Čížek lesní

Z Multimediaexpo.cz


Čížek lesní v letu

Čížek lesní (Carduelis spinus) je malý druh pěvce z čeledi pěnkavovitých (Fringillidae).

Obsah

Taxonomie

Čížek lesní byl popsán Carlem Linném v roce 1758 pod názvem Fringilla spinus.[1] Jedná se o monotypický druh (tzn., že nevytváří žádné poddruhy).[2]

Popis

Dorůstá délky 11-12,5 cm,[3][4] v rozpětí křídel měří 20-23 cm[3][5] a váží 10-18 g.[3][6] Je sexuálně dimorfní. Samci mají zeleno-šedý hřbet, žlutý kostřec, široké žluté pruhy na jinak černém ocase a křídlech, nažloutlou hruď, černou skvrnu pod zobákem a černé temeno. Samice jsou svrchu zelenější, šedě pruhované s nazelenalým temenem, bílým opeřením pod zobákem a bílou, silně pruhovanou spodinou těla. Zobák je u obou pohlaví šedý, končetiny tmavě hnědé a oči černé. Mladí ptáci se podobají samicím, ale jsou zbarveni jednotvárněji.[4][7]

Hlas

Vábí syčivým „diééé“.[8] Zpěv je rychlý, švitořivý, prokládaný silnějšími kratšími zvuky. Čížek lesní zpívá po celý rok, často i ve skupinách.[4]

Rozšíření

Hnízdí na rozsáhlém území Evropy (zejména pak v její střední a severní části) a izolovaně též na území východní Asie.[9] Je částečně tažný, asijští ptáci zimují zejména v Japonsku a Číně, evropští pak ve střední, jižní a západní Evropě a severní Africe. Hnízdí v jehličnatých a méně početně i ve smíšených lesích, obzvláště pak ve vyšších polohách. V zimě se běžně vyskytuje také v parcích a zahradách.

Výskyt v ČR

V České republice hnízdí v počtu 90 000-100 000 párů, a to až po nadmořskou výšku 1600 m n. m. V zimě, kdy je zde zastoupen 1,5 -2,5 miliony jedinci, na naše území přilétají ptáci ze severní a východní Evropy.[8][10]

Status

Globální populace druhu je odhadována na 30-70 milionů jedinců,[11] evropská populace pak na 2,7-15 milionů párů.[12][13] Čížek lesní proto není považován za nijak ohroženého a v Červeném seznamu IUCN je zařazen do kategorie málo dotčených druhů.[14] Náleží též mezi druhy chráněné Bernskou úmluvou.[15]

Chování

Čížek lesní je velmi energický pták, obratně šplhá a při hledání potravy často visí i hlavou dolů. Obzvláště pak na podzim a v zimě se často zdržuje v malých soudružných hejnech,[16] v kterých panuje jasně stanovená hierarchie.[9] Během hnízdního období však žije velmi skrytě.

Potrava

Je převážně semenožravý. Na podzim a v zimě požírá zejména semena listnatých stromů, včetně břízy nebo olše.[4][17] Zalétává též do kulturních krajin, kde se přidává k jiným pěnkavovitým pěvcům a společně pátrají po semenech hvězdnicovitých rostlin, jakými jsou např. bodláky či pampelišky.[5][17] Na jaře a v létě se v jeho potravě objevují zejména semena jehličnatých stromů, obzvláště pak rodů Abies, Picea a Larix.[17][18] Dále se živí také semeny jilmů a topolů. Během péče o potomstvo v jeho potravě stoupá také význam živočišné složky, konkrétně hmyzu (zejména brouků).[18]

Hnízdění

Čížek lesní hnízdí ve středoevropských podmínkách od března až do července, a to jednou nebo dvakrát ročně.[7][8] Často přitom tvoří malá hejna až o 6 párech.[9] Dobře skryté pohárovité hnízdo z malých větviček, trávy, mechů a lišejníků staví vysoko ve větvích jehličnatých stromů.[17][19][18] Samice klade 2-6 bílých až našedlých nebo světle modrých, hnědě skvrnitých, 15,2 x 12,1 mm[8] velkých vajec, na kterých sedí sama 10-14 dnů. Mláďata jsou altriciální a hnízdo opouští po 15 dnech.[18]

Chov a kulturní význam

Barevná mutace

Jméno čížka je nápadně podobné v mnoha evropských jazycích (například rusky se řekne Čiž, německy Zeisig, holandsky Sijs). Pravděpodobně existuje i souvislost českého názvu s čižbou[20]. Čížek byl od pradávna vítanou a poměrně snadnou kořistí čižbářů. Od prehistorie, po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byl spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytán (také i jako zdroj potravy). Čížci se snadno ochočí a jsou to nenároční chovanci [21]. Snad z toho důvodu se tento čiperný ptáček stal, přes svůj nenápadný vzhled a poněkud vrzavý zpěv, oblíbeným "klecním" ptákem. Ještě ve 30. letech 20. století byl chován v mnoha domácnostech i dílnách drobných řemeslníků. Jeho bývalou oblibu dodnes dokládají lidové písně (Čížku čížečku, Čížku, ptáčku zeleného peří...), říkadla, jména obcí (Čížkovice, Čížová...) nebo rozšířená příjmení. Z bytů a provozoven ho vytlačilo až masové rozšíření radiových příjímačů. Ze všech pěnkavovitých ptáků se nejsnadněji kříží s kanárem. V současnosti jsou i v ČR chováni a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Takový chov je cenným zdrojem poučení a i informací o bionomii druhu. V zajetí se vedle přírodně zbarvených ptáků vyskytují i některé barevné mutace.[22][23]

Reference

  1. ↑ Carduelis spinus [online]. Fauna Europaea, [cit. 2010-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ McCarthy, Eugene M. (2006). Handbook of Avian Hybrids of the World. Oxford University Press. ISBN 978-0-19-518323-8.
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 The Birds of the Western Palearctic. OUP. 1997. ISBN 0-19-854099-X.
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 Mullarney, K.; Svensson, L.; Zetterström, D; y Grant, P.J. (2003). Guía de Campo de las Aves de España y de Europa. Editorial Omega. ISBN 84-282-1218-X.
  5. ↑ 5,0 5,1 Schauenberg, P. et al. (1979). Fichero Safari Club (Lúgano). Madrid: S.A.P.E.. ISBN 84-7461-167-9.
  6. ↑ Hume, Rob (2002). Guía de Campo de las Aves de España y de Europa. Editorial Omega. ISBN 84-282-1317-8.
  7. ↑ 7,0 7,1 VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 98.  
  8. ↑ 8,0 8,1 8,2 8,3 DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 228.  
  9. ↑ 9,0 9,1 9,2 Senar, J.C. y Borrás, A.. "Lúgano en el Atlas de las Aves Reproductoras de España".
  10. ↑ BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 212.  
  11. ↑ Eurasian Siskin Carduelis spinus [online]. BirdLife International, [cit. 2010-10-15]. Dostupné online.  
  12. ↑ Tucker, G.M. y Heath, M.F. (1994). Birds in Europe: their conservation status (BirdLife Conservation Series nº 3). Cambridge: BirdLife International. ISBN 0-946888-29-9.
  13. ↑ Cramp, S. y Perrins, C.M. (1994). Handbook of the Birds of Europe, the Middle East and North Africa. The Birds of the Western Palearctic. Vol. IX.. Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-857506-8.
  14. ↑ Carduelis spinus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ "Boletín Oficial del Estado (España): Ratificación del Convenio de Berna". 1. října 1986.
  16. ↑ Copete, J.L. (1990). Observación de un dormidero de Lúganos (Carduelis spinus). 7. Butlletí del Grup Català d'Anellament.
  17. ↑ 17,0 17,1 17,2 17,3 Pajaricos.es. "Lúgano".
  18. ↑ 18,0 18,1 18,2 18,3 "Carduelis spinus" na terra.es.
  19. ↑ Tarin des aulnes [online]. Oiseaux.net, [cit. 2010-10-25]. Dostupné online. (francouzsky) 
  20. ↑ Hlas: Čížek lesní [online]. Český rozhlas, [cit. 2010-10-25]. Dostupné online.  
  21. ↑ Trpák, J.A., Naši ptáci v klecích, 1925, Praha - Smíchov
  22. ↑ http://agapornis.cz/penkavoviti/
  23. ↑ http://www.ifauna.cz/rubriky/clan_show.php?id=4220&r=4

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Carduelis spinus
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C4%8C%C3%AD%C5%BEek_lesn%C3%AD“