Herlíkovické štoly

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 30. 5. 2014, 19:38; Sysop (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Přírodní památka Herlíkovické štoly, ev. č. 677, zaujímá dvě patra starých štol na levém břehu Labe vpravo od silnice Vrchlabí – Špindlerův Mlýn, v prostoru Labské soutěsky asi 5 km před Špindlerovým Mlýnem v okrese Trutnov. V minulosti se zde těžilo železo^[1], byly však prováděny i průzkumy výskytu uranu.^[2]

Stará důlní díla jsou důležitým zimovištěm netopýrů. Slouží i k ochraně zbytků skarnového rudního ložiska a středověkých důlních chodeb.

Geologie

Netopýři zimují ve dvou štolách. Jedna vyúsťuje několik metrů nad úrovní silnice z Vrchlabí do Špindlerova Mlýna. Ústí druhé štoly se nachází o 113 m výše a poněkud jižněji ve svahu nad spodní štolou. Obě štoly jsou raženy směrem J - JV, délka spodní činí okolo 1 270 m, délka horní dosahuje 760 m včetně četných rozrážek. Štoly jsou raženy zpočátku v různých typech ortorul, které v zadních partiích přecházejí ve svorové ruly a ve skarn s magnetovcem.

Květena

Botanický průzkum nebyl prováděn.

Zvířena

První publikované zprávy o netopýrech z této lokality pocházejí z roku 1953 a 1959. Pravidelné sledování netopýrů začalo v roce 1967. Během dlouhodobého pozorování bylo v Herlíkovických štolách nalezeno 14 druhů z celkového počtu osmnácti druhů v Krkonoších. Pravidelně tu zimují vzácní netopýr severní (Eptesicus nilssonii) a netopýr pobřežní (Myotis dasycneme), netopýr Brandtův (Myotis brandti), netopýr řasnatý (Myotis nattereri) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus). Kromě netopýrů žije ve štolách nebo přezimuje celá řada bezobratlých živočichů, např. blešivec Niphargus cf. tatrensis, sklepnice obecná (Scoliopteryx libatrix) a píďalka vlnopásník trnkový (Triphosa dubitata), bedlobytky a lanýžovky (např. Heleomyza captiosa) a někteří další.

Původně středověké dílo bylo překopáno a prodlouženo zejména při vyhledávání uranu během 50. let 20. století. Místy jsou zachovány jak původní středověké profily chodeb, tak stopy po kladení ohně, tedy zahřívání horniny, aby při následném prudkém ochlazení rozpukala. Na několika místech se zachovaly stopy zrudnění i drobnější části nevytěženého skarnu. Jedná se zejména o železnou rudu, magnetovec, který byl z větší části odtěžen v 15.–18. století. Přírodní památka je v letním období často narušována nepovolenými vstupy zřejmě amatérských mineralogů (po překonání speciálních uzávěrů), zimování netopýrů však nebývá rušeno.

Reference

Zdroje

Koncepce ochrany přírody a krajiny Královéhradeckého kraje (s. 143, ve formátu .pdf)

Externí odkazy

Herlíkovické štoly na old.speleo.cz

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] ttp://old.speleo.cz/soubory/speleo/sp27/herlikovice.html

[1] ttp://gis.kr-kralovehradecky.cz/file/projekty/ochrana_prirody/priloha_1.pdf str. 143

[1]

[2]