsledku mytologického kontextu mohou značně lišit, vždy však sdílejí několik základních společných prvků.^[1] Architektonická a ideologická podoba chrámu prošla víceméně kontinuálním vývojem, který se završil v Pozdní době koncepcí chrámu jako posvátného obrazu celého kosmu zasazeného do profánního světa. V tomto smyslu byl chápán jako „achet na zemi“ či jako „obraz nebeského achetu“.^[2] Jejím dozvukem se stala hermetická představa Egypta jako obrazu nebes a (metafyzicky pojatého) chrámu celého Univerza – „jediné země, která svým náboženstvím přivedla bohy na zemi, učitelka svatosti a zbožnosti.“^[3] Egyptský chrám měl dva základní aspekty odlišované od sebe rozdílnými termíny, jimiž byl označován.^[4] Byl chápán především jako hut neter – „dům boha“, tj. jako místo, v němž bůh ve vlastní chrámové stavbě vybudované nejpozději od doby Nové říše vždy z kamene reálně přebývá a je v něm nepřetržitě přítomen. K tomuto rysu se vztahoval rozsáhlý a složitý každodenní chrámový rituál provozovaný kněžími. Jeho oporou bylo hospodářské zázemí chrámu, per neter – „domácnost boha“. Toto označení zahrnovalo veškerý chrámový majetek včetně statků, polností a dílen, z nichž pro potřeby kultu přicházely zásoby předkládané jako obětiny a uchovánané v rozsáhlých skladištích vybudovaných z nepálených cihel a přiléhajících k vlastnímu chrámu. Každý chrám tak byl nejen náboženským, ale i hospodářským centrem; jeho význam zpravidla souvisel s majetkem, který vlastnil. Každý chrám se stavěl zevnitř ven. Čili začínalo se svatyní a pokračovalo se dál, takže chrám mohl být v následujících generacích dále rozšiřován a zvelebován. Příkladem tohoto může být Amonův chrám v Karnaku, který byl mnohokrát rozšiřován a sestává z mnoha pylonů, nádvoří i hypostylů.

Obsah 1 Typy egyptských chrámů 2 Struktura chrámu od Nové říše 2.1 Další části chrámu 3 Některé významné egyptské chrámy 4 Literatura 5 Související články 6 Reference

Typy egyptských chrámů

Typologie egyptských chrámů nebyla doposud objasněna. egyptologové na základě architektonických znaků odvozených zpravidla od účelu stavby rozeznávají (v abecedním pořadí):^[1]

• Amarnský chrám – typ chrámu budovaný výhradně za panování Amenhotepa IV./Achnatona k uctívání boha Atona. Moderní název je odvozen od současného místního jména Amarna (ve starověku Achetaton). Chrámy tohoto typu ovšem byly budovány i na jiných místech, např. ve Vesetu a v Mennoferu. Po potlačení náboženské reformy byly rozebrány a materiál z nich byl použit při rozšiřování tradičních chrámových komplexů.
• Chrám milionů let – chrám určený pro kult zemřelých panovníků v době Nové říše; koncepčně navazoval na zádušní chrámy budované jako součást staroříšských pyramidových komplexů. Zádušní kult zde ovšem splýval s kultem významných bohů.
• Mammisi – nevelký chrám budovaný jako součást větších chrámových komplexů zejména v řecko-římské době. Sloužil k uctívání narození božského dítěte, které bylo zpravidla identifikováno s panovníkem, událostí jeho nástupem na trůn a s tím spojenou mytickou obnovou království.
• Meret
• Kiosek
• Sluneční chrám – chrám určený k provozování kultu slunečního boha Rea, budovaný výhradně panovníky 5. dynastie. Podoba jejich architektonického plánu je do znančné míry analogická podobě modelu soudobých pyramidových komplexů; ostatně také funkčně a nábožensky byly chrámy spojeny s pyramidovými komplexy svých stavebníků^[5] a pravděpodobně souvisely více s představou posmrtného života králů než se službou slunečnímu bohu v přítomnosti.^[6] Jeho středobodem byl mohutný obelisk s oltářem na úpatí. Archeologicky jsou na mennoferské nekropoli doloženy prozatím dva chrámy tohoto typu z celkového počtu šesti, které existovaly.
• Skalní chrám
• Svatyně nože
• Údolní chrám
• Zádušní chrám

Struktura chrámu od Nové říše

Chrám začíná velkou kamennou vstupní bránou, pylonem, který byl ozdobený vlajkovými stožáry. Žádný z těchto stožárů se sice do současnosti nedochoval, ovšem jejich přítomnost dosvědčují výklenky, které jsou v pylonech. Pylon samotný byl tvořen dvěma lichoběžníky a proto i výklenky pro stožáry byly s rostoucí výškou mělčí až splynuly s povrchem pylonu.

Za pylonem se nacházelo nádvoří lemované řadou sloupů (v případě chrámu v Luxoru je nádvoří lemované dvojitou řadou sloupů). To bylo jako jediné z celého chrámu přístupno prostým lidem. Ti tam však měli přístup jen o svátcích a byl zde vynášen kultovní obraz. Za nádvořím se nalézala nejméně jedna sloupová síň. Z lidí mimo chrám sem měli přístup jen vysocí úředníci. Dál už vak mohli jen chrámoví kněží a faraon, který byl nejenom vládcem, ale zároveň i nejvyšším veleknězem všech bohů. V případě značně rozšiřovaných chrámů mohlo za hypostylem následovat další nádvoří a další hypostyl. Za hypostylem se nacházela místnost s posvátnou bárkou. Ta byla postavena na vysokém podstavci a sloužila k přepravě vyobrazení božstva při procesích nebo při návštěvě boha/bohyně jiného chrámu. Pro tyto příležtostné návštěvy měly některé chrámy mezi hypostylem a sálem s bárkou místnost s obětním stolem, kde se obětovalo bohům při návštěvě chrámu jiným božstvem. V nejzazší části chrámu stála samotná svatyně, v níž se nacházel naos, v němž byla uložena socha boha/bohyně. V některých chrámech se takovéto svatyně mohly nalézat dvě či tři, byl-li chrám zasvěcen vícero bohům. Božskému páru či dokonce triádě (božský pár + potomek). V případě zádušních chrámů bylo místo sálu s bárkou a svatyně prostor pro kultovní oběti zemřelému panovníkovi.^[7]

Další části chrámu

Dále se v chrámu nacházely pokladnice obsahující šperky a poklady boha/bohyně a chrámové archivy. V mnoha případech bylo také možno vstoupit na střechu chrámu, kde se pak prováděla astronomická pozorování. V chrámovém areálu se také nacházelo posvátné jezero, které sloužilo k rituálnímu omývání kněží. Celý chrámový komplex byl obehnán vysokou zdí z nepálených sušených cihel. Z těch byly postaveny také chrámové sýpky a příbytky kněží, kteří žili přímo v chrámovém areálu. Všechny hlavní stavby chrámu však byly vystavěny z kamene. Mnohdy býval částí chrámových komplexů i nilometr, který sloužil k měření síly záplav a tím i k předběžnému výpočtu úrody, od čehož se odvozovala i míra zdanění. Nilometry jsou patrně jedinou částí staroegyptské architektury, která si zachovala svoji funkci a používanost i dlouhá léta po pádu civilizace, která je postavila. Jejich význam zmizel až se stavbou první přehrady v Asuánu, která ukončila cyklus záplav.

Některé významné egyptské chrámy

• Abú Simbel – dvojice skalních chrámů Ramesse II. a královny Nefertari
• Dendera – chrám bohyně Hathory
• Džeser-Džeseru – netypický zádušní chrám panovnice Hatšepsuty v Dér el-Bahrí v okruhu starověkého Vesetu. Stavitel Senenmut jej vybudovat na základě inspirace opodál stojícím chrámem Mentuhotepa II. Hatšepsutin chrám sestává ze tří uměle vybudovaných teras s dlouhými úzkými kolonádami; terasy přiléhají ke skalní stěně a jsou spojeny přístupovou rampou. Plánovanou součástí komplexu měl být i údolní chrám na břehu Nilu.^[8]
• Edfu – chrám boha Hora
• Karnak a Luxor – rozsáhlý komplex boha Amona ve Vesetu
• Philae – chrám bohyně Esety na ostrově na Nilu jižně od 1. kataraktu u Asuánu. Byl vybudován v řecko-římské době a je ukázkou klasické podoby egyptské chrámové architektury určené pro kult bohů.
• Ramesseum – zádušní chrám Ramesse II.

Literatura

• VERNER, Miroslav. Chrám světa : Svatyně, kulty a mysteria starého Egypta. Praha : Academia, 2010. 568 s. ISBN 978-80-200-1861-8.  

Související články

• Egyptská architektura
• Naos

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1} VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha : Libri, 2007. 528 s. [Dále jen Encyklopedie]. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 226–228.  
2. ↑ ASSMANN, Jan. Egypt: theologie a zbožnost rané civilizace. Překlad Barbora Krumphanzlová, Ladislav Bareš. Praha : Oikuméné, 2002. 328 s. [Dále jen Assmann (2002)]. ISBN 80-7298-052-1. S. 53.  
3. ↑ Asclepius, 25
4. ↑ Assmann (1998), str. 42–45.
5. ↑ Encyklopedie, str. 228.
6. ↑ MÁLEK, Jaromír. Stará říše. In SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha : BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 5, s. 124n.
7. ↑ Olivia Zornová; Jak poznáme? - Umění Egypťanů; překlad: Ivana Vízdalová; Praha : Euromedia Group k.s., 2005. 128 s. ISBN 80-242-1478-4; s.34
8. ↑ BRYAN, Betsy M. Chrám Hatšepsut. In WEEKS, Kent R. Údolí králů : hrobky a zádušní chrámy západních Théb. Čestlice : Rebo, 2002. ISBN 80-7234-247-9. s. 66–74.

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii