Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Útek
Z Multimediaexpo.cz
Obsah |
Materiál
Útkové příze mohou být vyrobeny ze všech známých textilních materiálů, jsou většinou měkčí (s nižším zákrutem než osnova), tkacím strojům se předkládají zpravidla nasoukané na konických cívkách. Útkové příze na pestře tkané zboží jsou vyrobeny z nekonečných vláken barvených ve hmotě nebo se barví nasoukané na perforovaných dutinkách. Útek v pleteninách se nejčastěji používá jako zdobná, efektně skaná nit.
Zanášení útku do tkanin
Tkací stroje běžných konstrukcí pracují s jedním zanášecím zařízením – prohozem – na stroj. Jen u speciální strojů (např. na dvojplyše, axminsterské koberce nebo dutinné stuhy) se tvoří dva prošlupy nad sebou. Prohoz člunkem existoval jako jediný způsob zanášení útku zhruba od poloviny 18. do poloviny 20. století. Maximální výkon tohoto zařízení je cca. 500 metrů útku za minutu. Asi od 90. let minulého století ve světě už více než polovina tkanin pochází z bezčlunkových stavů. Tkací stroje s člunkovým prohozem se dnes (2009) vyrábí jen v omezeném množství pro některé rozvojové země.
Jehlové ústrojí (první prototyp přišel v roce 1922) je konstruováno jako
- Prohoz s jednou nebo dvěma ohebnými jehlami.[1]
Nákres vpravo naznačuje princip prohozu se dvěma jehlami: Předávací jehla (2) uchopí útek (1) pružinou (3) na pravé straně tkaniny, přivede ho do středu prošlupu|prošlupu, kde ho převezme přejímací jehla (5) a dopraví na k zarážce na levém okraji tkaniny, která odtlačením kleštiny (4) uvolní útkovou nit z jehly.
- Prohoz s jednou nebo dvěma pevnými jehlami.[2] Jehly jsou upevněny na trubkách nebo tyčích, které se při práci vysouvají vedle tkacího stroje, takže k umístění je zapotřebí dvojnásobná půdorysná šířka oproti jiným prohozním systémům. Konstrukce je velmi stabilní a umožňuje výrobu širokého sortimentu tkanin a bohaté útkové vzorování.
Jehlová prohozní ústrojí dosahují (2009) výkonu kolem 1500 m/min. zanešeného útku. U nových tkacích strojů je to nejrozšířenější systém prohozu.[3]
- Jehlové ústrojí na stuhařských tkacích strojích (stuhy,popruhy) bylo patentováno již v roce 1860.[4] Útková nit je zde navléknuta do ouška kladecí jehly, která ji zanáší do prošlupu. Kraje tkaniny se provazují dodatečnou nití s pomocí pletací jazýčkové jehly. Člunkové prohozní ústrojí se používá jen na speciální druhy úzkých tkanin.
Skřipcové prohozní ústrojí (první konstrukce je z roku 1925) dopravuje útek člunkem – skřipcem- několikanásobně lehčím než prohoz na člunkových stavech. V nejznámějším provedení (Sulzer) [5] je skřipec zrychlován s pomocí torzní tyče. Po průchodu prošlupem se prázdný skřipec vrací (pod strojem) k zásobníku útku. Protože návrat skřipce je pomalejší než průchod prošlupem, musí být na každém stroji v oběhu 10-20 skřipců. Zanášení útku může dosáhnout až 1570 m/min, stroje jsou vhodné zejména pro těžší tkaniny (např. denim, technické textilie). Hydraulický prohoz (vynález Vladimíra Svatého patentovaný v roce 1949) [6] se zakládá na vedení útkové niti prošlupem s pomocí vodního paprsku vytvořeného tryskou pod tlakem 0,5-1,5 kg/cm². Spotřeba vody je asi 40 l/h, ke zpracování na tkacím stroji jsou vhodné jen syntetické filamenty, hotová tkanina se musí ždímat a sušit. Stroje se vyráběly asi do 80. let i v Československu, v současné době jsou známi jen výrobci v Japonsku a v Koreji. Vodní tryskou se dá zatkávat útek asi do 1800 m/min., tkaniny se používají výhradně k technickým účelům.[7]
Pneumatický prohoz (nejstarší patent pochází z roku 1922) je schematicky znázorněn na nákresu vpravo: Proud vzduchu z hlavní trysky (2) zanáší útek (1) mezi osnovní nitě (4) a tak se tvoří tkanina (5). Dostatečný tlak vzduchu (cca. 0,7 Mpa) po celé délce prošlupu se udržuje štafetovými tryskami (3). Moderní stroje se staví s pracovní šířkou až 5,4 m s minutovým výkonem do 2 600 m zanešeného útku (teoreticky až 50 m² tkaniny za hodinu).[8] Tkací stroje s pneumatickým prohozem se vyrábí také v ČR.[9] Tzv. víceprošlupní stroje (prošlupy schodovitě seřazené vedle sebe, prohoz několika útků současně) mají pracovat s výkonem přes 5000 m/min., jejich použití je však omezené na masovou produkci určitých druhů zboží. Ve druhé polovině minulého století bylo uděleno několik patentů na technolgii vplétání útku do osnovy (rychlostí asi 3000 m/min.). K praktické realizaci však dosud nedošlo. Různobarevné útky se zanáší do prošlupu přes záměnný mechanizmus a elektroopticky řízený dávkovač. U některých režněbílých tkanin se musí střídat útky nejméně ze dvou cívek, aby nedošlo k příčnému pruhování výrobku.
Útek v pleteninách a netkaných textiliích
Na kotonových (zátažných) a osnovních stávcích netvoří útek s pleteninou společnou vazbu, je jen držen mezi lícním a rubním očkem pleteniny. U strojů se žakárovým zařízením se útek využívá ke vzorování s odstupňovanou hustotou.
Způsoby zanášení útku
- Kladecími jehlami.
- Jednotlivý útek je nesen vodičem, který ho přivádí k pletacím jehlám po celé pracovní šíři nebo jen po části osnovy.
- Partie až 84 (často různobarevných) útků se navléká přes celou pracovní šíři mezi dva řetězy, které fungují jako zásobník a dopravník útkových nití k pletacím jehlám. Při rychlosti do 1800 řádků za minutu se může vkládat až 300 metrů útku.
Většinou se používá zařízení schematicky znázorněné na nákresu vpravo: Pás útkových nití (2) se odtahuje z cívečnice (1) k pojízdnému vodiči (4), který jej napíná mezi řetězy dopravníku (3). Dopravník přivádí nitě k pletacím orgánům, kde se vkládají mezi osnovní nitě (5). Pleteniny se používají na závěsy, záclony, nábytkové potahy i na svrchní ošacení. Časté je také použítí k technickým účelům. U netkaných proplétaných textilií se
- útek zanáší v každém řádku do oček osnovní pleteniny (český systém Arachne-Arutex)
- útek klade příčně nebo šikmo k základní osnově a nit proplétací osnovy spojuje obě soustavy trikotovou vazbou (německé Malimo)
Stroje na netkané textilie mohou být vybaveny i více přístroji, které podávají pásy útkových nití s rozdílným sklonem k osnově (multiaxiální vícevrstvé textilie).
Literatura
- Talavášek a kol.: Tkalcovská příručka (SNTL Praha 1980), str. 410- 556
- Pospíšil a ko.: Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981), str. 813-823
- Hofer: Textil- und Modelexikon Band 2, Dt. Fachverlag 1997, ISBN 3-87150-518-8, str. 800-804
- Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, ISBN 3-7949-0546-6, Berlin 1993
- Wünsch: Lexikon Wirkerei und Strickerei, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2008, ISBN 978-3-87150-909-4
Reference
- ↑ Stroj se dvěma ohebnými jehlami (anglicky): http://www.itemagroup.com/Documents/Downloads%20-%20Brochures/Weaving%20Machines/G6500_.pdf
- ↑ Stroj se dvěma pevnými jehlami (německy): http://www.texdata.com/content/pr_itm06_wm_d.pdf
- ↑ Tkací stroje na výstavě ITMA 2007: http://issuu.com/adela2/docs/itma07_tkani/3
- ↑ Jehlové prohozní ústrojí na úzké tkaniny (německy): http://www.comez.com/pdf/PRESENTAZIONE_2008_te.pdf
- ↑ Stroj se skřipcovým prohozním ústrojím (anglicky): http://www.itemagroup.com/Documents/Downloads%20-%20Brochures/Weaving%20Machines/P7300HP_de.pdf
- ↑ Vynálezce V.Svatý: http://www.czech.cz/cz/kalendarium/autor-tryskoveho-tkani
- ↑ Stroj se zanášením útku vodní tryskou (anglicky): http://www.tradekorea.com/e-catalogue/art9938/product-detail/P00092899/Auto%20Hydraulic%20Loom.html
- ↑ Stroj s pneumatickým zanášením útku (anglicky): http://www.itemagroup.com/Documents/Downloads%20-%20Brochures/Weaving%20Machines/L5500_en.pdf
- ↑ Český stroj s pneumatickým zanášením útku: http://www.zbrojovkaztm.cz/cz/detail__1.html
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |