Šumavské pláně

Z Multimediaexpo.cz


Šumavské pláně jsou geomorfologický podcelek ve střední části Šumavy. Rozprostírají se na ploše 670 km² (jsou tak nejrozsáhlejším geomorfologickým podcelkem Šumavy a zabírají 40 % její celkové rozlohy) a mají průměrnou nadmořskou výšku 980 m.[1] Na západě sousedí s Železnorudskou hornatinou, na severu se Svatoborskou a Vimperskou vrchovinou, na východě s Boubínskou hornatinou, Vltavickou brázdou a Trojmezenskou hornatinou. Mají charakter ploché hornatiny – zarovnaný povrch zabírající plochu asi 450 km²[2] se zde zachoval díky tomu, že sem dosud nepostoupila eroze vodních toků. Do neobvyklé výškové polohy (nad 1000 m n. m.) byl vysunut vrásno-zlomovými pohyby. Nad popsaný peneplén vyčnívají do výše přes 1200 m oblé vrcholky – suky, odlehlíky. Údolí jsou zde většinou mělká a otevřená, často vyplněná rašeliništi. Více rozčleněn je pouze severní okraj plání – především Svojšská hornatina, kterou rozčleňují kaňony Vydry a Křemelné.

Obsah

Geologická stavba

Šumavské pláně jsou tvořeny z injikovaných rul moldanubika s proniky granodioritů a žul moldanubického plutonu.

Geomorfologické okrsky

Pláně se člení na pět geomorfologických okrsků:

Nejvyšší vrcholy

Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 83 tisícovek, nejvíce ze všech v Česku[3]. Nejvyššími vrcholy jednotlivých okrsků jsou:

Vodstvo

Šumavské pláně odvodňují zdrojnice Otavy – Vydra a Křemelná, horní Volyňka a horní Vltava. Malou pohraniční část území odvodňují přítoky Řezné (Regen) do Dunaje.

Související články

Reference

  1. ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno : Academia, 1987.  
  2. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Šumava. [s.l.] : Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. (česky) 
  3. ↑ FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.] : Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9. (česky) 
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C5%A0umavsk%C3%A9_pl%C3%A1n%C4%9B“