Karlův most

Z Multimediaexpo.cz

Profesionální pohled na Karlův most

Na Karlově mostě

Na Karlově mostě

Karlův most v době povodní (2013)

Karlův most v noci

Karlův most je nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze a druhý nejstarší dochovaný most v České republice. V Čechách to byla v pořadí čtvrtá kamenná mostní stavba, po mostu Juditině, Píseckém a Roudnickém. Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Praha se stala i díky kamennému mostu významnou zastávkou na evropských obchodních cestách. Most byl postupně ozdoben jednatřiceti sochami a sousošími. Původně se mu říkalo jen Kamenný nebo Pražský most. Název Karlův most se vžil až kolem roku 1870 na základě dřívějšího podnětu Karla Havlíčka Borovského.

Po mostě vede historická královská cesta.

Popis

Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou. Je 515,76 metrů dlouhý a jeho šířka je 9,40 až 9,50 m; výška vozovky je 13 m nad normální hladinou.^[1] Je tvořen šestnácti oblouky. Ty mají rozpon mezi 16,62 m (staroměstský břeh) až 23,38 m.^[2] Ve své délce je třikrát zalomen a proti proudu je nepatrně vypouklý. Most je založen na mlýnských kamenech, které jsou možná podloženy rošty z dubových pilot.^[3] Most je doplněn třemi věžemi. Na Malé Straně jsou to větší a menší Malostranská mostecká věž. Na straně Starého Města pak Staroměstská mostecká věž. Staroměstská věž však nestojí na krajní opěře mostu, jak je u mostních věží obvyklé, ale na prvním vnitřním pilíři. Staroměstská opěra mostu je dnes zabudována ve sklepích domu čp. 193.

Dějiny stavby

Most při revoluce v roce 1848

Předchůdci Karlova mostu

Od pravěku lidé přecházeli řeku Vltavu v dnešním centru Prahy přes několik brodů. Jeden z nich se táhl od dnešní paty Mánesova mostu na Starém Městě (Náměstí Jana Palacha) šikmo na druhou stranu k dnešní Hergetově cihelně. Později byl na místě dnešního Karlova mostu postaven most dřevěný, který byl ale roku 1157 stržen povodní. Poté dal král Vladislav II. vybudovat první pražský kamenný most, který byl dokončen v roce 1172 a dostal jméno po králově manželce Juditě. Toto dílo zničila povodeň 3. února 1342.

Budování mostu

Kronikáři se vesměs shodují na tom, že základní kámen nového kamenného mostu byl položen v roce 1357. V přesném datu se ale záznamy rozcházejí; některé uvádějí červenec, jiné svátek sv. Víta, tedy 15. červen. Astronom Zdeněk Horský (1929–1988) spekuloval o datu 9. července 1357, v 5 hodin a 31 minut. Bylo to prý z toho důvodu, že tomuto datu zrovna odpovídala příznivá konstelace (konjunkce Slunce se Saturnem). Současně datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět. Tedy 1-3-5-7-9-7-5-3-1.^[4] Za stavitele byl dlouhou dobu považován Petr Parléř ze Švábského Gmündu. V roce 2007 byla však publikována hypotéza, že projektantem a prvním stavitelem mostu byl kameník a pražský měšťan Oto, zvaný též Otlin.^[4]

Model stavby Karlova mostu. V popředí je Juditin most zničený při velké povodni v r. 1342. V pozadí jsou Novoměstské mlýny a městské opevnění Prahy

Podle legendy byla při stavbě do malty přidávána vajíčka. V roce 2008 se při rozboru původní malty mělo prokázat, že tato legenda je pravdivá. Avšak počátkem roku 2010 naopak vědci z Vysoké školy chemicko-technologické oznámili, že vejce na stavbu použita nebyla.^[5] Později se také ukázalo, že se malta zalévala mlékem a vínem. Dokonce se do ní (sice nechtěně, ale přece) přidalo pár tvarůžků a syrečků.^[6][7] V roce 1393 dal Václav IV. do řeky svrhnout tělo umučeného generálního vikáře Jana Nepomuckého. Na místě svržení Jana Nepomuckého z mostu se nachází v kamenném zábradlí malý kovový křížek. Mnohokrát byl ohrožován povodněmi, a to již v průběhu stavby. Bylo to v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374. V červenci 1432 veliká povodeň zaplavila větší část Starého Města, bylo zbořeno 5 pilířů mostu. Most byl poté opravován až do roku 1503, tedy celých 71 let. Další povodně ohrožovaly most v letech 1655, 1784, 1845, 1872 a 1890. Války tělesu mostu příliš neublížily, při obléhání švédskými vojsky v 17. století ale byly poničeny sochy a Staroměstská mostecká věž.

Povodeň 1784

Povodeň v roce 1872 (foto František Fridrich)

V únoru 1784 stržené vory a ledy ucpaly oblouky mostu a voda podemlela pilíře. Zřítilo se přední zhlaví pilíře, na němž stála vojenská strážnice. Celkem pět mostních pilířů bylo silně poškozeno. Rekonstrukční práce vedl inženýr Franz Anton Leonard Herget spolu s navigačním stavebním ředitelem Františkem Traxalem. Po odstranění porušeného zdiva byly základy zpevněny novými pilotami, které se do dna zatloukaly ručními beranidly. Na piloty byl nasazen dřevěný rošt a na něj pokládány mlýnské kameny.

Povodeň 1890

V září 1890 protrhly most klády z utržených vorů, které se o Karlův most zarazily a bily do jeho pilířů. Hladina řeky stoupla o 2,5 až 3 metry. 4. září o půl šesté ráno spadly dva oblouky mostu; poškozeny byly tři pilíře a do vody spadly dvě sochy zdobící most, sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského od F. M. Brokoffa. Jednalo se o nebývale velké poškození, které představovalo problém pro život města, neboť most byl důležitou dopravní spojnicí. Po opadnutí vody byl o posouzení rozsahu škod a návrh řešení požádán architekt Josef Hlávka^[8]. Ten společně s vídeňským profesorem Franzem von Ržihou navrhl opravu, která pak byla provedena. Po následující dva roky nahrazovala zbořené části dřevěná konstrukce, která ze severní strany mostu obcházela poškozené místo; nepoškozené konce mostu nadále sloužily. Při opravě již byla použita nová metoda – pilíře se nově zakládaly na železných kesonech. Při opravě se uvažovalo i o tom, že zřícené tři klenby budou nahrazeny dvěma, aby se usnadnil průtok vody. Nakonec však zvítězila zásada zachování původní podoby mostu. Obnova zřícené části mostu byla dokončena 19. listopadu 1892. Utopené sochy však byly z Vltavy vyzvednuty přičiněním J. Hlávky teprve v roce 1901. V dalších letech (1902–1904) se postupně původní pilíře zpevňovaly menšími kesonovými věnci, spuštěnými kolem základů.

Generální oprava 1965–1978

Stavební průzkum v letech 1966–1967 ukázal, že most ohrožují zejména trhlinky, jimiž vnikala do konstrukcí dešťová voda se solí ze zimních posypů vozovky. Rozevírání mostu mělo proto být zastaveno soustavou kotev, po délce byla vložena železobetonová deska se sítí táhel. Teplotní změny a pronikání vody měly omezit vrstvy izolací. V celém plášti byly vyměněny poškozené pískovcové kvádry. Předchozí asfaltový povrch, zřízený ve 20. letech 20. století, nahradily štípané pásky žuly. Most byl od dokončení rekonstrukce vyhrazen pouze pro pěší. Náklad na celkovou opravu činil asi 50 milionů korun. Většina pískovcových kvádrů již v dnešní době není původních, tedy ze 14. a 15. století. Nově vyměněné kvádříky jsou šedé nebo jasně žluté. Původní kameny jsou pak na povrchu silně erodované a některé z nich nesou na svém povrchu kamenické značky (např. pilíř v korytu Čertovky, třetí pilíř na straně Starého Města).

Diskuse o nové opravě mostu

Rekonstrukce mostu (2007)

Asi od r. 2001 se v odborných kruzích i veřejně vedla debata o dalších opravách mostu. Předchozí generální oprava mostu měla své problémy. Hydroizolace pod dlažbou neplnila místy svou úlohu a plně nezabránila průsaku srážkové vody do konstrukce. Druhou diskutovanou otázkou byla funkce železobetonové desky, která měla mít stabilizační funkci pro konstrukci mostu, omezovat možnost protržení oblouků při nebezpečných povodních, spínat poprsní zdi a sloužit jako podklad pro izolační vrstvy. Ostré spory o budoucnost této desky (v úvahu přicházely varianty: ponechat, rozřezat na části či zcela odstranit) utlumila až stoletá voda v roce 2002, kterou most přestál bez viditelného poškození. V letech 2004–2005 byl spor konečně uzavřen a byl stanoven časový program realizace stavby. Roky 2005 a 2006 měly být věnovány dopracování průzkumů a shromáždění kompletní dokumentace. V roce 2006 byly také první dva pilíře (osmý a devátý z malostranské strany) ukotveny do betonových sarkofágů. Oprava horní stavby začala 20. srpna 2007^[9] a 12. listopadu 2010 byla stavba kolaudována.^[10] Most se opravoval po částech a za provozu, zůstal zachován čtyřmetrový koridor přístupný veřejnosti. Během oprav byla zjištěna některá dosud neznámá fakta o historii mostu.^[4] Památková inspekce v listopadu 2008 upozornila na výrazná pochybení: při opravě mostu byla zásadně dotčena nenahraditelná estetická a výtvarná hodnota mostu. Inspekce kritizovala hlavně nekoncepční a nedbalou opravu zábradlí: „Výběr kamenů k vyřazení byl prováděn nekoncepčně, bez podmínek stanovených orgánem státní památkové péče a ve značném rozsahu. Počet vyřazených kamenných kvádrů výrazně přesáhl množství zjištěné diagnostickým průzkumem“.^[11] V druhé etapě se po dobu pěti až deseti let mají opravovat mostní oblouky. Jedním z nejdůležitějších bodů před samotným započetím rekonstrukce je výběr vhodné lokality pro těžbu pískovce.

Doprava na mostě

Od roku 1883 jezdila na mostě koňka. V roce 1905 ji vystřídala elektrická tramvaj. Elektrický proud byl přes most veden mostovkou po speciálních kolejnicích, které zkonstruoval František Křižík. To proto, aby nebyl narušen umělecký vzhled mostu trolejemi. Po třech letech se ukázalo, že těžké tramvaje most dosti porušují a tak byly nahrazeny v roce 1908 autobusy. Ty se však také neosvědčily. Následující rok byl autobusový provoz zrušen a byl obnoven až v roce 1932 autobusy na pneumatikách. Veřejná doprava zde fungovala až do druhé světové války. Automobilový provoz skončil v roce 1965 a od té doby slouží most jen pro pěší.

Gigantická galerie (2016)

Sochy a sousoší

Související informace naleznete v článku: Sochy na Karlově mostě.

Původně byl most bez výzdoby. Později byl na něj umístěn kříž s Ježíšem Kristem a od 17. století bylo postupně na most umístěno celkem 30 převážně barokních soch a sousoší. Ty jsou postupně nahrazovány kopiemi.

YouTube

Literatura

• DVOŘÁK, František. Po Karlově mostě : 20 zastavení s Františkem Dvořákem. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 115 s. ISBN 80-7106-653-2.
• EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. Svazek I. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Dostupné online. - kapitola Kamenný most Karlův, s. 274-288.
• FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej. Pražské mosty. Praha : Academia, 1985. S. 22–28.
• HAVRÁNEK, Edgar T. Prsty k obloze : Co vypravují pražské věže. Praha : Kuchař, 1947.
• HERAIN, Jan. Karlův most v Praze. Praha : Umělecká beseda, 1908. Dostupné online.
• CHADRABA, Rudolf. Karlův most. Praha : Odeon, 1974. 93 s.
• KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha : Vincentinum, 1933. Dostupné online. - kapitola Z pověstí o Karlově mostě, s. 119-136.
• MÁDL, Karel Boromejský. Sochy na Karlově mostě v Praze : [s 53 reprodukcemi a v papírové vazbě s kresbou J. Kaplického]. Praha : Štenc, 1921. Dostupné online.
• NOVOTNÝ, Kamil; POCHE, Emanuel. Karlův most. Ilustrace Josef Ehm. Praha : Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1947. 147 s.
• PLICKA, Karel; POCHE, Emanuel. 7 procházek Prahou : fotografický průvodce městem. Praha : Orbis, 1966. 207 s.
• POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem : uměleckohistorický průvodce městem. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha ; Litomyšl : Praha  : Paseka,, 2001. 533 s. ISBN 80-7185-373-9.
• STREIT, Jiří. Divy staré Prahy. 2. vyd. Praha : Mladá fronta, 1960. S. 97–123.
• ŠEFCŮ, Ondřej, a kol. Karlův most. Praha : Ottovo nakladatelství, 2007. 368 s. ISBN 978-80-7360-651-0.

Reference

1. ↑ FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej. Pražské mosty. Praha : Academia, 1985.
2. ↑ Stavebně technický stav a rekonstrukce Karlova mostu
3. ↑ RF HOBBY – Na čem stojí Karlův most ?
4. ↑ ^{4,0 4,1 4,2} Lidové noviny – Pilířů bylo asi více
5. ↑ iHNed – Vědci popřeli svůj dřívější výzkum: Stavba Karlova mostu byla bez vajec
6. ↑ RAUŠOVÁ, Zuzana. Karlův most se skutečně stavěl z vajec, zjistili vědci. iDnes [online]. 2008-10-15 [cit. 2008-10-16]. Dostupné online.  
7. ↑ Vědci: Karlův most stavěli opravdu z vajec. Lidové noviny, 10 2008, roč. XXI, čís. 244, s. 12.  
8. ↑ HORA-HOŘEJŠ, Petr. Toulky českou minulostí, 11.díl. 1. vyd. Praha : Via Facti, 2007. Kapitola Boháč, který se rozdal, s. 87.  
9. ↑ Lidové noviny – Oprava Karlova mostu začíná
10. ↑ Lidové noviny – Z Karlova mostu zmizí dělníci. Výsledek kolaudace je ale tajný
11. ↑ Spor Prahy a památkářů: Karlův most byl prý zásadně poškozen

Externí odkazy

• Petice za záchranu Karlova mostu
• Stránky o opravě Karlova mostu vyrobené firmou pracující pro Pavla Béma
• Muzeum Karlova mostu
• Jedinečná výstava která se zabývá historií, současností a budoucností KM-náměstí Kampa
• Stránky věnované opravě Karlova mostu
• Karlův most (Praha virtuální)
• Článek na Encyklopedii mostů
• Teoretický, laboratorní a terénní výzkum Karlova mostu (ČVUT)
• Karlův most (Klub Za starou Prahu)
• 3D model