Řeč

Z Multimediaexpo.cz


Řeč je artikulovaný, nejčastěji zvukový projev člověka sloužící především ke komunikaci. Každá řeč se skládá ze slov, která tvoří slovník (lexikální systém) určitého jazyka, a skládají se z hlásek, jež tvoří jeho fonémický systém. Slova nejsou pouhé signály, které by svůj význam odvozovaly pouze ze situace, nýbrž jsou to symboly s kulturně daným významem, který slovo nese v nejrůznějších situacích. Ani spojování slov není libovolné, nýbrž vždy se řídí gramatikou daného jazyka.

Obsah

Jazyk a řeč

Moderní lingvistika rozlišuje jazyk jako systém (podle Noama Chomského jazykovou kompetenci) a řeč nebo řečové akty jako aktuální použití této kompetence. Jazyků je mnoho, ve všech však lze rozeznat podobné složky či vrstvy (např. vrstvu fonetickou, lexikální, gramatickou a stylovou) a i vztah mezi jazykem a řečí je u všech podobný. Každý řečový akt se děje v určitém jazyce, který se jeho uživatel musel naučit; může být mluvený (akustický - promluva) nebo může být vyjádřen písmem jako text a neslyšící užívají vizuální znakovou řeč. Studiem jazyka vůbec se zabývá obecná lingvistika, studiem řeči mnohem mladší pragmatika a další obory.

Řeč je pouze člověku vlastní účelové jednání, jímž se sdělují a vyžadují myšlenky, pocity a přání, a to prostřednictvím kulturně daných symbolů a pravidel pro jejich řazení.[1]

Fyziologie řeči

Všechny činnosti související s řečí jsou řízeny mozkem. V mozkové kůře se nachází centrum řeči a odtud vycházejí složitě koordinované instrukce (signály) do svalů, plic, hltanu, úst. Řeč vzniká proudem vzduchu, který vychází z plic, prochází mezi hlasivkami (hlasovou štěrbinou) a nakonec je různě modulován jazykem a patrem, dásněmi a rty v ústní dutině, která působí také jako rezonátor. Na tvorbě samohlásek se podílejí hlasivky a ústní dutina, na tvorbě neznělých souhlásek jazyk, patro, dásně a rty, kdežto na tvorbě znělých souhlásek ještě také hlasivky. Tvorbu hlásek studuje fonetika.

Genetika a evoluce

Řeč je v běžném pojetí výhradou člověka. Ve vývoji jazykových schopností hrál podle některých studií velkou roli gen FOXP2, který je u nejbližšího příbuzného člověka, tedy šimpanze, mnohem méně vyvinutý. Ostatní živočichové sice mohou být schopni naučit se porozumět některým lidským slovům, dělají to však způsobem odlišným od člověka. Kupříkladu pes se však může naučit chápat asi 200 slov.[2]

Poruchy řeči

Poruchy řeči lze rozdělit na poruchy vývoje hlasu (problémy plynoucí z poškození řečových center v mozku), poruchu tvorby hlasu (onemocnění hltanu), onemocnění úst apod. Vývojovými řečovými poruchami rozumíme řeč, která svým rozsahem a formou neodpovídá věku dítěte. Poruchami řeči se zabývá foniatrie a logopedie.

Související články

Literatura

  • H.-G. Gadamer, Člověk a řeč. Praha: Oikúmené 1999. ISBN 80-86005-76-3
  • C. Hagege, Člověk a řeč. Praha: Karolinum 1998. ISBN 80-7184-331-8
  • F. de Saussure, Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia 1996. ISBN 80-200-0560-9
  • J. Sokol, Filosofická antropologie: člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002 - 222 s. ISBN 80-7178-627-6. Kap. I. 7. Řeč a jazyk
  • P. Watzlawick et al., Pragmatika lidské komunikace: interakční vzorce, patologie a paradoxy. Hradec Králové: Konfrontace 1999 - 243 s. ISBN 80-86088-04-9
  • L. Wittgenstein, Filosofická zkoumání. Praha: Filosofia 1998

Reference

  1. ↑ Srv. Edward Sapir, cit. u John Lyons: Die Sprache. Beck, München 1992 (4. Auflage) ISBN 3-406-09400-7 S. 13.
  2. ↑ RÉDEI, George P.. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.] : Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.  

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C5%98e%C4%8D“