Česká vysočina

Z Multimediaexpo.cz



Česká vysočina je geomorfologická provincie, zabírající podstatnou část českého území, ale přesahující i do sousedních států. Jde o geologicky stará, erozí ohlazená horstva, jejichž nejvyšší partie tvoří přirozenou hranici Čech. Na severu spadá do Středoevropské nížiny, na východě ji Moravské úvaly oddělují od Západních Karpat. Na jihu je zhruba ohraničena Dunajem, i když v některých místech Rakouska k ní geologicky patří i některé výběžky na pravém břehu Dunaje. V Německu pokračuje horskými celky na sasko-bavorských hranicích až do Durynska. Některé části České vysočiny jsou staré 350, 500, výjimečně (u Zwettlu) i 800 miliónů let, tedy z doby, kdy zde byl jeden ze dvou superkontinentů, Laurasie. Původně šlo o pohoří srovnatelné přinejmenším s Východními Alpami, ale milióny let trvající eroze ho připravila o dobrých 1500 m výšky. Česká vysočina vznikala během kaledonského a pozdějšího hercynského vrásnění (během spojování kontinentů v Pangeu). Tak vznikl mimořádně dlouhý řetězec hor, od Apalačských hor přes dnešní Španělsko, Bretaň, francouzský Centrální masív a střední Německo až do Česka. Ještě než bylo toto pásmo přerušeno vznikajícím Atlantikem, mohlo mít dimenze dnešního Himálaje. Geomorfologicky se Česká vysočina dělí na tyto subprovincie:

Obsah

Východní středohoří

Östliche Mittelgebirge.jpg

Německá část České vysočiny odpovídá přírodnímu regionu Östliche Mittelgebirge (Východní středohoří), který se dělí na níže uvedené oblasti (Haupteinheitengruppen). Východní středohoří částečně pokrývají prostor třech subprovincií, definovaných v geomorfologickém členění Česka: krkonošsko-jesenické, krušnohorské a šumavské. Německé oblasti jsou orientačně seskupeny podle příslušných subprovincií.

Východní středohoří na západě a severozápadě sousedí s regionem Westliche Mittelgebirge (Západní středohoří, od Harzu až po východní Francii a Benelux) a na jihozápadě s regionem Südwestliche Mittelgebirge / Stufenland (Jihozápadní středohoří a stupňoviny, zejména Franská Alba, Švábská Alba a Schwarzwald). Oba tyto regiony také patří do Hercynských pohoří. Na jihu (přibližně za Dunajem) navazuje Alpenvorland (Alpské podhůří), na severu pak Nordostdeutsches Tiefland (Severovýchodoněmecká nížina).

Žulovo-rulová vysočina

Rakouské části České vysočiny se říká německy Granit- und Gneishochland (Žulovo-rulová vysočina) a jde vedle Alp a nížin o jeden ze tří přírodně-zeměpisných regionů v zemi (zabírá asi 11 % rakouského území). Tento pojem však nelze prohlásit za název subprovincie, protože jeho platnost končí na česko-rakouské hranici. Pod povrchem sahá hmota Českého masivu hluboko pod Alpy, takže se soudí, že poskytovala jakousi oporu při alpském vrásnění. Většina rakouské části České vysočiny leží v oblastech Mühlviertel (Horní Rakousko) a Waldviertel (Dolní Rakousko). Tyto oblasti jsou však vymezené administrativně (NUTS-3), nikoli geomorfologicky. Rakouskou část lze rozdělit následovně: Severozápad:

Pomezí Mühlviertelu a Waldviertelu:

Východní okraj: Östliches Niederes Waldviertel zahrnuje Unteres Thayahochland, Horner Mulde (Hornská kotlina, resp. Horner Becken, Hornská pánev) a Manhartsberg. Tato část se táhne až k národnímu parku Podyjí a ke Znojmu, navazuje tedy na Českomoravskou vrchovinu.

  • Thayahochland (Dyjská vrchovina) je rakouské Podyjí.
  • Horner Mulde znamená Hornská kotlina a jde o okolí města Horn, které leží mezi Manhartsbergem (536) na jihovýchodě a Thayahochlandem na severu.
  • Na východ od řeky Kamp se severojižně táhne Manhartsberg (537 m). Dále na východ leží Weinviertel, její kopce (300-400 m) navazují na Pálavské vrchy a patří tedy už ke Karpatům.

Jižní okraj (území podél Dunaje, včetně některých na pravém břehu):

Související články

Reference

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Česká vysočina