Sudetoněmecká strana

Z Multimediaexpo.cz

Sudetoněmecká strana (německy Sudetendeutsche Partei, SdP, neformálně označovaná jako henleinovci) byla politická strana za První republiky, založená 1. října 1933 Konradem Henleinem, původně pod názvem Sudetendeutsche Heimatfront (česky Sudetoněmecká vlastenecká fronta).

Obsah 1 Vznik 2 Úspěch ve volbách 1935 3 Stupňování požadavků 4 Krize 1938 5 Sudetoněmecký puč 6 Sloučení SdP s NSDAP 7 Literatura 8 Související články 9 Externí odkazy

Vznik

Vypuknutím Velké hospodářské krize (1929) a později nástupem Adolfa Hitlera k moci (1933) se začala dramaticky měnit vnitropolitická situace v Československu. Pohraniční oblasti osídlené německou menšinou, které byly vázány ve velké míře na export a které do té doby prosperovaly, byly krizí postiženy nejvíce. V Německu začalo velké nacistické propagandistické tažení, jehož součástí se stalo Československo, tamní demokracie a tamní německá menšina. Dne 1. října 1933 byla v Československu založena Sudetoněmecká vlastenecká fronta (německy Sudetendeutsche Heimatsfront, SHF), která vznikla z iniciativy vedoucích činitelů nacionálních politických stran DNSAP a DNP. Její vůdce Konrád Henlein vydal provolání “Ke všem sudetským Němcům,” kteří se hlásí k “německému kulturnímu a osudovému společenství”. Henlein púvodně ve svých projevech (až do roku 1937), zdůrazňoval odstup od německého národního socialismu a ujišťoval o loajalitě k Československému státu a zdůrazňoval uznání myšlenky občanských svobod. Od léta 1934 bylo zahájeno financování činnosti SHF z Říše a odtud přicházela i podpora pro propuštěné z vězení. 30. dubna 1935 se SHF přejmenovalo na Sudetendeutsche Partei, aby se jako politická strana pak mohlo zúčastnit parlamentních voleb. Od listopadu 1937 vedení SdP koordinovalo svoji politiku s vedením NSDAP tak, aby došlo k oddělení Sudet od Československého státu a došlo k integraci oblastí s převážně německým obyvatelstvem s Německým státem.

Úspěch ve volbách 1935

V parlamentních volbách roku 1935 získala Sudetendeutsche Partei (SdP) největší procento hlasů ze všech kandidujících stran, kde získala 1 249 534 hlasů, tj. 15,18 % (44 mandátů v poslanecké sněmovně, 23 mandátů v senátu). SdP, která se v roce 1935 ještě ostře distancovala od NSDAP, požadovala "jen" větší práva Němců v rámci Československa, získala v Sudetech cca 2/3 hlasů, Německá sociální demokracie získala 11 mandátů. V celostátním měřítku druhá skončila agrární strana se ziskem 1 176 628 hlasů, tj. 14,29 % (mandátů ve sněmovně však získala 45). SdP se tak zároveň stala nejsilnější německou stranou v českých zemích. Tento volební úspěch SdP však znamenal ztráty hlasů pro ostatní německé strany, které byly postupem času likvidovány, a SdP se tak stala dominantní německou stranou v Československu. Ihned po úspěchu ve volbách zahájilo německé ministerstvo zahraničí oficiální financování SdP, když jí udělilo měsíční příspěvek 15 000 říšských marek, který se postupně zvyšoval. Představitelé SdP začali s výrazným prosazováním svých cílů, zejména na:

• vytváření image v zahraničí
• kontakty se zahraničními politiky
• vytváření protičeských nálad
• vyprovokovávání incidentů
• cílenou propagandu, která měla vytvořit obraz utlačované sudetoněmecké menšiny

Stupňování požadavků

Československá vláda přijala 18. února 1937 Program národnostní politiky, kterým vyšla (poněkud opožděně) vstříc požadavkům sudetských Němců. S tímto dokumentem souhlasily všechny sudetoněmecké demokratické politické strany, avšak SdP ho ihned zpochybnila a zavrhla. Bylo naprosto zřejmé, že hesla o zlepšení situace sudetských Němců v ČSR jsou záminkou, aby mohlo dojít k cíli pro Němce prvořadého - rozbití Československa a získání jeho území. Toto potvrdil později i Konrád Henlein, když ve svém projevu ve Vídni dne 4. března 1941 mimo jiné řekl: „Právě zde, v dunajské kotlině a Sudetech povstali první hlasatelé Velkého Německa právě zde zapustila kořeny idea pangermanismu…“… „Abychom se zpočátku vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu.„… “během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně,… že bylo zralé na likvidaci…" Dne 17. října 1937 došlo v Teplicích k zinscenovanému incidentu poslance SdP K. H. Franka s policií, při němž Frank bezdůvodně napadl a zranil tři policisty, což však bylo henleinovskou propagandou zneužito a vyloženo jako útok proti sudetoněmeckému poslanci. Tento čin přispěl k vyhrocení situace a pomohl upoutat pozornost ciziny na sudetoněmeckou otázku. Henlein dostával pokyny z Berlína, ve kterých byl nabádán „k ostrému vyhrocení věcí v Československu a posun sudetoněmeckých autonomistických požadavků do čela evropské politiky”. V otevřeném dopise Henlein oznámil E. Benešovi, že SdP jde o autonomii územní, nikoli o autonomii národní, což neznamenalo nic jiného, než požadavek odtržení pohraničních oblastí od Československa. V listopadu poslal K. Henlein poslal Hitlerovi dopis, ve kterém mu sdělil, že „netouží po ničem tak horoucně, jako po začlenění sudetoněmeckého území, ba celé oblasti Čech, Moravy a Slezska, do Říše.“ V této době se vyhrocovala situace v pohraničí, Češi byli od Němců napadáni, byly jim odmítány služby v obchodu a pohostinství, byli nuceni čelit nátlaku německých výrostků v podkolenkách, kteří pořádali místní demonstrace a pochody, při nichž skandovali: „Heim ins Reich“! (domů do Říše!)

Krize 1938

28. března 1938 vykonal Konrád Henlein návštěvu u Adolfa Hitlera v Berlíně, při níž Hitler Henleinovi deklaroval, že SdP musí předkládat takové požadavky, které budou pro československou vládu nepřijatelné. Tato politika odsoudila k nezdaru jakkoliv velkorysé návrhy československé vlády vůči sudetským Němcům. Počátkem dubna byl čs. vládou schválen návrh nového národnostního statutu, který však opět SdP označila jako nedostatečný. 24. dubna 1938 byly Henleinem na sjezdu SdP předloženy tzv. Karlovarské požadavky, které vycházely z jeho jednání s Adolfem Hitlerem. Tento dokument obsahoval vedle autonomistických prvků i takové nároky, které byly z hlediska národnostního, z hlediska principů právního demokratického státu i z hlediska státní suverenity pro Československo nepřijatelné. V květnových volbách do obecních zastupitelstev získala SdP kolem 90% hlasů německých voličů. Dne 30. června 1938 bylo čs. vládou schváleno znění tzv. národnostního statutu, který byl velkým ústupkem vůči sudetským Němcům, avšak i tento dokument byl SdP v duchu „doporučení“ Adolfa Hitlera odmítnut. V létě SdP zpracoval dokument označený jako “Základní plánování O. A.” (Grundplanung O.A.), který počítal s rozbitím Československa a s postupným poněmčením území Čech a Moravy, což korespondovalo i s dalšími pozdějšími plány na konečné řešení české otázky. 3. srpna 1938 zahájil britský lord Walter Runciman pražskou misi, jejímž cílem bylo urovnat spory mezi československou vládou a německou menšinou, reprezentovanou SdP. Avšak i tato mise skončila bezvýsledně, protože SdP stále odmítala jakýkoliv kompromis. Počátkem září byl vládou schválen československou vládou Návrh o postupu jednání ohledně úpravy národnostních otázek, který vznikl na základě přímých rozhovorů vyjednavačů SdP, a který vycházel v zásadě vstříc většině požadavků Karlovarského programu. Tento plán přijala jak Runcimanova mise, tak část z umírněnějších předáků SdP, kteří uznávali, že plní většinu Karlovarského programu. Po Henleinových dalších jednáních s Hitlerem ale SdP 7. září vyprovokovala incident v Moravské Ostravě (při demonstraci policista udeřil poslance SdP), jehož vedení SdP využilo jako záminku k úplnému a konečnému přerušení jednání s prezidentem a vládou.

Sudetoněmecký puč

Dne 12. září 1938 na sjezdu NSDAP v Norimberku Hitler nevybíravě zaútočil proti Československu a proti prezidentu Benešovi, což podnítilo sudetské Němce k vyvolání puče. Ještě téže noci došlo na řadě míst v pohraničí k útokům henleinovských bojůvek proti čs. policejním stanicím, celnicím, poštám, apod., při nichž bylo zavražděno několik desítek úředníků a vojáků. Vláda provedla ihned řadu vojenských opatření, avšak vedeni SdP ultimativně žádalo 13. září československou vládu o jejich odvolání. Když toto vláda odmítla akceptovat, uprchla většina lídrů SdP do říše, kde ještě 14. září Henlein pronesl projev v lipském rozhlase, v němž mj. deklaroval znovu touhu svých krajanů žít “ve své domovině, vrátit se do říše." V té době již Adolf Hitler a Konrád Henlein schválili vznik Sudetoněmeckého dobrovolnického sboru (Sudetendeutsches Freikorps - SFK). Jeho úkolem bylo udržovat v českých a moravskoslezských pohraničních oblastech napětí, vyvolávat nepokoje a ozbrojené srážky. Jádro jednotek tvořili henleinovští ordneři a turneři, přičemž zbraně a střelivo dodal wehrmacht z arzenálu rakouské armády. SFK zahájil svou činnost v noci z 19. na 20. září 1938 přepady československých celnic a policejních stanic. V noci z 21. na 22. září 1938 dokonce vstoupili na československé území říšskoněmecké oddíly SA a SS s cílem obsadit celou oblast i s městem. Při těchto akcích byli stříleni jak příslušníci ozbrojených složek Stráže obrany státu (SOS) tak i civilní obyvatelstvo, a to převážně zbaběle ze zálohy. Celkem bylo zabito 110 Čechů a dalších 2029 jich bylo zajato a odvlečeno do Německa. Celý SFK byl statutárně podřízen vůdci SdP Konrádu Henleinovi, přičemž výcvik zajišťovala převážně SA a SS. Na tuto situaci reagovala československá vláda vyhlášením civilního výjimečného stavu v rizikových oblastech vyhlášením mobilizace armády, což vedlo k uklidnění situace. Dne 29. září byla bez účasti Československa podepsána Mnichovská dohoda, kterou byla nucena čs. vláda k tomu, aby se podvolila nátlaku Adolfa Hitlera a SdP a odstoupila pohraniční oblasti Německu.

Sloučení SdP s NSDAP

Po Mnichovském diktátu byla SdP včleněna do NSDAP. K oficiálnímu sloučení došlo 30. října 1938. Konrád Henlein jako vrchní velitel SFK byl povýšen na SS Gruppenführera, jmenován župním vedoucím NSDAP a později i jako říšský místodržící nově vzniklé Sudetské župy (Sudetengau) se sídlem v Liberci. K převodu funkcionářů a členstva do NSDAP docházelo postupně ještě v listopadu a prosinci 1938.

Literatura

• Milan Sládek, Němci v Čechách
• Kolektiv autorů, Rozumět dějinám
• Kolektiv autorů, Československý rok 1938, nakladatelství Panomara, 1988
• Karel Zelený, Vyhnání Čechů z pohraničí, Ústav mezinárodních vztahů, 1996, IBSN 80-85864-16-9
• Kolektiv autorů, Sudety pod hákovým křížem, Albis International, 2002, IBSN 80-86067-66-1
• Sydney Morrell, Viděl jsem ukřižování, Nakladatelství JOTA, 2002, IBSN 80-7212-182-8
• Kolektiv autorů, Cesta k dekretům a odsunu Němců, Littera Bohemica, 2002, IBSN 80-85916-21-5

Související články

• První republika
• Mnichovská dohoda
• Vyhnání Čechů ze Sudet v roce 1938
• Druhá republika

Externí odkazy

• Sudetoněmecká strana: program z léta 1938
• Sudetoněmecká strana: ve volbách v roce 1935 a 1938
• Povstání henleinovských ordnerů v září 1938 na Sokolovsku
• Pohraniční incidenty Henleinovců v prvorepublikovém Československu
• Zpráva o situaci a akcích sudetoněmeckého Freikorpsu

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Sudetoněmecká strana

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii