Avigdor Lieberman

Z Multimediaexpo.cz


zvuk Avigdor Lieberman (hebrejsky: אביגדור ליברמן, narozen jako Evet Lvovič Lieberman (rusky: Эве́т Льво́вич Ли́берман) * 5. června 1958, Kišiněv, Sovětský svaz) je izraelský politik, současný izraelský ministr zahraničních věcí a předseda strany Jisra'el Bejtejnu. Lieberman v minulosti vyzval, aby Izrael změnil své hranice a předal území osídlené izraelskými Araby Palestinské samosprávě, výměnou za bloky izraelských osad na palestinských území.[1] Zároveň požaduje, aby všichni obyvatelé Izraele, včetně často antisionistických charedim a izraelských Arabů, podepsali věrnost státu nebo přišli o své právo volit a být voleni.[2] Navzdory jeho podpoře „dvoustátnímu řešení“[3] jej mnohá média označují jako ultrapravicového politika a ultranacionalistu. Mnozí komentátoři označují jeho názory jako „protiarabské.“[4] V říjnu 2006 podepsal Lieberman a tehdejší premiér Ehud Olmert koaliční dohodu, na jejímž základě se Lieberman stal vicepremiérem a ministrem strategických záležitostí.[5] Izraelskou vládu však opustil v lednu 2008 poté, co Jisra'el Bejtejnu vystoupil z vládní koalice na protest vůči jednání s palestinskými Araby.[1] Ve volbách do Knesetu v únoru 2009 se Liebermanova strana stala třetí největší parlamentní stranou a Lieberman je vnímán jako faktický vítěz voleb, který určí složení příští izraelské vlády. V minulosti zastával ve vládě Ariela Šarona posty ministra dopravy a národní infrastruktury.[5] Podle koaliční dohody, kterou uzavřel Lieberman za Jisra'el Bejtejnu s Likudem, by se měl Lieberman stát příštím izraelským ministrem zahraničí.

Obsah

Biografie

Narodil se v tehdejším sovětském městě Kišiněv, které je dnes hlavním městem Moldavska. Jako mladík pracoval jako vyhazovač v nočním klubu[2] a jako rozhlasový hlasatel v Baku. V roce 1978 emigroval jako dvacetiletý do Izraele, kde si odsloužil povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách. Poté studoval mezinárodní vztahy a politické vědy na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde získal titul bakalář. V roce 1979 byl podle tvrzení dvou svědků několik měsíců členem rasistické strany Kach.[6] On sám ovšem členství v této organizaci popírá. V letech 1983 až 1988 pomáhal založit sionistické fórum pro sovětské židovstvo a byl členem výboru Jerusalem Economic Corporation a tajemníkem jeruzalémské pobočky odborového svazu Histadrut. V letech 1993 až 1996 byl hlavním tajemníkem Likudu a v letech 1996 až 1997 tajemníkem kanceláře premiéra Benjamina Netanjahua. V roce 1999 založil stranu Jisra'el Bejtejnu a byl redaktorem novin Joman Jisra'eli („Izraelský deník“). Lieberman podporuje izraelský vstup do Evropské unie a NATO.[7] V roce 1999 byl zvolen do Knesetu a sloužil jako předseda izraelsko-moldavské parlamentní přátelské ligy. V březnu 2001 byl jmenován ministrem národní infrastruktury, ale březnu 2002 na ministerský post rezignoval. V lednu 2003 byl opět zvolen do Knesetu za společnou kandidátku Národní jednoty a Jisra'el Bejtejnu a v únoru byl jmenován ministrem dopravy. V květnu 2004 však z vlády odešel kvůli nesouhlasu s plánem premiéra Šarona na stažení Izraele z Pásma Gazy. Je ženatý a se svou manželkou Ellou (rozenou Cipkin) má tři děti. Žije v osadě Nokdim na Západním břehu Jordánu.

Podezření z ekonomické kriminality

Lieberman byl počátkem dubna 2009 vyslýchán kriminální policií a útvarem pro boj s organizovaným zločinem pro podezření z účasti na rozsáhlých ekonomických zločinech - praní špinavých peněz, úplatkářství, zpronevěry a zneužití důvěry. Obvinění se týká období, kdy řídil ministerstvo dopravy.[8] Vyšetřovatelé podle serveru Ynet.co.il rozkryli šest až osm fiktivních společností a velký počet účtů, kterými měly "vyprané" peníze proudit do strany Jisra'el Bejtejnu. Jedním z těchto kont je bankovní účet na Kypru, patřící Liebermanově dceři Michal.[9] Počátkem srpna 2009 policie doporučila státní prokuratuře obžalovat Liebermana z uplácení, praní špinavých peněz a zastrašování svědků. Doporučení musí schválit generální prokurátor a v případě obžaloby by mu hrozil trest 31 let odnětí svobody. Lieberman jakoukoliv vinu odmítá.[10]

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 ČEJKA, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. 3. vyd. Brno : Barrister & Principal, 2009. ISBN 978-80-87029-39-8. S. 220.  
  2. ↑ 2,0 2,1 GAZDÍK, Roman. Černým koněm izraelských voleb je Haider naruby [online]. Aktuálně.cz, 2009-2-7, [cit. 2009-03-24]. Dostupné online.  
  3. ↑ Lieberman: I support creation of viable Palestinian state [online]. Haaretz, 2009-2-27, [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ ROSENBERG, M. J. The rise of Avigdor Lieberman [online]. Los Angeles Times, 2009-2-11, [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ 5,0 5,1 PROFIL: Avigdor Lieberman [online]. Novinky.cz, [cit. 2009-03-24]. Dostupné online.  
  6. ↑ GALILI, Lilly. Elections 2009 / Haaretz exclusive: Avigdor Lieberman said to be ex-member of banned radical Kach movement [online]. Haaretz, 2009-2-3, [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Avigdor Lieberman: Israel should press to join NATO, EU [online]. Haaretz, 2007-1-1, [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Břetislav Tureček, Katarína Brezovská, Miroslav Panuška: Nového šéfa izraelské diplomacie vyslýchala sedm hodin policie, Český rozhlas, 3.4.2009
  9. ↑ Izraelský ministr Lieberman prý pral špinavé peníze
  10. ↑ Policie doporučila žalovat šéfa izraelské diplomacie z korupce, ČTK, 2. srpna 2009

Externí odkazy



Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Avigdor_Lieberman“