Sekta
Z Multimediaexpo.cz
Sekta je pejorativní pojem, jímž většinová společnost označuje menšinovou náboženskou skupinu. Slovo vzniklo pravděpodobně z latinského slovesa secare (ve významu sekat či v přeneseném významu oddělovat), nebo z latinského secta (způsob života), a to odvozené od latinského slovesa sequi (sledovat, následovat), což zase pochází z řeckého αίρεσις (volba, způsob myšlení).
Obsah |
Významy slova sekta
- Tento pojem původně označuje náboženskou nebo politickou skupinu, která se odpojila od větší, zavedené skupiny. Takové sekty mohou mít s původní skupinou společné části zásad, víry a praktik, ale odlišují se doktrínou, která vedla k jejich oddělení. Chápeme-li sektu takto, můžeme říci, že každé současné náboženství i každé filozofické hnutí začínalo jako sekta.
- Z pohledu tradičních křesťanských církví (např. katolické a ortodoxní) bývá výrazem sekta označena skupina, která odmítá hlavní směr křesťanství.
- Náboženská, politická apod. skupina, ve které převládají sklony jako autoritářství, uzavřenost, fanatizmus, nesnášenlivost nebo selekce informací.
- V mediální praxi se tak označuje náboženská skupina, která poškozuje své členy případně má protispolečenský charakter; často se v ní vyskytují vražedné či sebevražedné sklony.
Dnešní význam
Sociologie tímto pojmem označuje skupinu, která se vyznačuje konflikty s většinou společnosti. Sekta ve své víře může buď vycházet z tradičních hodnot společnosti, nebo je nahrazovat novými články své víry, nebo vírou novou. Silně, centrálně, vedené a organizované sekty mají přísné podmínky členství, kterými své členy úzce svazují. Jiné, s volnější organizací, mají spíše věřící, podporovatele a sympatizanty. Masová hnutí – jako například džihadismus, fašismus, komunismus, nacismus, socialismus – a jejich organizace – jako politické strany ale i dětské, mládežnické a jiné organizace – mají své ideologické kořeny v utopiích zpočátku okrajových skupin nebo sekt. Označení sekta je silně ideologicky a emocionálně zatížené[1] a je používáno pejorativně i proti subjektům, které nevykazují uvedené charakteristiky, s úmyslem tomuto subjektu nebo skupině osob uškodit, nebo veřejně pošpinit. Umírněné kruhy proto doporučují se označení "sekta" vyhýbat. Za jednu z praktik používaných sektami bývá označován brainwashing (vymývání mozku). Opakem braiwashingu je deprogramování. Dušan Lužný se k problematice brainwashingu a deprogramování vyjadřuje takto: „Praxe tzv. deprogramování, v intencích argumentace antikultovních hnutí snažící se likvidovat „zhoubný“ vliv náboženských sekt a kultů na jejich členy, která je důsledkem teorie brainwashingu a mentálního programování, je v mnoha případech dokonce trestná“[2]. Terapie sektami postižených je nazývána výstupní poradenství. Výstupové poradenství je u nás známo především z díla Stevena Hassana, který používá termín výstupové poradenství proto, aby se mohl distancovat od deprogramování, ale není příliš zřetelné, jaký by měl být mezi oběma pojmy rozdíl[3]. Od terapeutů sektami postižených, je znám z angličtiny termín „totalitární religiózní skupina“, z němčiny označení „manipulující religiózní skupina“. Oba, z hlediska terapeutů přesnější, pojmy jsou používány pro skupiny, které:
- způsobují psychickou závislost členů sekty (viz též manipulace)
- zmocňují se majetku členů sekty nebo podstatné jeho části
- zneužívají jejich práce
- pronásledují ty, kteří sektu opustili, nebo ji kritizují.
Citáty
„Slovo sekta je v podstatě nadávka“. Zdeněk Vojtíšek, 16. března 2000, seminář klubu českých skeptiků Sisyfos, Akademie věd ČR [4] „Pokoušíme-li se zacházet s pojmem kvality, činíme to pouze ve smyslu otázky, jak se ta která náboženská skupina chová k svým jednotlivým příslušníkům. Pokud jsou tito příslušníci oklamáváni, manipulováni, citově vydíráni, vedeni k nekritické poslušnosti a k závislosti, která v extrémních případech může znamenat až ohrožení jejich zdraví či života, považuje se za společensky nutné označit takové náboženské skupiny za málo kvalitní a varovat před nimi. Ty skupiny, které jsou kvůli svému jednání vůči jednotlivcům viděny jako škodlivé, nebezpečné či zneužívající své příslušníky, bývají označovány slovem „sekty". Zdeněk Vojtíšek,[5]
Reference
- ↑ Zbíral, David - Stručný úvod do problematiky nových náboženských hnutí, část „Sekta, kult, nové náboženské hnutí“ dostupné online
- ↑ Jaká víra? Ed. Zdeněk R. Nešpor, D. Lužný a kol. Praha 2004: SOU AV ČR. ISBN 80-7330-061-3, str.96, dostupné online: www, PDF
- ↑ PORADENSTVÍ PRO ODPADLÍKY, www.sekty.cz
- ↑ Lidové noviny, příloha Orientace, sobota 10. 6. 2000, s. 22 dostupné online
- ↑ [1]
- LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-2101-645-0.
- VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice: náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1.
- VOJTÍŠEK, Zdeněk. Netradiční náboženství u nás. Praha : Dingir, 1998. ISBN 80-9025-280-X.
Související články
Externí odkazy
- Petr Pabijan: Nová náboženská hnutí na internetu
- David Zbíral: Nová náboženská hnutí
- Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů (SSSNNS)
- Rozhovor se Zdeňkem Vojtíškem na www.christnet.cz
Publikace online
- Co je a co není sekta, Vít Profant a Ivan O. Štampach, DINGIR č. 4/2000
- Netradiční náboženství u nás, Zdeněk Vojtíšek, Dingir, 1998
- Klíčové aspekty sebevražedných sekt z pohledu jedince, Daniel Beránek, Masarykova univerzita, 2006
Články
- Sekty, Jan Chmelík, čtvrtletník Kriminalistika 2/2003
- Náboženství a sekty v ČR, Zdeněk Vojtíšek, časopis Policista 8/1998
Zahraničí
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |