Čertova brázda
Z Multimediaexpo.cz
Čertova brázda je hluboký úvoz vedoucí 21 km mezi Sázavou a Chotouní.
Jde pravděpodobně o pozůstatek mohutně zahloubené pravěké stezky vedoucí prakticky přímo mezi významnými brody na Sázavě a Labi, tedy mezi dnešními městy Sázavou a Nymburkem.
Historicky zaznamenaná část brázdy začíná u brodu na Sázavě v místě zvaném Černé Budy a vede 21 kilometrů severním směrem k obci Chotouň. Prodloužení této linie, patrné na starých mapách i za Chotouní, vedlo k významému brodu na Labi v místě dnešního města Nymburk.
Podle archeologa Bernata[1] měla brázda více paralelních větví a šlo o část systému pravěkých dálkových cest spojujících přes významné brody Polabí s jižními Čechami. Dvořák[2] připomíná, že to byla patrně jedna z nějvětších pravěkých staveb Evropy.
Brázda měla původně profil mohutného a hlubokého příkopu s plochým dnem a svažujícími se stěnami (šířka 14–21 m, hloubka až 6 m). Tato „dálnice pravěku“[1] spojovala v několika paralelních větvích brod na Sázavě s desítky kilometrů vzdáleným brodem na Labi. Spojovala tak úrodné a hustě obydlené Polabí s jižními Čechami a patrně i vzdálenějšími lokalitami na jihu. I když byla značná část Čertovy brázdy v minulém století zavezena a rozorána kvůli zemědělské velkovýrobě, jsou její monumentální zbytky v krajině dodnes patrné.
Obsah |
Topografie Čertovy brázdy
Před více než sto lety (1903) si Jozef Miškovský, někdejší pracovník Podlipanského muzea v Českém Brodě, všiml, jak rychle mizí stopy Čertovy brázdy v krajině, a brázdu na poslední chvíli prošel a popsal. Současně jeho přítel, novinář a vojenský historik Hanuš Kuffner, trasu brázdy v krajině zmapoval.[3] Ve starých vojenských mapách přiložených k tomuto článku je „Miškovského“ trasa vyznačena červeně.
O sto let později zkoumali Čertovu brázdu archeolog Jiří Bernat a Milan Štědra, kteří ukázali, že brázda měla více paralelních větví.[1] Jimi nově popsané úseky brázdy jsou v přiložených mapách značeny modře.
Začátek Čertovy brázdy u Sázavy
Čertova brázda podle tradice začíná severně od města Sázavy, v oblasti nazývané Černé Budy. Ve skutečnosti vycházela spíše od bývalého brodu přes Sázavu. Brod se nacházel na souřadnicích 49°52'51.64"N, 14°54'39.67"E, v prodloužení ulic Nechybská a Na Kácku. Dnes je zde hladina Sázavy uměle zvednuta novodobým vodním dílem.
Turisticky značený vstup na stezku se nachází asi 3 km od Sázavského kláštera na uhlířskojanovické silnici nad loukou Votočnicí. Stezka odtud stoupá svahem a na svém začátku využívá přirozenou rokli ve stráni, takže její umělý původ není v tomto úseku snadno k rozpoznání.
Téměř ve stopě Čertovy brázdy vede od řeky Sázavy 5 km až k lokalitě Kachní louže zelená turistická značka vycházející od Sázavského kláštera. Vstup na stezkuna uhlířskojanovické silnici označuje bílý kamenný sloupek s obrázkem svatého Prokopa a maketa „čertova“ pluhu vlevo od silnice. Čertova brázda zde stoupá strmě do kopce a překonává výškový rozdíl 160m. Paralelně s ní stoupá do svahu stezka křížové cesty, ale skutečná Čertova brázda to není, ta vede v podobě mohutné cesty po druhé straně místní vodoteče. Souřadnice vstupu: 49°52′58.75″N, 14°54′15″E.
Brázda vede po lesní cestě značené zelenou značkou lesem vzhůru k severu. Obloukem se stáčí k východu a vychází jižně od obce Mělník do volné krajiny. Přímo v obci Mělník se brázda poprvé dělí (mělní!) na více větví.
Západní větev, popsaná v Miškovského práci (1903)[3] a zaznamenaná v Kuffnerově mapě, prochází loukami nad obcí a po několika stech metrech zabočuje do lesa, kde se ztrácí ve vlhkém území nad Mošticemi (do přiložené staré mapky byla zanesena tato trasa červeně).
Východní, lépe zachovalou větev Čertovy brázdy popsanou Bernatem (2003) najdete znovu asi 400 m severně od obce Mělník. I když nejhlubší část brázdy byla u obce zavezena skládkou skláren Kavalier, její pokračování v lese směrem k silnici na Kostelec je dobře patrné a průchodné. V délce 330 metrů tu jde brázda téměř rovně, při hloubce až 6 m a šířce 8–15 m. Vstup do tohoto zachovalého úseku můžete najít pohlodlně z opačné strany, od silnice na Kostelec, stačí zastavit poblíž vstupu do tohoto hlubokého úvozu na souřadnicích 49°54'20.49"N, 14°55'22.757"E.
Po překročení silnice a koryta Moštického potoka vede východní větev brázdy lesní cestou k lokalitě Kachní Louže. Odtud již podél silnice směřuje k obci Radlice. Tato část brázdy vedoucí podél silnice z Kachní Louže na Radlice je dobře zachovalá a v terénu nepřehlédnutelná. Monumentální pozůstatky brázdy tu svojí šířkou překonávají současnou silnici, která vede paralelně.
Západní (Miškovského) větev se vynořuje v lese nad Kachní Louží, prochází k severu kolem kóty Kamenný vrch a v podobě lesních cest a později silnice směřuje ke Krymlovu.
Střední část Čertovy brázdy
Severně nad Radlicemi se východní (Bernatova – v mapce modrá) větev brázdy opět dělí. K severozápadu odbočuje jedna z větví lesem ke Krymlovu, kde se spojuje s větví západní (Miškovského – červenou).
Severním směrem pokračuje druhá větev jako silnice 334 z obce Radlice na Lhotky. Dále křižuje státní silnici číslo 2 (Praha – Kutná Hora) a v několika paralelních větvích míří ke Kouřimi, kde se tyto větve sbíhají.
Severně od Kouřimi se brázda znovu rozbíhá dvěma paralelními směry. Dobře zachovalá je větev vedoucí podél silnice 334 k severozápadu směrem na Lipany. Brázda tu vypadá jako paralelní, travnatá a zahloubená silnice, vlevo od současné silnice 334. Tato část brázdy je snadno rozpoznatelná a vypovídá o monumentálnosti původní stavby.
Druhá větev je podle Bernata[1] doložena z Kouřimi k severu, směrem na Klášterní Skalici, Miškovice a Vrbčany.
Miškovského (červená) větev brázdy vede z Krymlova jako místní komunikace přes obec Bulánka a Dobré Pole směrem na Lipany. V okolí vrchu Lipské hory je brázda rovněž dobře patrná jako hluboce zaříznutá místní cesta.
Čertova brázda mezi Lipany a Chotouní
Při sestupu z Lipské hory směrem k Chotouni splývá Čertova brázda s hlubokým úvozem místní komunikace. Skrze obec Lipany prochází brázda (místy ovšem zaspaná) stále ve stejném směru a pokračuje rovně ještě 350m za obcí. Splývá zde s příležitostnou vodotečí, která tvoří strouhu na dně hlubokého úvozu brázdy. Celkový pohled na tuto část brázdy získáme například z Lipanského vrchu, pokud od památníku bitvy u Lipan projdeme ohaničujícím porostem asi 50m směrem na severovýchod. Výhled z toho místa je znázorněn na fotografii vpravo.
Čertova brázda podle lidové tradice končí v obci Chotouň, pod svahem vyvýšeniny Homole (staročesky mohyla), využívá k sestupu do obce přirozenou rokli pod návrším s dodnes zachovalou mohylou z doby bronzové.
Na mapách zobrazujích stav zdejšího terénu před sto a více lety byla Čertova brázda ještě dobře patrná. S jejich pomocí lze některé části najít i dnes. Na staré vojenské mapě z roku 1877 (III. vojenské mapování, 1 : 25 000, mapový list 3954_3) je v prostřed listu obec Chotouň. Odtud k jihojihozápadu vede Čertova brázda, značená jako čerchovaná čára, křižuje silnici a vede dál přes vrch Lipany k jihu. Za povšimnutí stojí, že z Chotouně k severu pokračuje ve starých mapách čára ve stejném směru až k Labi.
Jozef Miškovský ve své práci z roku 1903 popisuje hluboce zaříznutou úvozovou cestu Čertovy brázdy mezi Lipany a Chotouní takto:
Cesta k Lipské je nedaleko Chotouně zúžena v pěšinu, za nedlouho však udržuje se až do Lipan, ovšem při různých měrách hloubky své a šířky. Od samé silnice chotouňské je cesta 4 až 5 m široká a místy asi 2,5 m hluboká, pod Lipany rokle 5 až 5,5 m hluboká a 15 až 16 m široká. Odtud je rovná linie k mohyle Prokopa Holého a po západním svahu Lipského hřebenu táhne se dosti rovně až k Dobré Půli, nad níž přetíná novou okresní silnici.
Dnes je tato část brázdy k nalezení jen na starých mapách a díky odlišnému odstínu zeleně i družicových snímcích.
Škoda, že zarostlý svah pod mohylou v Chotouni nedovoluje výhled k jihu směrem na Lipany. Čertova brázda totiž spojovala tyto dva vyvýšené body téměř po přímce, takže i v současné krajině by bylo možné si její linii představit a rozpoznat případné artefakty.
Na jiné historické mapě okolí Chotouně (II. vojenské mapování) je zobrazována linie Čertovy brázdy až od křížení se silnicí 334 a odtud pokračuje přes Lipany směrem k jihu.
Podobnou službu jako staré mapy mohou poskytnout satelitní snímky. V zeleni polí jižně od Chotouně uvidíte na satelitních snímcích Čertovu brázdu protínat současnou komunikaci 334. Velmi zřetelně je linie brázdy vidět například na satelitních snímcích Google maps a Wikimapia. I zde je patrné prodloužení linie brázdy navzdory legendě i severně od Chotouně.
Čertova brázda za Chotouní
Podle artefaktů dochovaných v krajině brázda v Chotouni nekončí. Středověká legenda, která v brázdě viděla dílo světce, zde ukončila brázdu poněkud násilně. Ve skutečnosti vidíme na starých mapách ještě za Chotouní pokračování brázdy směrem k významnému brodu přes Labe v místě dnešního města Nymburk. O existenci významného brodu zde svědčí i starý název města, pod nímž je uváděno v Hájkově kronice – Svinibrod. V nejstarší histori města Nymburk[4] jsou zmiňovány nálezy kreamiky z mladší doby kamenné – eneolitu, které dokládají četné styky se vzdálenými zeměmi, takže není vyloučeno, že již v této době zde vzniklo opevněné sídlo, chránící brod.
Legendy kolem Čertovy brázdy
Čertova brázda jako útvar v krajině nebyla k přehlédnutí, což vyvolávalo potřebu ji nějak začlenit do známého světa. Vznikaly tak časem různé představy o jejím původu.
Brázda jako dílo svatého Prokopa s čertem
Nejznámější z nich je legenda, jak svatý Prokop oral s ďáblem. Svatý Prokop je historická postava z přelomu prvního tisíciletí n. l. Svým životem spojuje Chotouň (místo narození) a Sázavu (kde působil a zemřel) podobně jako Čertova brázda. Snad proto legenda spojuje Čertovu brázdu právě s ním.
Legenda říká, že čert svatého provokoval. Ten se však nenechal strhnout k boji, v němž by čerta chtěl zničit. Místo toho ho zkrotil a zapřáhl do pluhu a křížem v pravé ruce jej popoháněl. Oral s ním brázdu ke své rodné vsi, kde si z pluhu oklepal hlínu. Tak měla vzniknout podle pověsti Čertova brázda i mohyla na jejím konci v Chotouni. V symbolické rovině jde o popis vnitřního duchovního zápasu se silami temna. V praktické rovině se tak v pojmech křesťanského pohledu na svět dal vysvětlit jinak záhadný útvar v krajině.
Legendu o svatém Prokopu zbásnil Jaroslav Vrchlický.[5] Dal jí podobu epické skladby o sedmnácti zpěvech. Jiří Trnka zpracoval tuto látku do krátkého animovaného filmu Legenda o sv. Prokopu (1947).
Brázda jako středověká hranice
V době národního obrození byla rozšířena představa, že Čertova brázda mohla být v ranném středověku hranicí (obranným příkopem) mezi územím kmene Zličanů s centrem v Kouřimi a Přemyslovců s centrem v Praze. Jakási česká obdoba hranice Římské říše Limes Romanus.
Brázda jako geologický jev
Při pohledu na oblast Čertovy brázdy na geologické mapě ČR snadno pochopíme, proč byla brázda některými autory interpretována jako povrchový projev geologického zlomu.
Této interpretaci nahrává, že krajinou tu souběžně s brázdou probíhá tzv. Kouřimský zlom, patřící do systémů zlomů Blanické brázdy. Na terénní mapě lze oblast zlomu identifikovat podle vyvýšeného hřebene, který zlom provází.
Geologickým průzkumem však bylo prokázáno, že Čertova brázda je povrchový jev bez návaznosti na zlomy v hlubších vrstvách.
Čertova brázda z pohledu archeologie
Staré stezky a Čertova brázda
Interpretace Čertovy brázdy jako pozůstatku pravěké stezky dobře odpovídá poznatkům o vedení pravěkých stezek popsaným v knize Radana Květa Staré stezky v proměnách věků.[6] Podle Květa vedení starých stezek v krajině navazuje na síť poruch zemské kůry a hydrografickou síť, které jsou pro topografii krajiny určující. Právě Čertova brázda vedoucí podél Kouřimského zlomu a propojující přímou cestou brody na Sázavě a na Labi, aniž by křížila další významné vodní toky, je typickou ukázkou přirozeného vedení staré stezky v krajině.
Na mapě sítě dálkových stezek (Květ 2003, str. 35) se Čertova brázda kryje s úsekem Vitorazské stezky směřující po přebrodění Sázavy dále k jihu k významné nadnárodní dálkové stezce podél Dunaje. Na severu tato stezka brodem překonává Labe a pokračuje do polabské nížiny, která byla v pravěku významným centrem osídlení.
Obdoby Čertovy brázdy v Čechách
V západních Čechách můžeme najít terénní útvar, který Čertovu brázdu velmi připomíná. Jsou to pozůstatky Zlaté stezky na Šumavě. Bývala to dálková obchodní cesta z Pasova přes Kvildu a Kašperské hory do Prachatic, doložená již od raného středověku. Vozila se tudy do Čech především sůl. V době největšího rozvoje musela být šíře stezky značná, neboť tu probíhala formanská doprava na kupeckých nákladních vozech. Stezka zanikla během třicetileté války, kdy se kvůli loupeživým hordám stala příliš nebezpečnou. Skromné pozůstatky stezky v lesích v okolí Horské Kvildy napovídají, jak čas dokáže smazat stopy cest v krajině. O to větší údiv budí majestátní zbytky Čertovy brázdy, která je nejméně o dva tisíce let starší, a přesto v zachovalých úsecích podstatně mohutnější.
Budoucnost Čertovy brázdy
Občanské sdružení Památky pro život zpracovalo projektový záměr Využití Čertovy brázdy pro účely cestovního ruchu. Projektový záměr zahrnuje vybudování naučné turistické a především cykloturistické trasy, spojené se zviditelněním a využitím této téměř ztracené památky pro účely cestovního ruchu.
Několik nezodpovězených problémů nakonec
Problém datování
Nemáme hmotné podklady pro datování vzniku a využívání Čertovy brázdy. Podle Bernata[1] může soustředění archeologických nálezů kolem Sázavy naznačovat dobu vzniku už v mladší době kamenné nebo dokonce ve starší době kamenné. Některé části brázdy byly jako vozové cesty využívány jestě ve vrcholném středověku.[1] Doba vzniku brázdy však zůstává neznámá.
Jistou nápovědou by mohly být archeologické nálezy v nedalekých Bylanech u Českého Brodu. Z období 660-620 př.n.l. jsou zde doložené hrobky Bylanské kultury s čtyřkolovými vozy, jako pohřební výbavou [7]. Zdá se pravděpodobné, že pokud byl vozům přisuzován tak velký význam v pohřebním rituálu, musely i v praktickém životě tehdejších obyvatel mít významnou roli. To by s ekonomicky významnou severojižní stezkou mohlo bezprostředně souviset.
Doklady odkazující k dálkovému obchodu v období halštatské kultury (cca 700-450 př.n.l.) nacházíme v obci Poříčany jen 5 kilometrů od Chotouně. Zde byly při výzkumu halštatského sídliště nalezeny nalezeny kromě neopracovaného mořského korálu[8] i zlomky vzácné mušle druhu Cypraea tigris, která se v současnosti vyskytuje pouze v Rudém moři, Indickém a Tichém oceánu [9]. Podle malakozoologa Václava Pflegera se k nám dostala schránka zavinutce tygrovaného nalezená u Poříčan ze somálského pobřeží (5700 km přímou čarou). [10]
Problém tvaru a účelu
I když se všichni citovaní autoři shodují na základním komunikačním účelu brázdy,[1][2][3] přece jen zde zůstává nezodpovězena otázka, proč byla cesta tak široká a především tak zahloubená (až 6 m pod terén). Důvod tohoto zahloubení nám dnes není zřejmý.
V některých stmých úsecích (např. na začátku stezky ve svahu nad řekou Sázavou) lze část zahloubení přičíst na vrub působení vodní eroze. Zahloubení je však mohutné i ve zcela vodorovných úsecích (zachovalý úsek mezi obcí Mělník a lokalitou Moštice), kde erozní působení nepřipadá v úvahu.
Část zahloubení lze vysvětlit dlouhou dobou používání stezky. Dlouhodobému používání nasvědčuje i mnohonásobné větvení stezky při překonávání vlhkých území (Moštice - Kachní louže a dalších. viz.:[1]). Přirozeným vyjetím kolejí však nemohl vzniknout zcela rovný úsek mezi vrcholem Lipské hory a obcí Chotouň (dnes již bohužel zaniklá část stezky). Zde byla stezka vedena (a zhloubena) naprosto přesně přímým směrem v úseku dlouhém více než 2,8km. Takový útvar nevznikne vyježděním přirozené cesty, musel být vytvořen.
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 BERNAT, Jiří; ŠTĚDRA, Milan. Čertova brázda, stará severojižní stezka mezi Labem a Sázavou. In LUTOVSKÝ, Michal. Archeologie ve středních Čechách 7/1. Praha : Ústav archeologické památkové péče středních Čech, 2003. s. 349–362.
- ↑ 2,0 2,1 DVOŘÁK, Otomar; HOLEČKOVÁ, Marie. Krajinou čertovy brázdy. Beroun : MH, 2008. ISBN 978-80-86720-39-5.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 MIŠKOVSKÝ, Jozef. Po Čertově brázdě z Chotouně do Sázavy. Naše hlasy : časopis věnovaný zájmům našeho lidu, 1903, čís. 23. Dále v číslech 28 a 29 ročníku 1904.
- ↑ Nymburk : Historie vzniku města [online]. MaRcom-Eko s.r.o., [cit. 2009-10-05]. Dostupné online.
- ↑ VRCHLICKÝ, Jaroslav. Legenda o svatém Prokopu. Praha : J. Otto, 1897. 153 s. Dostupné online.
- ↑ KVĚT, Radan. Duše krajiny. Staré stezky v proměnách věků. Praha : Academia, 2003. ISBN 80-2000-1012-2.
- ↑ DVOŘÁK, F.: Knížecí pohřby na vozech ze starší doby železné, Praehistorica 1. Praha, 1938
- ↑ Venclová, Natalie (ed.) et al.: Doba halštatská, Archeologie pravěkých Čech 6, Praha: Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., 2008. 173 s. s obr., ISBN: 978-80-86124-79-7
- ↑ Trefný Martin, Archeologie Středomoří, Čechy v pozdní době halštatské až časné době laténské a jejich vztah k oblasti antického Středomoří a Itálie, dostupné on-line
- ↑ Hníková Eva, Keltové z Čech obchodovali s Afrikou, lidovky.cz,dostupné on-line
Externí odkazy
- Mapy pozemkového katastru 1:1000, ČÚZK
- Mapa starých stezek na území Čech a Moravy, podle knihy R. Květa: Duše krajiny zpracovala Milena Loucká, Vesmír 2008
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |