Micubiši A6M

Z Multimediaexpo.cz

Micubiši A6M
A6M3 Zero N712Z 1.jpg
Základní charakteristika
Určení stíhací letoun
Výrobce Micubiši, Nakadžima
Konstruktér Džiró Horikoši
První let 1. dubna 1939
Zařazen červenec 1940
Vyřazen 1945 - Japonsko
1956 - Čína
Výroba
Vyrobeno 11 000 kusů
Varianty Nakadžima A6M2-N
Uživatel

Micubiši A6M (známý pod neoficiálním označením Zero – anglicky „nula“) byl japonský palubní stíhací letoun, který během druhé světové války sloužil v japonském císařském námořnictvu a po válce i v Číně. V japonském námořnictvu byl letoun označován jako palubní stíhací letoun typ 0 (japonsky: 零式艦上戦闘機, Rei-šiki kandžó sentóki) nebo zkratkou Reisen (零戦). Mezi spojenci znám jako Zero (i přesto, že oficiální kódové jméno bylo Zeke a pro pozdější verzi A6M3 Hap a Hamp).

Jeho vývoj začal v roce 1937, jako náhrada za typ A5M, s maximální rychlostí přes 500 km/h, lepší výzbrojí, obratností a stoupavostí. Vznikl tak první palubní stíhač, který se vyrovnal stíhačkám startujícím z pozemních základen.

Prototyp vzlétl roku 1939 a v září byl zařazen do služby jako A6M1. Verze A6M2 měla silnější motor a 15 strojů bylo nasazeno v Číně, kde nad Čunkingem sestřelily všechny čínské obranné stíhačky. O japonské stíhačce byly USA informovány velitelem americké dobrovolnické skupiny Létající Tygři v Číně Clairem Chennaultem, ale žádná opatření nebyla podniknuta, o to bylo překvapení nad Pearl Harborem (a jinde) větší.

Na začátku války Zero překonal kterýkoli spojenecký letoun na pacifickém bojišti, ale v červnu 1942 spojenci získali nepoškozený vzorek letounu, který nouzově přistál na ostrově poblíž Dutch Harboru během japonského útoku na Aluety. Následné zkoušky ukázaly jeho nedostatky. V bitvě u Midway Američané nasadili proti Zerům ve verzi A6M2 své Wildcaty ve verzi F4F-4. Proti nim měla Zera stále ještě výhodu lepší obratnosti a stoupavosti, ale těžší Wildcat byl rychlejší ve střemhlavém letu, měl samosvorné nádrže a pancéřovanou kabinu. Koncem roku 1942 se na bojišti objevila nová verze: A6M3 s výkonnějším motorem a novým křídlem (s „useknutými“ koncovými oblouky). Nové, silnější a lépe pancéřované letouny, jako například Corsairy a Hellcaty ale postupně získaly převahu.

Až na konci roku 1944 se objevila verze A6M6c se silnějším motorem, ale vzniklo pouze několik kusů, protože továrna Nakadžima, kde se motory montovaly, byla z velké části zničena.

Poslední verzí byla A6M7, šlo o stíhačky přestavěné na střemhlavé bombardéry, ale i před touto verzí vznikly stovky letounů určené pro útoky kamikaze. Nástupce Zera měl být Micubiši A7M Reppú, ale problémy s jeho vývojem způsobily, že Zero zůstalo hlavním stíhacím typem japonského námořního letectva až do konce války.

Specifikace (A6M2)

Americká vojenská obrazová příručka (1943)
Americká vojenská obrazová příručka (1943)

Technické údaje

  • Posádka: 1
  • Délka: 9,06 m
  • Rozpětí: 12 m
  • Výška: 3,05 m
  • Plocha křídel: 22,44 m2
  • Hmotnost (prázdný): 1 680 kg
  • Hmotnost (naložen): 2 410 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × 14válcový hvězdicový motor Nakadžima Sakae o výkonu 709 kW
  • Štíhlost křídla: 6,4

Výkony

  • Maximální rychlost: 533 km/h
  • Dolet: 3 105 km
  • Dostup: 10 000 m
  • Stoupavost: 15,7 m/s
  • Zátěž křídel: 107,4 kg/m2
  • Výkon/Hmotnost: 294 W/kg

Výzbroj

  • kulomet Typ 97 ráže 7,7 mm v kapotě motoru.
    U pozdějších verzí A6M byl Typ 97 nahrazen velkorážným 13,2 mm kulometem Typ 3.
  • 2× 20 mm pevné kanóny Typ 99 v náběžných hranách křídlech.
  • Bomby:
    • 2× 30 kg a
    • 1× 60 kg bomby nebo
    • 2× pevné 250 kg bomby

Literatura

  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45: Stíhací a bombardovací letadla Japonska, 1. díl. Plzeň : Fraus, 1998. ISBN 80-7238-041-9. Kapitola Micubiši A6M Reisen (Zeke), s. 67-73.  
  • PEATTIE, Mark R. Sunburst: The Rise of Japanese Naval Air Power, 1909-1941. Annapolis : Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 159114664X. (anglicky) 


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Micubiši A6M
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Micubiši A6M