Amos Oz

Z Multimediaexpo.cz


Amos Oz (* 4. května 1939, Jeruzalém), vlastním jménem Amos Klausner, je patrně nejvýznamější současný izraelský, hebrejsky píšící spisovatel. Amos Oz, profesor literatury na Ben Gurionově univerzitě v Beerševě, je také esejista a novinář.

Obsah

Životopis

Amos Oz sa narodil v Jeruzalémě ve čtvrti Kerem Avraham na Amosově ulici č. 18. Jeho rodiče, Jehuda Arje Klausner a Fanja Musman, byli sionističtí přistěhovalci z východní Evropy. Otec vystudoval historii a literaturu v litevském Vilniusu, později pracoval v Jeruzalémě jako knihovník a spisovatel. Jeho dědeček z matčiny strany vlastnil mlýn v Rovně v západní Ukrajině. Rodina patřila mezi pravicové revizionistické sionisty. Ozův příbuzný Josef Klausner byl při prezidentské volbě roku 1948 protikandidátem Chajima Weizmanna za stranu Cherut. Rodina byla nábožensky vlažná, přesto Oz navštěvoval náboženskou školu Tachkemoni. Střední školu absolvoval v Rechavji. Hluboce ho poznamenala sebevražda jeho matky, ke které došlo v jeho dvanácti letech. V patnácti se odstěhoval do kibucu Chulda, kde ho adoptovala místní rodina (jejich první syn Ron Chuldaj je primátorem Tel Avivu). Tehdy si Amoz změnil příjmení z Klausner na Oz, což v hebrejštině znamená síla. Až do roku 1986 učil v kibucu na střední škole . Poté se kvůli astmatu syna Daniela přestěhovali i se svou ženou Nily do Aradu v Negevské poušti. Oz začal vyučovat literaturu na nedaleké Ben Gurionově univerzitě. Po prvních literárních úspěších postupně i díky honorářům snižoval svou angažovanost v kibucu. V 50. letech sloužil v izraelské armádě v jednotce Nachal, zůčastnil se mimo jiné potyček na izraelsko-syrské hranici. Během Šestidenní války sloužil v tankové jednotce na Sinaji, během Jomkipurské války sloužil na Golanských výšinách. Po službě v jednotce Nachal studoval Oz filozofii a hebrejskou literaturu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Roku 1965 mu vyšla první sbírka povídek Země šakalů (hebr. Arcot ha-tan). Jeho první román Jinde, možná (Makom acher) vyšel roku 1966. Od té doby vydával každý rok jednu knihu ve vydavatelství Strany práce Am Oved („Pracující lid“). Toto vydavatelství později opustil a podepsal smlouvu s vydavatelstvím Keter, které mu nabídlo pravidelný příjem bez ohledu na pravidelnost publikace. Díla Amose Oze byla přeložena do třiceti jazyků. Je nositelem velkého množství izraelských a mezinárodních ocenění. V roce 1992 obdržel Mírovou cenu německých knihkupců, 1998 prestižní Izraelskou cenu za literaturu, roku 2005 mu byla ve Frankfurtu nad Mohanem udělena Goethova cena za literaturu, v roce 2007 získal ve Španělsku Cenu prince asturského za literaturu.

Politická angažovanost a názory

Amos Oz je uznávaný izraelský intelektuál. Je obhájce mírové koexistence Izraele a Palestiny a spoluzakladatelem nevládní organizace Peace Now (hebrejsky Šalom Achšav, česky Mír teď!) snažící se přesvědčit vládu a veřejné mínění v Izraeli o nutnosti dosažení míru s Palestinci a dalšími arabskými zeměmi výměnou za vzájemné kompromisy.

Dílo

Česky nebo slovensky vyšlo:

Další knihy (v závorce anglický název a doslovný český překlad):

  • La-ga'at ba-majim, la-ga'at ba-ruach (angl. Touch the Water, Touch the Wind, česky Dotknou se vody, dotknout se větru), 1973
  • Har ha-eca ha-ra'a (The Hill of Evil Counsel, Kopec špatných rad), 1976
  • Al tagidi lajla (Don’t Call it Night, Neříkej tomu noc), 1994
  • Pit'om ba-omek ha-ja'ar (Suddenly in the Depth of the Forest (A Fable for all ages), Nečekaně v hlubinách lesa), 2005. Kniha pro děti
  • Al midronot har ga'aš (Na svazích sopky), 2006

Kromě beletrie Oz pravidelně uveřejňuje eseje zaměřené na politiku, literaturu a otázky míru. Dříve publikoval v izraelském deníku Davar, po jeho zániku v 90. letech uveřejňuje své články v deníku Jediot Achronot. Mimo Izrael publikuje například v magazínu New York Review of Books, příležitostně vycházejí jeho články například v deníku Mladá fronta DNES.

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Amos Oz
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Amos_Oz“