Kurilské ostrovy

Z Multimediaexpo.cz

Schematická mapa ostrovů

Kurilské ostrovy (japonsky: 千島列島, Čišima rettó nebo クリル列島, Kuriru rettó; rusky: Курильские острова, Kuriľskije ostrova; v ainštině: Čupka, Kurumise) je vulkanické souostroví 56 ostrovů o celkové rozloze 10 355,61 km² (je možné se setkat také s údajem 15 600 km²), nalézající se mezi poloostrovem Kamčatka a japonskými ostrovy. Jejich prstenec tvoří východní hranici Ochotského moře a odděluje je tak od Tichého oceánu.

Obsah

Historie

Ostrovy byly původně osídleny etnikem Ainu, které však v drtivé většině padlo za oběť sporům mezi Ruskem a Japonskem o nadvládu nad ostrovy. První zmínka o ostrovech pochází z roku 1646, kdy o nich pojednává výzkumník Vladimir Atlasov. Největší dobývání z ruské strany probíhalo v průběhu 18. a 19. století. Roku 1875 se Rusko a Japonsko dohodly (Petěrburská dohoda), že Japonci získají souostroví výměnou za postoupení Sachalinu Rusku. V srpnu roku 1945 došlo k sovětsko-japonské válce, při níž byly mimo jiné obsazeny Rudou armádou i Kurilské ostrovy. Po druhé světové válce ovšem Sovětský svaz opět toto území nárokuje (Dohoda ze San Francisca), ovšem i přes negativní výsledek pro Japonsko toto nadále nárokuje čtyři nejjižnější ostrovy - Kunaširi, Etorofu, Šikotan a Habomai. V současné době představují ostrovy vojenskostrategickou oblast Ruské federace, mj. díky obrovským podmořským nalezištím ropy a zemního plynu v Ochotském moři, ale také díky bohatému lovišti ryb. Nesoulad názorů z japonské a ruské strany v otázce svrchovanosti zapříčinil mj. také to, že mezi oběma státy neexistuje podepsaná mírová smlouva a jsou tedy de jure, od vyhlášení války Japonsku Sovětským svazem, ve válečném stavu. Na Kurilách žije celkem přibližně 30 000 obyvatel (údaje se liší vzhledem k silné migraci), převážně slovanského typu (Rusové, Bělorusové, Ukrajinci), zbytky původních etnik (Ainu, Nivch, Oroč) a některé další národnosti ve velmi malém měřítku (Japonci, Korejci, Tataři atd.) Kurilské ostrovy z ruské strany spadají pod Sachalinskou oblast a jejich správním střediskem je Kurilsk.

Přírodní podmínky

Díky obrovské vodní ploše po obou stranách souostroví je toto vystaveno divokým větrům a častým mlhám. Odtud pochází i pojmenování ostrovů, v jazyce Ainu kur, znamená stín nebo mrak, tedy mlžné nebo stinné ostrovy. Ostrovy se nalézají v subarktickém pásmu, léta jsou chladná a zimy velice studené. Protože Kurily představují výčnělky podmořského hřbetu nad hladinou moře, který se nachází na hranici tektonických desek, jedná se o vulkanicky aktivní oblast. Ze sta známých vulkánů je 35 stále aktivních. Nejvyšším bodem souostroví je sopka Atlasova (Ojakobajama) na ostrově Iturup, která měří 2339 metrů.

Jednotlivé ostrovy

Severní skupina

Šiaškotan

Centrální skupina

Ketoj
  • Matua (Macuwa-tó)
  • Rajkoke (Raikoke-tó)
  • Rasšua (Rasucua-tó nebo Rašowa-tó nebo Rašuwa-tó)
  • Lovušiki (Muširi nebo Muširu recugan)
  • Simušir (Šimuširu-tó)
  • Ušiširská skupina (Ušiširu-šotó nebo Ušiči-šotó)
    • Ušišir (Ušiširu-tó nebo Ušiči-tó)
    • Jankiča (Jankiša)
    • Ryponkiča (Ruiponkiča-tó)
    • Srednego (Suredonebo-guntó)
  • Ketoj (Ketoi-tó)

Jižní skupina

Kunašir

Související články

Literatura

  • Kurilské ostrovy (diplomová práce); autor: Gabriela Slavíčková; Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích; rok vydání: 2000 (knihovna JCU, signatura: DP08195 - [1])

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kurilské ostrovy
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kurilské ostrovy
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kurilsk%C3%A9_ostrovy“