Alžběta II.
Z Multimediaexpo.cz
Alžběta II. (* 21. dubna 1926) je vládnoucí královna šestnácti nezávislých států označovaných jako Commonwealth Realm. Jedná se o tyto státy - Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Barbados, Belize, Grenada, Jamajka, Kanada, Nový Zéland, Papua-Nová Guinea, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Šalamounovy ostrovy, Tuvalu a Spojené království Velké Británie a Severního Irska. V každé této zemi je považována za panovnici samostatného státu a plnění královských povinností pro každou zemi je oddělené. Dále je hlavou Commonwealthu a nejvyšší představitelkou Anglikánské církve. I přes velký počet funkcí v souladu ze zvykovým právem zasahuje do politiky jen výjimečně.
Alžběta se stala britskou královnou po smrti svého otce Jiřího VI. 6. února 1952. V dlouhém období její vlády došlo k zániku Britského impéria (proces, který byl zahájen již za jejího otce) a následnému vzniku Commonwealthu. Poté co britské kolonie získávaly nezávislost, stala se královnou několika nově osamostatněných zemí. Některé z nich později změnily svůj status na republiku.
Alžběta se roku 1947 vdala za Philipa, vévodu z Edinburghu a královský pár má čtyři potomky. Alžběta je jedním z nejdéle vládnoucích britských panovníků.
Obsah |
Mládí
Alžběta se narodila 21. dubna 1926 jako nejstarší dcera prince Alberta (později krále Jiřího VI.) a jeho ženy Alžběty. Měla jediného sourozence, princeznu Margaretu. Po narození byla třetím v pořadí nástupnictví na trůnu po svém strýci Eduardovi a svém otci. Nezdálo se ale pravděpodobné, že by na trůn nastoupila, protože se předpokládalo, že se nástupcem stane její strýc, který se ožení a bude mít potomky. Po smrti jejího dědečka Jiřího V. se sice stal panovníkem Eduard, ale ještě tentýž rok, kvůli snaze oženit se s dvakrát rozvedenou ženou abdikoval a britským králem se tak roku 1936 stal Alžbětin otec. Alžběta studovala ústavní historii na Eton College a náboženství u arcibiskupa canterburského. Učila se také moderní jazyky a stále plynně hovoří francouzsky. Proto, aby se mohla stýkat s ostatními děvčaty svého věku, byla otevřena i dívčí škola (založená na principu podobném skautskému hnutí) organizovaná Buckinghamským palácem. Zde se učila přednášet, plavat, tančit, jezdit na koni, vařit, starat se o děti a vyšívat. Královna se stále zajímá o skautské hnutí a od roku 1952 je patronem Skautské asociace. Alžběta zřejmě potkala svého budoucího manžela, Philipa, prince řeckého a dánského, v období mezi lety 1934 až 1937. Po setkání ve škole královského námořnictva v Dartmouthu v červnu 1939 se do něho zamilovala a oba si začali posílat psaní.
Druhá světová válka
Od září 1939, kdy vypukla druhá světová válka, až do Vánoc téhož roku trávila Alžběta se svou sestrou na Balmoralském hradu ve Skotsku. Poté se přesunuly do Sandringham House v Norfolku a od května roku 1940 bydlely na Windsorském hradu. Existovaly plány pro evakuaci obou princezen spolu s jejich rodiči do Kanady. Tento plán nebyl nikdy realizován, neboť jak se vyjádřila jejich matka Mé děti nikdy neodcestují beze mě. Já nikdy neodejdu bez mého manžela krále. A král zemi neopustí. Roku 1945 Alžběta doprovázela své rodiče na cestě po Commonwealthu, na které pro ni byl připravován oddělený program, například slavnostní přehlídka kanadských pilotek. Připojila se k ženskému pomocnému sboru jako nižší důstojník Alžběta Windsorová. Cvičila se v řízení a údržbě vojenských nákladních vozidel a dosáhla pozice mladší velitelky. V současnosti je jediným žijícím panovníkem, který v době druhé světové války sloužil v uniformě. Na konci války při oslavách jejich konce se se svou sestrou anonymně připojily k oslavujícím davům na v ulicích Londýna.
Manželství
Alžběta se vdala za Philipa 20. listopadu 1947. Philip se vzdal svých řeckých a dánských titulů a krátce po svatbě mu byl udělen titul vévoda z Edinburghu. Sňatek se nevyhnul sporům. Philip byl jiného vyznání, byl bez finančních prostředků a některé jeho sestry se vdaly za německé šlechtice s vazbou na nacistické hnutí. Země Commonwealthu se ještě úplně nevzpamatovaly ze zpustošení válkou. Stále ještě byl uplatňován přídělový systém a Alžběta musela ušetřit z přídělových kupónů na látku pro svatební šaty. Nicméně sňatek byl chápán jako první záblesk obnovy země. Alžběta a Philip obdrželi z celého světa asi 2500 svatebních darů. Prvním potomek Charles se narodil 14. listopadu 1948. Jediná dcera Anna se narodila roku 1950. Po svatbě si pár pronajal dům Windlesham Moor a od 4. července 1949 bydlel v Clarence House. V letech 1949 až 1951 trávil Philip nějaký čas na Maltě, kde sloužil jako námořní důstojník. Oba na Maltě později strávili společně nějaký čas.
Nástup na trůn
Zdraví Jiřího VI. se roku 1951 zhoršilo, a Alžběta ho často zastupovala na společenských událostech. V říjnu cestovala do Kanady a navštívila i prezidenta Spojených států Harryho Trumana. Na počátku roku 1952 vyrazila se svým manželem na cestu do Austrálie a Nového Zélandu s plánovanou zastávkou v Keni. Tam 6. února dorazila zpráva o úmrtí jejího otce. Alžběta byla v různých zemích Commonwealthu prohlášena královnou a pár přerušil svou cestu a vrátil se zpět. Navzdory úmrtí královniny babičky Marie 24. března 1953 se, v souladu s Mariiným přáním, konala 2. června korunovace ve Westminsterském opatství. Televizní přenos z korunovace sledovalo přibližně 20 miliónů obyvatel Británie a dalších asi 12 miliónů ji poslouchalo prostřednictvím rozhlasu.
Commonwealth
V období Alžbětiny vlády došlo k dokončení transformace Britského impéria do nového Commonwealthu a jeho moderní formy společenství národů. V době, kdy nastoupila na trůn, byla její pozice jako formální hlavy mnoha samostatných států konsolidovaná. V letech 1953 až 1954 podnikla královna se svým manželem šestiměsíční cestu po Austrálii a Novém Zélandu. Byla prvním panovníkem těchto států, který je navštívil. Odhaduje se, že ji při její návštěvě viděly asi tři čtvrtiny obyvatel Austrálie. V říjnu 1956 Británie a Francie napadly Egypt, aby získaly kontrolu nad Suezským průplavem. Tato operace byla neúspěšná a britský premiér Anthony Eden dva měsíce poté rezignoval. V konzervativní straně neexistoval mechanismus pro volbu nového předsedy strany a tak bylo na Alžbětě, aby vybrala člena konzervativců, který by sestavil novou vládu. Po konzultacích s důležitými členy strany byl pověřen sestavením nové vlády Harold Macmillan. Po šesti letech Macmillan odstoupil a doporučil královně za svého nástupce Aleca Douglase-Homeho. V obou případech musela Alžběta čelit výtkám, že jmenovala předsedu vlády po konzultaci s pouze malou skupinou lidí. Roku 1965 konzervativní strana přijala mechanismus volby svého nového předsedy.
Suezská krize a jmenování Edenova nástupce roku 1957 vedly k první osobní kritice Alžběty. John Grigg ve svém časopisu, který vlastnil, uveřejnil kritické články. Byl ale veřejností odsouzen. Alžběta podnikla státní návštěvu OSN a pronesla projev na jeho valném shromáždění. Také zahájila jednání kanadského parlamentu, jako první kanadský panovník, který tak učinil. O dva roky později navštívila znovu Kanadu a Spojené státy americké. Roku 1961 procestovala Kypr, Indii, Pákistán, Nepál a Írán. Její těhotenství v letech 1959 a 1963 byly jedinými případy, kdy se neúčastnila zahájení jednání britského parlamentu. V té době zahájením jednání pověřila lorda kancléře. Alžběta slavnostně zahájila roku 1961 provoz transatlantického telefonického spojení rozhovorem s kanadským premiérem Johnem Difenbakerem. Roku 1965 rhodeský premiér Ian Smith jednostranně vyhlásil nezávislost na Británii. I když královna jeho deklaraci odmítla a mezinárodní společenství uplatnilo sankce, udržel se Smithův režim dalších dvanáct let. Výsledky voleb v únoru 1974 byly nerozhodné a znamenaly, že by původní premiér Edward Heath mohl zůstat v úřadu, pokud by byl schopen sestavit koalici s Liberální stranou. Než aby rezignoval, zvolil Heath tuto možnost a odstoupil až poté, co neuspěl se sestavením koaliční vlády a královna pak pověřila vytvořením vlády opozičního Harolda Wilsona.
Stříbrné jubileum
Roku 1977 oslavila Alžběta stříbrné jubileum svého nástupu na trůn. Oslavy se konaly v mnoha zemích Commonwealthu a zahrnovaly bohoslužby díkuvzdání v katedrále svatého Pavla za účasti hodnostářů a vedoucích představitelů mnoha států. Oslavy vyvrcholily velkou slavností v červnu. Na počest této události byla pojmenována i trasa Jubilee Line metra v Londýně (otevřená roku 1979). Podle Paula Martina se královna obávala, že kanadský premiér Pierre Trudeau nemá valné mínění o královském majestátu. Příčinou bylo jeho chování v Buckinghamském paláci a odstranění některých kanadských královských symbolů v době jeho úřadování. Martin byl spolu s jinými vyslán do Británie, aby projednali změny kanadské ústavy. Královna se velmi zajímala o tuto ústavní debatu a byla lépe informována než někteří kanadští politici. Výsledkem bylo zrušení vlivu britského parlamentu v Kanadě, ale vliv monarchie zůstal zachován.
80. léta
Alžbětina odvaha, stejně jako její jezdecké schopnosti se projevily roku 1981 při slavnostním střídání stráži. Při jízdě po ulici Mall na ni bylo vypáleno šest střel, ale ona svého koně zvládla a pokračovala v jízdě. Následující rok se královna ocitla v jiné riskantní situaci, když se probudila ve své ložnici v Buckinghamském paláci a spatřila cizího muže. Královna zůstala klidná a asi deset minut do příjezdu policie s mužem mluvila. I když roku 1982 hostila amerického prezidenta Ronalda Reagana na Windsorském hradu a následující rok navštívila jeho ranč v Kalifornii, byla rozzlobena, když jeho administrativa nařídila invazi na Grenadu, jedno z jejích království. V době, kdy byla britskou premiérkou Margaret Thatcherová, bylo uváděno, že se královna obávala ekonomické politiky Thatcherové, která podle ní rozdělovala společnost, a byla znepokojena vysokou mírou nezaměstnanosti, řadou nepokojů, násilím při stávkách horníků a neochotou Thatcherové uplatnit sankce proti režimu v Jihoafrické republice uplatňujícímu politiku apartheidu. Vztahy obou žen byly občas popisovány jako upřímný odpor. Navzdory těmto spekulacím označila Thatcherová Alžbětu jako úžasnou ženu, která vždy ví co říci, vztahující se zřejmě k jejímu poslednímu setkání s královnou ve funkci premiérky. Poté co Thatcherová odešla z politiky, udělila jí královna řád za zásluhy a Podvazkový řád a oba se i s princem Philipem účastnili oslav 80. narozenin Thatcherové. Roku 1991 stala prvním britským panovníkem, který pronesl projev před Kongresem Spojených států amerických. Následující rok se pokusila zabránit rozpadu manželství svého syna Charlese s jeho ženou Dianou. Její snaha neměla úspěch a dvojice se formálně rozešla.
Příšerný rok
Královna nazvala ve svém projevu 24. listopadu 1992 tento rok příšerným. V tomto roce se rozvedla její dcera, jeden syn se formálně rozešel se svou manželkou a manželství druhého procházelo krizí. Windsorský hrad byl poničen požárem a monarchie byla vystavována narůstající kritice a veřejnému přetřásání jejich potíží. V neobvykle osobním projevu připustila, že každá instituce musí počítat s kritikou, ale přála si, aby tak bylo činěno s větším taktem, porozuměním a humorem. V následujících letech pokračovalo veřejné propírání manželství Charlese a Diany. Po konzultaci s premiérem Johnem Majorem, arcibiskupem canterburským, svým soukromým tajemníkem a svým manželem napsala Charlesovi a Dianě dopis, ve kterém označila jejich rozvod za žádoucí. Rok poté zemřela Diana při autonehodě v Paříži. V té době byla královna se svými vnuky na Balmoralském hradu. Oba chtěli navštívit bohoslužby a tak je s nimi oba prarodiče navštívili. Královně a jejími manželovi se podařilo pět dní držet oba Dianiny syny na Balmoralu mimo pozornost tisku a veřejnosti. Odloučenost královské rodiny způsobila pohoršení veřejnosti. Pod nátlakem premiéra Tonyho Blaira, svých přátel a královské rodiny souhlasila Alžběta s veřejným vystoupením. V něm vyjádřila Dianě svůj obdiv, jako matce svých vnuků a princů Williama a Harryho. Po tomto vystoupení se nálada veřejnosti z nepřátelství proměnila na respekt. Zpočátku se zdálo, že vztah královny a Tonyho Blaira byl v prvním období v letech 1997 až 2002 velmi dobrý. Nicméně některé skutečnosti ukazují na to, že jejich vztah byl napjatý. V květnu 2007 bylo odhaleno, že Alžběta se cítila podrážděná a frustrovaná Blairovými aktivitami, zvláště tím, že se jí zdálo, že byl příliš spjat s venkovským prostředím, ze kterého pocházel, a že jí nabízel, aby ho oslovovala Tony. Uvádí se, že Alžběta byla znepokojena neúspěchy britského vojska, zvláště v Iráku a Afghánistánu a stejně tak byla překvapena přesunutím pravidelných schůzek s premiérem z úterý na čtvrtek odpoledne. Zdá se, že Blairovi tuto nespokojenost dávala najevo, ale nikdy se veřejně nevyjádřila k Iráku. Alžběta nicméně oceňovala Blairův úspěch v dosažení míru v Severním Irsku.
Zlaté jubileum
Roku 2002 Alžběta oslavila zlaté jubileum svého nástupu na trůn. Absolvovala rozsáhlou cestu po svých královstvích. Ta začala v únoru na Jamajce, kde královna nazvala oslavu pozoruhodnou poté, co výpadek elektrického proudu ponořil oficiální rezidenci guvernéra do tmy. I když probíhaly veřejné oslavy tohoto výročí, byly skromnější než u předchozího jubilea a to i z důvodu úmrtí královny matky a královniny sestry na počátku roku. Podobně jako v roce 1997 obdržela královna mnoho darů a na počest tohoto výročí byly pojmenovány některé památníky. Roku 2005 byla Alžběta prvním monarchou, který pronesl projev před zákonodárným shromážděním kanadské provincie Alberta. Alžběta a její manžel oslavili 60. výročí své svatby roku 2007 zvláštní bohoslužbou ve Westminsterském opatství a soukromou večeří pořádanou jejich synem Charlesem a večírkem, na který byli pozvaní i ostatní členové královské rodiny, předchozí a současný premiér. V době, kdy dosáhla 80. let, bylo jasné, že neuvažuje o abdikaci. Po mnoho let ji princ Charles a princezna Anna zastupovali v některých záležitostech. To vedlo ke spekulacím v britském tisku, že by Charles začal přebírat větší část povinností monarchy, zatímco Alžběta by odešla na odpočinek. Nicméně Buckinghamský palác oznámil, že Alžběta bude pokračovat v plnění povinností panovníka i v budoucnu.
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |