Relikvie

Z Multimediaexpo.cz

Relikviář sv. Vojtěcha v Hnězdně

Pojem relikvie (ostatky) označuje zejména tělesné pozůstatky světců, ale také předměty s životem svatých spojené (např. zbytky jejich šatů a jiných osobních předmětů).[1] Mezi věřícími jsou uchovávány v úctě a někdy je jim přičítána zázračná moc. Slovo pochází z latinského reliquiae, ostatky.[2][3] Kult ostatků existuje v křesťanství (především v katolické a pravoslavné církvi), ale i v buddhismu, islámu a dalších náboženstvích.[4]

Obsah

Křesťanství

Vznik tradice

Nad hroby mučedníků bylo zvykem stavět oltáře, což se stalo impulsem pro pozdější podoby uctívání relikvií.

„Jsou nám dražší než drahokamy a milejší než zlato. Pohřbili jsme je na vhodném místě; tam se budeme v radostném jásotu shromažďovat a slavit výročí jeho umučení.“ – Z dopisu křesťanů ze Smyrny o pozůstatcích jejich mučednického biskupa.

Mezi pozdější druhy úcty patří například líbání ostatků, nebo jejich vystavování k veřejné úctě. Příslovečná byla úcta k ostatkům ve středověku. Za ostatky se platily horentní sumy (například trnová koruna Krista v Sainte-Chapelle v Paříži stála více, než samotná monumentální katedrála Sainte-Chapelle sama). Relikvie byly střeženy a byly ukládány v relikviářích, aby mohly být uctívány a používány při náboženských obřadech. Množily se pochopitelně i četné falzifikáty ostatků, takže existují například tři lebky svatého Vojtěcha, dále tolik ostatků svatého kříže, že by patrně daly dohromady celý les a touha středověké duše po mystériu zplodila i mnohé kuriózní ostatky, jako předkožku Páně, mléko Panny Marie, šprušli z Jákobova žebříku, nebo například pírko archanděla Michaela.

Uctívání ostatků kritizovali církevní reformátoři, jako například Kalvín. Dnešní přístup k ostatkům je v křesťanství mnohem střízlivější. Ostatky musí být opatřeny certifikátem pravosti a hysterické projevy víry okolo ostatků jsou dnes zřídkavé.

Církev rozlišuje tři stupně ostatků - buď jsou to přímo ostatky světce, zpravidla kosti, nebo jde o věci, které užíval - například roucho sv. Jana Kapistrána, anebo jde jen o předměty, které jsou tzv. ostatky dotýkané - jde obyčejně o svaté obrázky. Asi co do rozměrů největší křesťanskou relikvií je Svatá chýše v italském Loretu (podle tradice domek Panny Marie).

České relikvie

V novogotickém hlavním oltáři katedrály sv. Víta na Pražském hradě jsou umístěny v náhrobcích relikvie svatých Vojtěcha, Víta, Václava, Ludmily, Prokopa, Cyrila a Metoděje. V klenotnici Metropolitní kapituly sv. Víta v Praze se nachází přilba a drátěná košile sv. Václava. Především v době baroka bylo uctíváno Svatováclavské palladium, měděný reliéf, který dle legendy nosil sv. Václav na krku a kterému je připisována ochranná moc.

Relikvie jsou součástí Svatovítského pokladu. Zejména se jedná o hřeb z Kristova kříže zasazený do zlata a ostatkový kříž (zvaný korunovační). Značnou část relikvií nashromáždil Karel IV. (gotické textilie a relikviáře).

V zámecké kapli sv. Jiří v Českém Krumlově jsou uchovány ostatky sv. Kalixta (pravděpodobně dvou světců stejného jména).

Islám

Některými muslimy jsou uctívány Mohamedovy vlasy, jeho oblečení nebo jeho meč.

Buddhismus

V buddhismu jsou ostatky ukládány a uctívány v dágobách (stúpách).

Související články

Reference

  1. ↑ http://www.iencyklopedie.cz/ostatky 17.7.2008
  2. ↑ heslo relics v Catholic encyclopedia 17.7.2008
  3. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2004. ISBN 80-85927-85-3. S. 535.  
  4. ↑ heslo relics v Catholic encyclopedia 17.7.2008

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Relikvie“