Újezdec (Lhota pod Hořičkami)

Z Multimediaexpo.cz

Újezdec je vesnice, místní část obce Lhota pod Hořičkami v okrese Náchod, v kraji Královéhradeckém.

Obsah 1 Přírodní poměry 1.1 Poloha 1.2 Rozloha 1.3 Využití půdy v katastru Újezdec u Hořiček 1.4 Geomorfologie a geologie 1.5 Hydrologie 1.6 Fauna a flóra 2 Obyvatelstvo 2.1 Vývoj počtu obyvatelstva 2.2 Počet obyvatel obce 2.3 Náboženské vyznání obyvatelstva 2.4 Spolkový život 2.5 Struktura bytového fondu 2.6 Vývoj počtu domů 3 Historie 4 Pamětihodnosti 5 Turistický ruch 6 Průmysl, obchod a služby 7 Zemědělství 8 Doprava 9 Literatura

Přírodní poměry

Poloha

Obec se nachází v okrese Náchod na křižovatce cest z Chvalkovic a Lhoty pod Hořičkami do Hořiček. Severní část katastru Újezdce tvoří les mezi Válovickým potokem, Končinami a Novým Dvorem. Toto rameno je vklíněno mezi katastry Chvalkovic, Brzic, Chlístova a Hořiček. Ty tvoří celou severní hranici obce, a to až po samotnou Lhotu pod Hořičkami, které se Újezdec dotýká na své východní straně. Na jihovýchodě a jihu tvoří jeho katastrální hranici již zmiňovaný Válovický potok, který zde Újezdec odděluje od katastru Miskolez a Chvalkovic.

Rozloha

Újezdec má svůj vlastní katastr, který zabírá plochu 175.89 ha.

Využití půdy v katastru Újezdec u Hořiček

(stav z r. 2009)

Druhy pozemků	Celková výměra	Lesní půda	Trvalé travní porosty	Orná půda	Ovocné sady	Vodní plochy	Zahrady	Zastavěné plochy
Rozloha (m2)	1 758 879	418 672	56 841	1 043 211	69 782	12 793	47 475	21 845

Pramen: Český úřad zeměměřický a katastrální

Geomorfologie a geologie

Území obce se částí ještě dotýká jižních výběžků Podkrkonošské pahorkatiny. Geomorfologicky tak obec leží na předělu dvou systémů. Od východu se k ní táhne Krkonošské podhůří, resp. jeho část zvaná Kocléřovský hřbet a její dílčí celek - Hořičský hřbet s Liščí horou (609 m n. m.), nejvýše položeným místem Kocléřovského hřbetu, jehož území je budováno zejm. svrchněkřídovými permskými, vzácněji triasovými, sedimenty. Jihovýchodním směrem pak Hořičský hřbet přechází v Českoskalickou tabuli, regionální část Orlické tabule. Ta je zde tvořena povětšinou sedimenty svrchní křídy, zejm. písčitými a vápnitými slínovci, které jsou podél toků překryty říčními terasami s akumulacemi štěrků a písků. Většina povrchu obce se nachází v mírně zvlněné krajině, na svazích rozsáhlého kopce nad údolím Válovického potoka. Samo severní zalesněné údolí kolem Válovického potoka dosahuje nadmořské výšky až 405,4 m n. m., pole mezi obcí a Novým Dvorem se pohybují většinou v rozmezí 350-390 m n. m., střed obce leží v maximální nadmořské výšce 360 m n. m. a údolí kolem Dlouhé Vody dosahuje jen kolem 310 m n. m. Jak již vyplývá z výše uvedených řádků, katastr obce patří geologicky do České křídové pánve, což znamená, že je součástí Českého masivu. Údolí Válovického potoka je tvořeno po celém svém toku nivními sedimenty z období holocénu. Na ně v severní zalesněné oblasti katastru navazují směrem ke Končinám cenomanské křemenné, jílovité a glaukonitické pískovce marinní geneze a v neposlední řadě i spodně- a středněturonské písčité slínovce a spongilitické, místy silněji silicifikované, jílovce taktéž marinní geneze. Směrem k Novému Dvoru a Končinám zde ještě navíc můžeme najít ostrůvkovitě se vyskytující fluviální štěrky, písčité štěrky a písky s vložkami jílů z pliocénu. Naopak pole k Hořičkám a Lhotě pod Hořičkami a západní část obce jsou tvořeny sprašovými hlínami eolické geneze z období svrchního pleistocénu. Východní částí obce, přímo až do jejího středu, se od jihu až jihovýchodu táhnou v podobě zeštíhlujícího se ramena turonské písčité slínovce a spongilitické jílovce, jejichž silicifikace je zde vzhledem k jiným částem obce téměř minimální.

Hydrologie

Nejvýznamnějším tokem je Válovický potok, který tvoří jižní hranici katastru. Podzemní vody jsou dobré kvality, ale jejich množství by nepostačovalo k většímu odběru. Obyvatelé proto ke své spotřebě využívají veřejný Vodovod Lhota pod Hořičkami, který je součástí Skupinového vodovodu Hořičky a využívá akumulace vodojemu v Novém Dvoře.

Fauna a flóra

Místní fauna a flóra je typická podhorské oblasti středoevropského pásu, přesněji řečeno fytogeograficky patří do obvodu hercynskosudetského.

Obyvatelstvo

V současné době má Újezdec 39 obyvatel, přičemž místní populace se stále rok od roku zmenšuje.

Vývoj počtu obyvatelstva

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001
Počet obyvatel	239	198	170	159	145	126	118	86	78	70	58	34	39

Pramen: Český statistický úřad

Počet obyvatel obce

(stav z r. 2001)

Celkem obyvatel	Z toho žen	Počet obyvatel do 14 let	Počet obyvatel nad 65 let	Počet ekonomicky aktivních
39	18	7	9	14

Pramen: Český statistický úřad

Náboženské vyznání obyvatelstva

Většina občanů se hlásí k římskokatolické církvi a obec spadá pod její farnost na Hořičkách.

Spolkový život

Nejstarším spolkem na území obce je zdejší sbor dobrovolných hasičů, který byl založen roku 1909 a o rok tak předstihl sousední Lhotu pod Hořičkami.

Struktura bytového fondu

V Újezdci je evidováno celkem 28 domů, z toho obydlených je 15 a 12 jich slouží k rekreaci. Bytových jednotek je v obci 28, z nichž jen 15 je trvale užíváno. Zástavba je převážně uspořádána podél místních komunikací.

Vývoj počtu domů

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001
Počet domů	32	33	34	32	31	30	31	31	—	24	21	29	28

Pramen: Český statistický úřad

Historie

Újezdec je písemně zmiňován poprvé v roce 1416 a již tehdy patřil pod chvalkovickou tvrz, kterou po přestavbě nazýváme od 16. století zámkem. Prvním doloženým majitelem Újezdce byl Jan z Chvalkovic. Po něm se v roce 1518 připomíná Jan Chvalkovský z Hustířan, který zemřel mezi lety 1544-1548 a za jeho nezletilé potomky chvalkovické zboží poručnicky ovládala vdova Lidmila z Gerštorfu. Tehdy do něj byly např. zahrnuty zámek, dvůr a ves Chvalkovice, celý Újezdec a část Miskolez. Počátkem 50. let 16. století se všichni bratři (Zdeněk, Bavor, Jiřík, Jindřich) podělili o toto panství, ale hned od počátku mezi nimi zavládla velká nevraživost a spory. Nakonec Chvalkovice s příslušenstvím patřily sirotkům po Jiříkovi. Důvody však nejsou známy, ale dá se soudit, že nejspíše všechny své bratry přečkal, čímž se dostal k celému majetku. V 70. letech 16. století tak na Chvalkovice přichází poručenská vláda, neboť sirotci Vácslav, Jiřík, Jindřich, Eliška ani Kateřina nedosáhli tehdy ještě zletilého věku. Když dorostli, jejich majetek se ještě rozrostl o ten, jenž patřil jejich strýci Janu Jindřichovi. Po smrti Vácslava, který je připomínán ještě v tituláři z roku 1589, a Jindřicha vládla na zdejším panství Eliška, provdaná Polcárová (ne Otmárová, jak se mnohdy na internetu vyskytuje, neboť se jedná jen o chybu, jež je způsobena automatickou opravou ve Wordu), jako poručnice svého bratra Jiříka Chvalkovského z Hustířan. Avšak ani jemu nebylo dopřáno dlouhého věku a pevného zdraví, proto před svou smrtí přepsal svůj majetek na již zmíněnou Elišku Polcárovou z Hustířan, která roku 1597 prodala jménem svých dětí Judity, Kateřiny, Vácslava Bohaboje a Bohunky část Chvalkovicka, přesněji ves Újezdec. Ten se za 1250 kop českých grošů stal majetkem Jana z Dobřenic. Posléze stejně dopadl i zbytek chvalkovického panství. 17. června 1600 komisař zemského soudu prodal dluhy obtížený majetek Janovi staršímu Dobřenskému z Dobřeni, který ho koupil své manželce Mandaléně Dobřenské ze Žlunic, čímž se chvalkovické zboží znovu scelilo a na dlouhá léta se dostalo do rukou rodu Dobřenských z Dobřenic. Koncem 18. století se Újezdec dostává díky koupi do rukou Kateřina Vilemíny Zaháňské (vévodkyně) a tudíž se stává součástí náchodského panství. To později získává rod Schaumburg-Lippe, který si ho podržel až do roku 1918, kdy bylo převzato čs. pozemkovým úřadem a v rámci 1. pozemkové reformy postupně rozprodáno. V roce 1869 je obec pod názvem Oujezdec připomínána jako osada Lhoty pod Hořičkami. V letech 1880-1961 se Újezdec dočkal samostatné existence. Poté byl Újezdec přičleněn ke Lhotě pod Hořičkami, v roce 1985 se i s touto obcí stal součástí střediskové obce Hořiček a když došlo ke zrušení střediskových obcí, odtrhl se se Lhotou od Hořiček a od 1. září 1990 je až dosud místní částí Lhoty pod Hořičkami.

Pamětihodnosti

• Drobná sakrální architektura (pískovcová ukřižování)
• Hasičská zbrojnice z roku 1913
• Zvonička

Turistický ruch

Nedaleko obce, na jihu od Dlouhé Vody vede po červené turistické značce Cesta Boženy Němcové. Podobně je na tom obec s cyklostezkami, např. blízkou Lhotou pod Hořičkami vede cyklotrasa č. 4098 Choustníkovo Hradiště - Ratibořice.

Průmysl, obchod a služby

Na území obce se v minulosti žádný průmysl nenacházel a tak je tomu i dosud.

Zemědělství

Většinu obce stejně jako v okolí obhospodařuje ZD Dolany, což vypovídá vše o skladbě rostlinné výroby, která je popsána v profilech okolních vesnic.

Doprava

Obec nemá vlastní železniční spojení (nejbližší zastávka je v České Skalici), proto je plně závislá na autobusovém spojení, které je tvořeno linkou společnosti ORLOBUS č. 321 Česká Skalice - Hořičky - Červená Hora - Červený Kostelec.

Literatura

• SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl pátý - Podkrkonoší, Praha 1933
• Náchodsko - Hradecko : turistický průvodce ČSSR, Praha 1986
• Historický lexikon obcí České republiky 1869 - 2005, Praha 2006, ISBN 80-250-1277-8

Lhota pod Hořičkami | Světlá | Újezdec |

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii