Bionafta

Z Multimediaexpo.cz

Bionafta vyrobená ze sojového oleje

Bionafta (FAME - fatty acid methyl ester) je ekologické palivo pro vznětové motory na bázi metylesterů ­ nenasycených mastných kyselin rostlinného původu. Vyrábí se rafinačním procesem zvaným transesterifikace. Může být používána jako palivo bez jakékoliv úpravy ve motoru (dieselu). Význam a spotřeba bionafty v Evropské unii neustálé stoupá. V dnešní době musí výrobci povinně přimíchat 5 % bionafty do nafty vyrobené z ropy. Většina výrobců vozidel vydává seznamy aut, které mohou jezdit na stoprocentní bionaftu. Ve Velké Británii mnoho automobilek dává záruku pouze na motory, v nichž se spaluje maximálně 5% bionafty ve směsi s 95% klasické nafty - přestože se tento postoj považuje za přehnaně opatrný. Peugeot a Citroen jsou výjimky, protože nedávno oznámili, že v jejich HDI motorech se může spalovat směs s 30% bionafty. Další výjimky jsou Scania a Volkswagen, jejichž motory mohou využívat stoprocentní bionaftu. Na trhu v České republice je možné se setkat se směsnou motorovou naftou (řidčeji též SMN nebo Eko diesel), která obsahuje 31% biosložky a 69% klasické fosilní motorové nafty.

Obsah

Historie

Čerpací stanice bionafty

Poprvé se použití rostlinných olejů jako paliva objevuje v amerických patentech ve čtyřicátých letech minulého století. K většímu rozvoji použití rostlinných olejů došlo až po energetické krizi počátkem sedmdesátých let. V České republice se používaly dva druhy bionafty: Bionafta I. a II. generace. Bionaftou I. generace byla označována taková bionafta, kterou tvoří výlučně methylestery (FAME) bez jakýkoliv dalších přísad. Má nižší kalorickou hodnotu, což způsobovalo nižší výkon a vyšší spotřebu paliva. Další nevýhodou bylo, že estery způsobují korozi a bobtnání součástí z klasické pryže. U čistého FAME se při nízkých teplotách (pod -10 °C) velmi zvyšuje viskozita, což zabraňuje jeho použití. V České republice se tato bionafta I. generace téměř nevyužívá. Uvedené nedostatky byly od roku 1997 odstraněny zavedením bionafty II. generace, což je směs methylesterů a motorové nafty. Obsah methylesterů byl určen minimálně 30 % a zbylých 70 % tvoří látky ropného charakteru. Bionafta II. generace byla také daleko méně agresivní vůči pryži než bionafta I. generace. Výhřevnost této směsi byla již srovnatelná s klasickou naftou. Tato bionafta II. generace se již také nepoužívá, a to hlavně z důvodu přeřazení z nižší kategorie daně s přidané hodnoty (5 %) do vyšší (19 %) a uvalení spotřební daně, což vedlo k jejímu zdražení na úroveň ropné nafty. K přeřazení došlo na konci roku 2003. Na trhu v České republice je možné se setkat se směsnou motorovou naftou, která obsahuje 31% MEŘO a 69% klasické fosilní motorové nafty.

Výroba

Bionaftu (FAME - fatty acid methyl ester) lze vyrábět z jakéhokoliv rostlinného oleje (řepkový, slunečnicový, sojový, použité fritovací oleje …). V České republice se nejčastěji používá k výrobě olej získaný z řepky olejné. Řepka je náročná rostlina, která pro svůj růst potřebuje hodně živin, a proto by se měla na polích pěstovat pouze každý čtvrtý rok. Probíhající chemická reakce se nazývá transesterifikace a probíhá za katalýzy. Jednotlivé postupy výroby se liší zejména použitým katalyzátorem a podmínkami reakce. Vyvíjí se nové postupy výroby: přeměna rostlinných olejů za pomoci enzymatických katalyzátorů, použití speciálních pevných katalyzátorů a výroba bez použití katalyzátoru.

Výhody

Nevýhody

  • Jednou z hlavních nevýhod je energetická náročnost celého výrobního procesu. Nejdražší surovina je olej.
  • Bionafta je silnější rozpouštědlo než standardní nafta, a tak rozrušuje usazeniny v palivovém potrubí, čímž se mohou ucpat vstřikovací ventily. Z tohoto důvodu výrobci aut doporučují vyměnit palivový filtr několik měsíců po přechodu na spalování bionafty. Při vyšším poměru smíchání s motorovou naftou může bionafta poškodit přírodní kaučuk a materiály z polyuretanové pěny.
  • Další nevýhodou je, že při kontaktu s větším množstvím vody vznikají z bionafty mastné kyseliny, které mohou způsobit korozi palivového systému.

Studie Society of Chemical Industry

Podle studie Society of Chemical Industry při samotném spalování bionafty oproti klasické naftě nevzniká tolik skleníkových plynů a dalších nečistot, ale je třeba brát v potaz plyny, které vznikají při pěstování rostlin využitelných pro výrobu bionafty, což je dvojnásobek skleníkových plynů, oproti tomu, co vznikne, při následném spálení v motoru.[1][2] Dle studie Society of Chemical Industry je řešením, pokud budeme jezdit na standardní naftu a zalesníme pole, kde se pěstují plodiny pro výrobu bionafty, dostáváme se na pouhou třetinu produkce skleníkových plynů, oproti budoucnosti s bionaftou.[1][2]

Ekonomika

Evropská unie v březnu 2009 uvalila antidumpingová a antidotační cla na bionaftu z USA, protože američtí producenti ji v zemích EU prodávají za dumpingové ceny s pomocí vysokých dotaci americké vlády. Úroveň cel byla stanovená na 211,20 až 237 eur za tunu bionafty. Cla vstoupila v platnost 13. března 2009 a postihne řadu firem např. Archer Daniels Midland, Cargill, Green Earth Energy Fuels, Imperium Renewables, World Energy Alternatives, Peter Cremer North America aj. V platnosti mají být šest měsíců, po jejichž uplynutí Evropská komise rozhodne o jejich možném prodloužení až o dalších 5 let. Opatření bylo přijato na základě vyšetřování z podnětu evropských výrobců bionafty. Vládní subvence pomohly americkým firmám zvýšit podíl na trhu EU z 0,4 % v roce 2005 na 17 % v březnu 2008 a americký vývoz stoupl z 7000 na 1,5 miliónu tun bionafty v hodnotě asi 700 miliónů euro.[3]

Související články

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 Bionafta přispívá ke globálnímu oteplení osel.cz
  2. ↑ 2,0 2,1 Biodiesel may worsen global warming relative to petroleum diesel mongabay.com (anglicky)
  3. ↑ EÚ uvalila na bionaftu z USA antidumpingové a antidotačné clá

Externí odkazy



Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Biodiesel
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Bionafta“