Nakadžima A6M2-N
Z Multimediaexpo.cz
| Nakadžima A6M2-N | ||
| ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | plovákový stíhací letoun | |
| Výrobce | Nakadžima | |
| Konstruktér | ||
| První let | 7. prosinec 1941 | |
| Zařazen | 1942 | |
| Vyřazen | ||
| Výroba | 1941–1943 | |
| Vyrobeno | 327 | |
| Varianty | ||
| Uživatel | Japonské císařské námořnictvo | |
Nakadžima A6M2-N (japonsky: 中島 二式水上戦闘機, Nakadžima Nišiki Suidžó Sentóki - Plovákový stíhací letoun Typ 2, ve spojeneckém kódu Rufe) byl jednomístný jednomotorový plovákový stíhací letoun, který používalo Japonské císařské námořnictvo během druhé světové války.
Jeho konstrukce vycházela z námořního stíhacího letounu Micubiši A6M2.
Obsah |
Vývoj
Rufe byl vyvinut ze stíhacího letounu Micubiši A6M2 Zero a jeho účelem byla podpora obojživelných operací a ochrana vzdálených japonských základem. Ze stejné soutěže vzešel i typ Kawaniši N1K, který byl později upraven na úspěšný stíhač. Jeho základem byl trup A6M2 Model 11 s modifikovaným křídlem a plováky. Vytvoření tohoto letounu bylo myšlenkou hlavního inženýra Nakadžimy Šinobu Micutake a konstruktéra firmy Acuši Tadžima. První prototyp vzlétl 7. prosince 1941 a do roku 1943 bylo postaveno 327 kusů včetně prototypu.
Použití velkého hlavního a dvou menších plováků vedlo ke snížení výkonů letounu oproti Zeru o 20 %. Proto byl Rufe v nevýhodě při leteckém souboji s jakýmkoliv spojeneckým stíhačem.
Nasazení
Do služby typ vstoupil v roce 1942 a byl využit při obraně Aleut a Šalamounových ostrovů. Rufe se osvědčily v noci, při vyrušování amerických torpédových člunů PT, které bylo obtížné odhalit dokonce i pro prozatím nepříliš dokonalé japonské radary. Piloti A6M2-N také používali světlice pro osvětlení torpédových člunů, které byly velice zranitelné při střetu s torpédoborci a tma pro ně byla nutnou obranou.
Letoun sloužil i jako stíhací ochrana skladišť paliva a letišť na Balikpapanu v Nizozemské Východní Indii a také v podobné roli na Kurilských ostrovech.
Stíhačky Rufe nesl nosič hydroplánů Kamikawa Maru při operacích v oblasti Šalamounových a Kurilských ostrovů, stejně jako japonské pomocné křižníky Hokoku Maru a Aikoku Maru při výpadech do Indického oceánu.
Později během války, používala letouny Rufe společně s dalšími plovákovými stíhači Kawaniši N1K, letecká skupina Ócu při operacích z hladiny jezera Biwa na ostrově Honšú.
Hlavní technické údaje
- Osádka: 1
- Rozpětí: 22,44 m
- Délka: 10,10 m
- Výška: 4,30 m
- Hmotnost prázdného letounu: 1 912 kg
- Max. vzletová hmotnost: 2 880 kg
Pohonná jednotka
- 1× hvězdicový čtrnáctiválec Nakadžima Sakae 12
- Výkon motoru: 940 k (701 kW)
Výkony
- Nejvyšší rychlost: 435 km/h v 5 000 m
- Dostup: 10 000 m
- Stoupavost: 6 min 43 s do výšky 5 000 m
- Dolet: 1 780 km
Výzbroj
- 2× 7,7 mm kulomet Typ 97
- 2× 20 mm kanón Typ 99
- 2× 60 kg puma
- 2× kanystrová fosforová bomba Typ N3
- světlice
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |