Svobodná strana Rakouska

Z Multimediaexpo.cz


Svobodná strana Rakouska (německy: Freiheitliche partei Österreichs, FPÖ) [1]) je pravicová politická strana Rakouska. FPÖ je stranou mísící prvky liberalismu a nacionalismu.V současnosti je třetí nejsilnější politickou stranou v rakouském parlamentu a zároveň nejsilnější opoziční stranou.Je zastoupena v sedmi z devíti zemských parlamentů a disponuje dvěma europoslanci v Evropském parlamentu. Voličskou základnu tvoří zejména drobní podnikatelé, pracující třída, nejmladší voliči a lidé nespokojení s přistěhovalci a EU.

Obsah

Historie

FPÖ byla založena v roce 1956 přetvořením z Federace nezávislých. Dlouhou dobu byla vnímána jako strana bývalých nacistů, což jí znemožňovalo vstup do vlády. Pod vedením liberálního křídla v čele s Norbertem Stegerem vstoupila v roce 1983 do vlády s sociálními demokraty. V roce 1986 se však vedení strany chopil Jörg Haider, pod jehož vedením se strana transformovala na stranu nacionalistickou, což vedlo k rozpadu koalice s SPÖ. FPÖ postupně posilovala, a to navzdory tomu, že se od ní v první polovině 90.let odtrhlo Liberální fórum. Postupně Svobodní zesílili v roce 1999 až na 26,9 % a zajistili si účast v kabinetě Wolfganga Schüssela s rakouskými lidovci. Haider po sestavení vlády odešel z čela strany. Koalice se v roce 2002 předčasně rozpadla a strana pod vedením Herberta Haupta následně v předčasných volbách drasticky oslabila na 10 %. Začátkem roku 2003 však opět vstoupila do Schüsselovy vlády. Po další sérii oslabení a vnitrostranických sporů se křídlo kolem korutanského hejtmana Haidera odštěpilo v novou stranu. Do ní přešlo 16 z 18 poslanců FPÖ a všichni tři dosavadní ministři za FPÖ.Zdecimovaní Svobodní zvolili na konci dubna do svého čela současného předsedu Stracheho, pod jehož vedením zaznamenala FPÖ opět vzestup v parlamentních volbách roku 2006, kde Svobodní skončili s 11 % a 21 mandáty těsně čtvrtí. Po dalších předčasných volbách,způsobených rozpadem velké koalice SPÖ a ÖVP posílili již na 17,54 % s 34 mandáty a získali zpět křeslo druhého viceprezidenta Národní rady, kterým se stal Martin Graff. FPÖ od roku 2008 zvolna posiluje i v zemských volbách a to zejména na úkor sociálních demokratů.

Program

Volební výsledky

Volby do národní rady

Volební rok Celkový počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
1956 283 749 6,5% 6
1959 336 110 7,7% 8
1962 313 895 7,0% 8
1966 242 570 5,4% 6
1970 253 425 5,5% 6
1971 248 473 5,5% 10
1975 249 444 5,4% 10
1979 286 743 6,1% 11
1983 241 789 5,0% 12
1986 472 205 9,7% 18
1990 782 648 16,6% 33
1994 1 042 332 22,5% 42
1995 1 060 175 22,0% 41
1999 1 244 087 26,9% 52
2002 491 328 10,0% 18
2006 519 598 11,0% 21
2008 857 028 17,5% 34

Volby do evropského parlamentu

Volební rok Celkový počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
1996 1 044 604 27,53% 6
1999 655 519 23,40% 5
2004 157 722 6,31% 1
2009 364 207 12,71% 2

Prezidentské volby

Volební rok Kandidát Celkový počet hlasů Hlasy v %
1980 Wilfried Gredler 751 400 16,9%
1986 Otto Scrinzi 55 724 1,2%
1992 Heide Schmidtová 761 390 16,4%
2010 Barbara Rosenkranzová 481 923 15,24

Související články

Reference

  1. Rakousko opět brojí proti Turkům

Externí odkazy


Rakousko  Rakouské politické strany
Parlamentní strany

Sociálně demokratická strana RakouskaRakouská lidová stranaSvobodná strana Rakouska • Zelení – Zelená alternativaAliance pro budoucnost Rakouska • Team Stonach • Svobodná strana v KorutanechObčanské fórum 

        Mimoparlamentní strany

Komunistická strana Rakouska • Liberální fórum • Pirátská strana Rakouska • Zachraňte Rakousko