Yul Brynner

Z Multimediaexpo.cz

Anne Baxter a Yul Brynner (1956)

Julij Borisovič Brynner (* 11. července 1920, ostrov Sachalin, Carské Rusko, † 10. října 1985 v New Yorku, USA) byl americko-francouzský divadelní a filmový herec.

Působil i jako zpěvák, kytarista, artista a v jednu dobu pracoval i jako francouzský válečný rozhlasový zpravodaj, zkoušel i televizní režii. Jednalo se o charismatickou osobnost. Českým a potažmo i světovým filmovým divákům je ponejvíce znám jakožto neohrožený předák a odvážný náčelník sedmi statečných pistolníků Chris z filmu Sedm statečných. Jednalo se o velmi charismatického herce s exotickým osobním výzorem a velmi osobitým hereckým projevem.

Obsah

Stručný životopis

O jeho skutečném původu, rodině a faktické národnosti je toho známo poměrně málo, samotný Yul se o této záležitosti prakticky zmiňoval jen málo a zřídka, snad nejvýrazněji se hlásil ke svému rómskému původu. Existuje řada dohadů hypotéz jak o jeho místě a době narození (prameny uvádí jeho rok narození od roku 1915 až po rok 1920), tak i o jeho rodičích. Jeho matka Marusja Blagovidová byla po svém otci ruska židovského původu, po matce pravděpodobně rumunská či maďarská Rómka, jeho otec byl mongolsko-čínský vědec Boris Brynner, jehož otec Julius Brynner (Yulův dědeček) pocházel ze Švýcarska. Yulovo neruské rodné jméno mohlo znít také Taidje Chán nebo Tadje Khan. On sám uváděl, že hovoří plynně celkem sedmi jazyky (rusky, anglicky, francouzsky, čínsky, japonsky, mongolsky a maďarsky) a další tři světové jazyky ovládá částečně. Jeho otec Boris Brynner pocházel ze šesti dětí, před 1. světovou válkou studoval v Petrohradu mineralogii a geologii, během svých studií se zde seznám s Yulovou matkou, která zde studovala na konzervatoři.

Poté, co jeho otec svojí rodinu definitivně opustil, Yulova matka se všemi dětmi přesídlila v roce 1934 z Ruska (cestou přes Čínu) do Francie. Yul se již jako velmi mladý hoch se musel živit sám, se svojí uměleckou činností začínal v roce 1934 v Paříži jakožto barový zpěvák, kytarista, hráč na balalajku a akrobat. Zde vystupoval v různých pařížských cirkusech, barech a kabaretech s cikánským folklórním souborem. Přitom ovšem ještě stihl vystudovat a obhájit doktorát filosofie na pařížské Sorbonně. V té době se také osobně seznaámil s mnoha francouzskými i světovými umělci, kteří v té době v Paříži pobývali a působili.

Krátkou dobu také vystupoval jakožto obratný artista v cirkuse, ale během náročných akrobatických cviků utrpěl velmi vážné mnohočetné zranění při pádu z velké výšky, což nakonec posléze způsobilo, že musel této své činnosti zanechat úplně. Během svého dlouhého léčení (utrpěl několika desítek zlomenin) trpěl velkými bolestmi, které tehdejší lékaři tišili velkými dávkami narkotik. Jeho doléčování pak obsahovalo i odvykací kůru od závislosti na narkotikách. Po uzdravení se od roku 1938 živil jakožto kulisák v pařížském ruském divadle, v té době dostával své první malé divadelní role.

Těsně před začátkem 2. světové války Paříž opustil a vrátil se na krátký čas do Ruska, odkud pak odcestoval do new Yorku, kde již během války dostal svoji první malou filmovou roli. Na konci války také pracoval jakožto francouzský válečný rozhlasový zpravodaj. S hereckou činností začal naplno až po válce. V té době také navštěvoval soukromé herecké kurzy a započala i jeho občasná práce pro televizi, kde zkoušel i režírovat.

V roce 1949 se poprvé objevil v epizodní roli ve filmu Newyorský přístav, v roce 1951 byl obsazen do muzikálu Král a já, který nakonec dosáhl více jak neuvěřitelných 4600 repríz. Podle tohoto muzikálu nakonec vznikl film Král a já z roku 1956, za nějž byl Yul posléze oceněn filmovým Oscarem. Ačkoliv on sám se považoval spíše za úspěšného divadelního herce, jeho největší umělecký úspěch ho potkal u filmu v americkém Holywoodu. Kromě jednoho z nejslavnějších světových westernů všech dob Sedm statečných si zahrál ještě v řadě dalších kvalitních snímků. Velice často zde hrával různé exoticky vyhlížející a nestandardně se chovající se hrdiny (např. starověcí vladaři).

Byl celkem čtyřikrát ženat a měl tři děti, další dvě děti adoptoval. Z prvního manželství pochází syn Rocky Brynner, z druhého dcera Victoria Brynnerová (jejíž kmotřenkou byla Audrey Hepburnová, neboť druhá Yulova žena Doris Brynnerová byla její osobní přítelkyně).

Celý život rád zpíval, zejména rómské písně (sám natočil ve Vídni celou jednu LP desku rómských písní), velmi rád četl klasickou literaturu a byl i vášnivý fotograf. Velmi mnoho svého času i velké sumy pěnez věnoval systematické charitativní práci zejména ve prospěch UNICEF a opuštěných a nemocných dětí.

Zemřel v roce 1985 na rakovinu plic.

Filmografie, výběr

  • 1956 – Král a já (siamský král Mongkut)
  • 1956 – Desatero přikázání (faraon Rameses)
  • 1956 – Anastazia
  • 1958 – Batři Karamazovi
  • 1959 – Šalamoun a královna ze Sáby
  • 1960 – Sedm statečných (Chris)
  • 1960 – Orfeova závěť
  • 1962 – Taras Bulba
  • 1965 – Morituri
  • 1966 – Návrat sedmi statečných
  • 1968 – Bitva na Neretvě
  • 1971 – Zloděj koní
  • 1973 – Západní svět

YouTube

Yul Brynner Interview with Bill Boggs (anglicky)
YUL BRYNNER TRIBUTE (anglicky)


Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Yul Brynner
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Yul_Brynner“