Antonov An-12

Z Multimediaexpo.cz

Antonov An-12
LZ-BAF Antonov AN-12-B Balkan Airlines (Cargo) LHR-Flickr.jpg
Antonov AN-12-B Balkan Airlines
Základní charakteristika
Určení transportní letoun
Výrobce Antonov
Konstruktér Oleg Antonov
První let 16. prosince 1956
Zařazen 1959
Vyřazen
Výroba 1957-1973
Vyrobeno 1248 ks
Varianty Shaanxi Y-8
Uživatel SSSR
ČLR
Uživatelé An-12 (vojenští červeně, civilní zeleně a obojí zároveň modře)
Protiponorková verze An-12
An-12BP ’04 red’ (muzeum Monino)

Antonov An-12 (v kódu NATO: Cub) je sovětský čtyřmotorový turbovrtulový transportní letoun. Je vojenskou verzí civilního Antonovu An-10.

Obsah

Vývoj

Vyvinut byl z typu Antonov An-8 a šlo o vojenskou verzi letounu Antonov An-10. První prototyp poprvé vzlétl 16. prosince 1957. Mezi lety 1957 a 1973 bylo vyrobeno celkem 1248 ks An-12 mnoha vojenských i civilních verzí. Verze An-12BP vstoupila do služby u sovětského letectva v roce 1959.

Tento čtyřmotorový hornoplošník, zkonstruovaný v SSSR (dnes na Ukrajině), vybavený zadními nákladovými dveřmi, měl u sovětských vojsk dobrý ohlas. Létal však i u civilních uživatelů a byl vyráběn i v Číně. Univerzální An-12 sloužil v Afghánistánu a fungoval jako letadlo ECM (elektronické vedení boje) a také jako experimentální letadlo. Jeho piloti jsou názoru, že tažný kůň An-12 "Cub" je nenahraditelný. Toto těžkotonážní turbovrtulové letadlo se sice na rozdíl od svého amerického protivníka C-130 již od 70. let nevyrábí, piloti však plány na nahrazení An-12 proudovými dopravními stroji považují za předčasné. An-12 je v bývalém SSSR důvěrně známý a je stále používán jako vojenské nákladní letadlo. Aeroflot navíc používá malý počet An-12 jako nákladní stroje. Na rozdíl od C-130 nemá civilní An-12 přetlakovou kabinu a používá jiný způsob pro nakládání vzadu, který potřebuje přídavné pozemní vybavení. Navíc nemůže jako C-130 přistávat na nezpevněných plochách v blízkosti boje s délkou pouze 1 500 m. Pokud je však k dispozici pomocné vybavení a letiště, je An-12 šampiónem mezi dopravními letadly své třídy.

Popis

Pracoviště navigátora
Pilotní prostor

An-12, vyvinutý z An-10, dopravního letadla s přetlakovaným trupem, je celokovový, hornoplošný letoun poháněný čtyřmi turbovrtulovými motory. Zjednodušený trup má kulatý průřez s vnějším průměrem 4,10 metru. V úrovni středové části křídla jsou umístěny podlouhlé podvozkové šachty. Zadní část trupu je zvednutá, aby poskytla prostor pro nakládací rampu a nakládání vozidly. Na přídi je prostor navigátora, za ním ve zvýšené poloze kokpit se čtyřčlennou posádkou. Tato část kabiny je přetlaková. Nákladový prostor kabiny je 3,5 m široký a 2,6 m vysoký. Podlaha kabiny je vyrobena z oceli a titanu a může být zatížena 1500 kg/m². Zadní dveře nákladového prostoru, které lze otevřít i za letu, jsou navrženy ze tří částí, přičemž dvě přední dvířka rampy se otevírají bočně dovnitř a zadní výklopné dveře se otevírají nahoru. Pro nakládání vozidel musí být k dispozici samostatná rampa. Součástí nákladního nakládacího systému je také kolejový elektrický mostový jeřáb s nosností až 2300 kg. V korbě mohla být přepravována obrněná vozidla jako PT-76, ASU-57, ASU-85 nebo ZSU-23-4.

Křídla jsou řešena jako lichoběžníková. Náběžná hrana křídla má mírný sklon, zatímco odtoková hrana je rovná. An-12 nemá sloty, nicméně části kapotáže náběžné hrany jsou odnímatelné pro údržbu motoru. Přistávací klapky na odtokové hraně křídla jsou řešeny jako dvoudílné Fowlerovy klapky a jsou ovládány hydraulicky. Vnější křídla An-12 mají 4° negativní vzepětí. V oblasti vnějších křídel je nosní hrana vybavena teplovzdušnými kanály pro odmrazování. Křidélka jsou dvoudílná a mají trimovací výstupky. Křidélka se ovládají ručně. V křídlech je umísteno 22 pryžových nádrží, které pojmou maximálně 18 100 litrů paliva.

Ocas je navržen jako konvenční křížový ocas. Relativně malé kormidlo sedí na poměrně objemné hřbetní ploutvi. Výškovka a směrovka jsou dvounosníkové torzní skříně. Kormidla jsou jednodílná a vybavená elektricky ovládanými vyvažovacími jazýčky. Náběžné hrany ocasních ploch jsou odmrazovány elektrickým odporovým ohřevem.

Příďový podvozek je dvoukolový a hydraulicky řiditelný. Hlavní podvozek tvoří dvě podvozkové nohy, každá se čtyřmi podvozkovými koly na dvou nápravových nosičích. Hlavní podvozek je vybaven hydraulicky ovládanými kotoučovými brzdami, které mají protiblokovací brzdový systém. Pneumatiky mají nízký tlak huštění, aby je bylo možné použít na polních letištích. Na zasněžených polních letištích jsou stále k dispozici sněhové lyžiny z lehkého kovu, které jsou navíc elektricky vyhřívané. Hlavní podvozek je uložen v bočních podlouhlých šachtách podvozku. Klimatizační systém je umístěn v přední části šachty s levým podvozkem a pomocná pohonná jednotka je umístěna v zadní části. Na obou podvozkových šachtách jsou instalována výsuvná přistávací světla.

Specifikace (An-12BP)

Podle Global Aircraft[1], Airliners.net[2]

Technické údaje

  • Osádka: 5 (2 piloti, letový inženýr, radiooperátor, navigátor)
  • Kapacita: 90 vojáků
  • Užitečný náklad: 20 000 kg
  • Rozpětí: 38,00 m
  • Délka: 33,10 m
  • Výška: 10,53 m
  • Nosná plocha: 121,7 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 28 000 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 61 000 kg
  • Pohonná jednotka: 4x turbovrtulový motor Progress AI-20L nebo AI-20M
  • Výkon pohonné jednotky: 3 000 kW

Výkony

  • Cestovní rychlost: 670 km/h
  • Maximální rychlost: 777 km/h
  • Dostup: 10 200 m
  • Dolet:
    • s max. množstvím paliva: 5 700 km
    • s maximálním nákladem: 3 600 km

Výzbroj

Reference

  1. ↑ Global Aircraft – An-12 Cub (anglicky)
  2. ↑ Airliners.net – The Antonov An-12 & Shaanxi Y-8 (anglicky)

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Antonov An-12
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Antonov An-12
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Antonov_An-12“