Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Jilm

Z Multimediaexpo.cz


Jilm (Ulmus) je rod opadavých anebo částečně opadavých listnatých stromů nebo keřů z čeledi jilmovité (Ulmaceae). Zahrnuje asi 35 druhů rostoucích v severním mírném pásmu, Asii a Střední Americe. Jilmy se podle všeho mohou dožívat až 400 let (uváděno i 500 let [1] ).

Obsah

Historie

Jilmy se zřejmě vyvinuly už v období miocénu, tedy asi před 40 miliony let. Původně pochází ze střední Asie, ovšem nyní jej můžeme najít napříč celé severní polokoule a až po rovníkovou Indonésii.

V Evropě se jilmy rozšířily již v třetihorách. Zalednění přežily v několika útočištích na jihu a jihovýchodě Evropy. Na dnešním českém území se objevily asi před 12 000 lety (v nejjižnější části Třeboňské pánve a na jižní Moravě) a před 10 000 lety se již začínají jako první dřevina smíšených teplomilných listnatých lesů velmi rychle šířit po celé Evropě, a to přibližnou rychlostí 1 kilometru za rok.[2]

Během 19. a začátkem 20. století bylo mnoho druhů a odrůd pěstováno v Evropě, Severní Americe a zčásti na jižní polokouli, jmenovitě v Australoasii. Během 18. a 19. století, se kultivary jilmu těšily velké popularitě, jako okrasná rostlina v Evropě, zejména díky jejich rychlému růstu a rozmanitosti forem. Toto období trvalo až do první světové války, kdy důsledky devastace, a to především v Německu, a vypuknutí houbové choroby grafiózy jilmů.

Popis

Soubor:Ulmus-leave 20040126 part1.jpg
List jilmů je asymetrický

Kmen jilmů je kryt zpravidla tmavou, rozpraskanou borkou. Pupeny jilmů bývají špičaté, kryté větším počtem šupin. Listy jilmů jsou střídavé, drsné porostlé štětinami, jednoduché, jednou nebo dvakrát hlouběji rýhované, , se zpeřenou žilnatinou. Listy jsou proměnlivé co do tvaru i barvy podle místa, kde na rostlině vyrůstají a podle stupně jejich vývoje. Podle listu však snadno jilm odlišíte od ostatních rostlin. Jejich listy jsou obvykle s asymetrickými základy (list je asymetrický). Čepel na straně orientované k vrcholu větve je větší a delší. Tento znak je tak typický, že jilm tak snadno rozeznáte od jiných druhů opadavých dřevin. Listy vhodné k určování dřeviny je vhodné odebírat ze spodní části koruny stromu, nebo keře.[L 1]

Jilmy jsou oboupohlavné, jsou opylovány větrem (větrosnubné).Barevné, téměř nápadné dlouze stopkaté květy jsou stažený do vrcholíku.Květ s zelenými,nafialovělými obrvenými okvětními lístky, které jsou srostlé nese nápadně fialové prašníky a dvě blizny. Květy jsou opylovány větrem, nebo i hmyzem. Kvetou před olistěním. Plody, okrouhlé křídlaté nažky, jsou roznášeny větrem.

Choroby a škůdci

Jilmy rostoucích v Evropě silně poškodila houbová choroba grafióza. Pěstované keřovité formy mimo ní často decimují sáním roztoči (sviluška).

Grafióza

Bělokaz přenášející zhoubnou grafiózu jilmů
Podrobnější informace naleznete na stránce: grafióza

V ČR se grafióza jilmů objevila již koncem 20. let 20. století. Jako první upozornil na výskyt grafiózy prof. Peklo, který toto onemocnění našel v jilmových alejích v Praze a v Poděbradech (Blažek, 1970; Kučera, 1991; Jančařík 1999).[3] Způsob přenosu choroby byl dlouho předmětem dohadů a pěstitelům po celé Evropě náhle hynuly aleje a parky před očima. Rychlost postupu nákazy byla dlouho nevysvětlena a předpokládalo se, že ji mohou přenášet mšice. Dnes je známo, že chorobu přenáší nosatec a létající brouk, bělokaz.

Samotná choroba je způsobená houbou Ceratocystis ulmi (synonymum Ophiostoma ulmi). Epidemie pochopitelně vyvolala pokles zájmu o pěstování jilmů. Ničení během druhé světové války, a zejména zánik obrovské zahradnické firmy Späth školky v Berlíně, která vypěstovala desítky původních kultivarů urychlilo vyřazení jilmů z používaného sortimentu dřevin. Vypuknutí nové, zdaleka více nebezpečné choroby, grafiózy jilmu Ophiostoma novo-ulmi na konci šedesátých let učinil z jilmů během dvaceti let ohroženou a vzácnou dřevinu. Prakticky od začátku epidemie grafiózy se pěstitelé pokouší vyšlechtit odolného křížence. Což se po čase podařilo. Například v roce 1997 v US National Arboretum byl vyvinut rezistentní (Valley Forge jilm) jilm který je rezistentní k holandské chorobě.[4]

Sbírka jilmů v Mortonském Arboretu obsahuje mnoho vzácných jilmů, z nichž asijské daly důležitý genetický základ k vyšlechtění a výběru hybridů rezistentních ke grafióze.[5] Do přírody se také vrací odolnější původní druhy.[3] Důvodem proč dochází návratu jilmů (např. Ulmus glabra) do krajiny, je patrně přežití přirozeně rezistentích rostlin a možná i trochu absurdně, jiná houbová choroba která posiluje rezistenci proti smrtící grafióze.[3][6] Je pravděpodobné, že v 21. století stojíme na počátku velké renesance jilmů, o čemž svědčí síla doslova explozivního návratu tohoto stromu do přírody.

Obsah látek

Jilm (Ulmus parvifolia), bonsai, National Bonsai & Penjing Museum v United States National Arboretum.
Ozdobný kultivar jilmu (Ulmus x hollandica 'Wredei)

Kůra obsahuje spektrum vitamínů a minerálů:

Použití

Léčebné účinky

Odvar z kůry jilmů se používá při průjmu a popraskání kůže.[L 2] mimo to působí i svíravě a protizánětlivě, užívá se při poruchách trávení, při dyspeptických potížích nebo při překyselení žaludku, zevně ji lze použít při ekzémech a alergických kožních onemocněních.[8], hnisavých kožních zánětech nebo na hemoroidy, ve formě kloktadla pak při zánětech dutiny ústní a hrtanu.[9]. Kůra jilmu (Ulmus fulva)se používá v alternativním a lidovém léčitelství v mnoha zemích, v USA se nazývá se Slippery elm bark, pro účinek proti mnoha bolestivým stavům.[7]

Mytologie a symbolika

Ve starověku byl tento strom symbolem smrti. V USA je jilm symbolem svobody.[10] Ve starověké Mezopotámii byl jilm kosmickým stromem. Lidé, kterým je přisuzováno znamení jilmu podle keltských znamení jsou prý schopni velmi pečlivě plánovat, jsou rozvážní a předvídaví.[11], jdou rádi vlastní cestou, zasluhují se o výjimečné činy.[12] jsou také arogantní, ale neodolatelní pro opačné pohlaví.[13] Měsíc jilmu je listopad.

Ve starých severských zemích, (spisy Edd [14]) je zaznamenáno, že muž byl stvořen z jasanu a z jilmu žena (Jméno ženy, Emila je odvozeno z Almya což je jilm). Jilm byl uctíván jako jednoho z Varträd - strážce domu a dvora, ale také branou mezi světem lidí a přírodních andělů.[15] [16] V západních kulturách je jilm nazýván elfí strom. Je bránou do světa pohádek. Často stojí na rozcestích odkud se dostanete do říše pohádek.[15][16][17]

V roce 1188, se zapsalo do dějin skácení majestátního jilmu v Gisors, které bylo provázeno zázračným úkazem. Louis Régnier v "Histoire de GISORS" píše, jak v oblasti Capville, starý majestátní jilm byl hlavní atrakcí města. Peter of Tarantaise zde prováděl zázraky. Králové seděli v jeho stínu(toho jilmu). Arcibiskup z Tyre odtud horlivě kázal. Smířili se zde nepřátelé Philippe Auguste a Henry of England. Na jeho místo byl zasazen kříž.[18]Symbolem bylo i jeho "...pokácení na příkaz krále Filipa Augusta, který tím chtěl zpřetrhat vazby s anglickou rodinou Plantegenetů... "[16] "...Asi 300 let byl jeden... ...u Richmondu v Anglii známý jako Královnin jilm..."[16] V Richmondu stále roste jilm pod kterým podle legendy našla úkryt královna Elisabeth.http://elisa-rolle.livejournal.com/588393.html Prastarý dubový a jilmový les Epping Forest, v jiho-západním Essexu, je největším veřejným prostranstvím ve velkém Londýně.

Z názvu stromu jilm také vzniklo pojmenování pro město Jilemnice. Jilm je státní strom Massachusetts a Severní Dakoty.

Zahradnictví

Jilmy byly a budou oblíbené okrasné stromy a keře. Řekové a Římané jilmy vysazovali na hřbitovech.Rostliny jsou cenné listem, zejména barevné kultivary.

Využití dřeva

Jilm polní má bělové dřevo nažloutle bílé až šedé, běl úzká až široká; jádrové dřevo čokoládově hnědé . Světle hnědé má jilm horní.Textura je fládrovaná (tangenciální řez), pruhovaná (radiální řez), hrubě rýžkovaná, lesklá, velmi dekorativní.[19] Ve staré Anglii z jilmového dřeva byly vyráběny rakve. Jilmové dřevo je trvanlivé, bývá využíváno ve stavebnictví, kolařství a k výrobě nábytku. Před příchodem štětinových terčů se terče vyráběly z jilmového dřeva. [20]

Pěstování

Jilmy patří mezi stromy rychle rostoucí, v deseti letech měří 2-5m, ve třiceti 7-12m a ve čtyřiceti 10-16m. [L 3] Jilmy rostou dobře na většině půd, mimo evropského druhu jilmu, jilmu vazu (Ulmus laevis), který vyžaduje propustné, přiměřeně vlhké půdy. Snášejí zakouřené ovzduší, okusem příliš netrpí..."[L 3] Jilmy se množí dobře vegetativně, ale v některých zemích je vegetativní množení dokonce zakázáno pro možný přenos grafiózy. Jilm holandský (Ulmus holandica) je možné množit hřížením, kultivary roubovat na kuří nožku.[L 3] Generativní množení je také možné – semena jsou sbírána co nejdříve po opadu. Počet semen na kilogram je 65–99 tisíc, neboli hmotnost 1000 semen (HTS) = 13 gramů. Jilm habrolistý (suché semeno) je doporučeno vysít do 24 hodin po sběru. Semeno vzejde do 15 dnů. Výška zásypky (hloubka výsevu) se doporučuje 6,5 mm.[21]

Druhy jilmů

Do rodu jilm se řadí dle různého taxonomického pojetí 20 až 45 druhů. Velké rozpětí tohoto čísla je způsobeno obtížným vymezením jednotlivých druhů. Jilmy se snadno kříží s uměle pěstovanými druhy, což vede ke vzniku mnoha nových, lokálně žijících hybridů.

  • „Horské jilmy“: kvetou na jaře; květy přisedlé; listy velmi drsné.
    • Ulmus bergmanniana. Východní Asie.
    • Ulmus glabra - jilm horský. Evropa, Západní Asie. Původní a nejběžnější jilm Česka.
    • Ulmus laciniata. Východní Asie.
    • Ulmus macrocarpa. Severovýchodní Asie.
    • Ulmus rubra - jilm hladký nebo též červený. Východ Severní Ameriky.
    • Ulmus wallichiana - jilm himálajský. Himálaje.
  • „Polní jilmy“: květou na jaře; květy přisedlé; listy obvykle hladké.
    • Ulmus angustifolia. Francie (Bretaňsko), Anglie (Hampshire); místně endemický druh, často považován za variantu U. carpinifolia.
    • Ulmus canescens. Jihovýchodní Evropa.
    • Ulmus minor Jilm polní - Evropa. V Česku vysazován na rybničních hrázích.
    • Ulmus chumlia. Himálaje.
    • Ulmus davidiana. Čína.
    • Ulmus japonica - jilm japonský. Východní Asie.
    • Ulmus laevis - jilm vaz. Evropa, zvláště západní. Lužní lesy.
    • Ulmus plottii - Anglie; místně endemický, často považován za variantu U. carpinifolia.
    • Ulmus procera - jilm anglický. Anglie; místně endemický.
    • Ulmus pumila - jilm sibiřský. Severní Asie.
    • Ulmus villosa. Himálaje.
    • Ulmus wilsoniana - jilm wilsonův. Západní Čína.
  • „Jilmy bílé“: kvetou na jaře; květy stopkaté
  • „Jilmy kvetoucí na podzim“: kvetou na podzim
  • Hybridy

Reference

  1. ↑ Park Réna Ivančice [online]. Ivančice : Město Ivančice - www.ivancice.cz, rev. 01.06.2009, [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. (čeština)  …se dožívá věku až 500 let. -text v krátkém popisu druhů http://parkrena.cz/projekt-stromy-v-parku.php
  2. ↑ Jilm vaz [online]. Nadace dřevo pro život, [cit. 2010-01-26]. Dostupné online.  
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 LASÁK, Ondra. Nové poznatky o chřadnutí jilmů [online]. Lesnická práce, s. r. o., rev. 2009-06-01, [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. (čeština) 
  4. ↑ elm tree - Hutchinson encyclopedia article about elm tree: [online]. Farlex, Inc.,1051 County Line Road Suite 100, Huntingdon Valley, PA 19006, USA, [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. (english) 
  5. ↑ http://www.mortonarb.org/tree-collections/taxonomic-groups/elm.html
  6. ↑ JANČAŘÍK, Vlastislav. http://lesprace: [online]. [cit. 2009-06-15]. Dostupné online. (česky) 
  7. ↑ 7,0 7,1 http://www.wisegeek.com/what-is-slippery-elm.htm
  8. ↑ http://kottas.beril.cz/jilm-kura-rez.html
  9. ↑ http://botanika.wendys.cz/kytky/K625.php
  10. ↑ http://colee-rostliny.ic.cz/jilm.html
  11. ↑ http://www.shaman.cz/keltove/stromoskop/znameni-jilm.htm
  12. ↑ http://horoskopy.centrum.cz/znameni/keltsky-horoskop/jilm/
  13. ↑ http://www.zverokruh.cz/keltsky-horoskop/Jilm.aspx
  14. ↑ http://www.vaidilute.com/books/mythology/macculloch-33.html
  15. ↑ 15,0 15,1 Osobní stránka pro lidi milující stromy, kteří hledají pravdu věků v korunách stromů [online]. [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. (čeština) text popisující mytologii spjatu s jilmy http://phoroneus.txt.cz/rubriky/21237/mytologie-stromu/
  16. ↑ 16,0 16,1 16,2 16,3 VASICEK, Zdenek. Jilm (Carpinus) - DušeCZ.com & Esoterika.cz: [online]. DuseCZ.com, [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. (čeština)  Info server pro duchovní rozvoj a osobní růst- http://www.esoterika.cz/clanek/3696-jilm_(carpinus).htm
  17. ↑ http://www.ekovychovalk.cz/cs/zpravy-z-akci/za-stromovymi-vilami.html
  18. ↑ http://www.philipcoppens.com/gisors.html
  19. ↑ http://www.centrex.cz/produkty/rezivo/rezivo-stolarske
  20. ↑ http://www.sipky.cz/matter/matter_elm.html
  21. ↑ http://www.skolkar.cz/?sekce=dreviny&clanek=jilmy

Literatura

  1. ↑ HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky. 1.. vyd. [s.l.] : Academia, 1997. ISBN 8020006435.  
  2. ↑ WISEMAN, John. SAS : příručka jak přežít. Praha : Svojtka & Co., 1999. ISBN 80-7237-280-7. Kapitola Zdraví, s. 456.  
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.  


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Ulmus
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Jilm“