Revoluční odborové hnutí

Z Multimediaexpo.cz

Revoluční odborové hnutí (ROH) byla monopolní odborová organizace, která byla zároveň nejmasovější společenskou organizací v socialistickém Československu. Mnohde bylo členství zaměstnanců v ROH prakticky povinné a automatické.

Historie

Soubor:ROH legitimace 001.pdf Počátkem monopolizace odborového hnutí byla likvidace odborového hnutí v září 1938, avšak jednání o jednotné odborové organizaci za druhé republiky nevedla k jejímu zřízení. Teprve po vyhlášení protektorátu vznikly dvě centrální organizace: Národní odborová ústředna zaměstnanecká (NOÚZ) a menší Ústředí veřejných zaměstnanců (ÚVZ). NOÚZ sloužila jak jako nástroj nacistické propagandy ke zvýšení pracovního úsilí, tak jako semeniště protinacistických aktivit. Těsně před koncem se v NOÚZ zformovala Ústřední rada odborů (ÚRO). Ta byla 6. května 1945 Českou národní radou pověřena k převzetí všech odborových svazů a spolků v českých zemích, načež ji výnos Ministerstva vnitra č. IV-3111-19/5-45 ze dne 19. května 1945 označil za právního nástupce všech odborových organizací. Zákon č. 144/1946 Sb. z 16. května 1946, o jednotné odborové organizaci, již používá název Revoluční odborové hnutí (ROH), přičemž ROH bylo považováno za právního nástupce ÚRO. Zároveň tento zákon opět potvrzuje převedení veškerého majetku odborových organizací na ROH. Od počátku získalo ROH velké pravomoci i velký neformální vliv, avšak před deklarovanou nadstranickost se dostalo do vlivu KSČ a po převzetí moci komunisty v roce 1948 se dostalo zcela do jejího stínu.

Dům odborových svazů v Praze na Žižkově, dřívější sídlo Ústřední rady odborů

Kolem roku 1951 se ROH stalo vrcholným orgánem a správcem nemocenského pojištění. Hlavní sídlo měla Ústřední rada odborů na Žižkově ve funkcionalistickém bývalém paláci Všeobecného penzijního ústavu (tzv. kachlíkárna, dnes Dům odborových svazů), postaveném v letech 1932–1934 na místě bývalé plynárny podle návrhů architekta Karla Honzíka a Josefa Havlíčka.[1]

V letech 1968–1969 se ROH zapojilo do obrodného procesu a pokoušelo se vybudovat vlastní identitu, přičemž některé z tehdy vytvořených odborových svazů vydržely poměrně dlouho vzdorovat postupující normalizaci. Rovněž v listopadu 1989 se mnohé podnikové výbory ROH připojily k protestům proti brutálnímu policejnímu zásahu.

Vzhledem k tomu, že za socialismu nebylo konfrontační vymezování se vůči zaměstnavateli žádoucí, činnost odborových organizací ROH se zpravidla zaměřovala na vybírání členských příspěvků, organizování společenských (typicky oslavy MDŽ) a rekreačních aktivit a provozování rekreačních objektů pro pracovníky, příslovečně příznačnou aktivitou bylo každoroční rozdávání vánočních kolekcí čokoládových figurek určených k zavěšování na vánoční stromky. Odborové organizace se v té době, podobně jako stranické buňky KSČ, také v různých situacích podílely na hodnocení pracovníků, mohly se za ně zaručovat v trestním řízení atd.

Mimořádný všeodborový všesvazový sjezd ve dnech 2.–3. března 1990 rozhodl o zrušení ROH a předání pravomocí i majetku nástupnickým organizacím. Nově konstituované svazy se sdružily v Československou konfederaci odborových svazů a v Českomoravskou komoru odborových svazů, která zastřešuje odborové organizace v České republice doposud.

Reference

  1. ↑ Pražská informační služba. Památky - Dům odborových svazů [online]. Pražská informační služba, 2008-01-22, [cit. 2010-01-13]. Dostupné online.  

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Revoluční odborové hnutí
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Revolu%C4%8Dn%C3%AD_odborov%C3%A9_hnut%C3%AD“