V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Blín černý

Z Multimediaexpo.cz


Pozor, smrtelný jed !

Blín černý (Hyoscyamus niger) je jednoletá až dvouletá jedovatá bylina z čeledi lilkovitých.

Obsah

Synonyma

  • Hyoscarpus niger (Carl Linné, 1753) Dulac, 1867 - blín černý
  • Hyoscyamus vulgaris Necker, 1762
  • Hyoscyamus officinarum Crantz, 1766
  • Hyoscyamus bohemicus F. W. Schmidt, 1794
  • Hyoscyamus pallidus von Waldstein et Kitaibel ex von Willdenow, 1809
  • Hyoscyamus agrestis Kitaibel ex Schultes, 1814
  • Hyoscyamus pictus Roth, 1821
  • Hyoscyamus auriculatus Tenore, 1824-1829
  • Hyoscyamus syspirensis C. Koch, 1849
  • Hyoscyamus persicus Boissier et Buhse, 1860
  • Hyoscyamus lethalis Salisbury, 1796 (nom. illeg.)
  • Hyoscyamus vulgaris Bubani, 1897 (nom. illeg.)

Vzhled

Jde o 20-90 cm vysokou, žláznatou a huňatou bylinu, která odpudivě páchne. Lodyha je přímá, téměř oblá a hustě olistěná. Listy jsou střídavé, peřeně zubaté, na lodyze poloobjímavé, v přízemní růžici řapíkaté. Kvete od června do října. Květy vyrůstají v úžlabí listenů, uspořádány jsou ve vijanech. Jsou pětičetné a téměř přisedlé. Kalich je válcovitě zvonkovitý, zvenčí žlaznatě chlupatý a sítnatě žilkovaný. Koruna je nálevkovitá (až 35 mm dlouhá), kalně nažloutlá, fialově sítnatá s ústím načervenale fialovým. Prašníky jsou fialové. Plodem je víčkatá tobolka s černohnědými, silně jedovatými semeny.

Výskyt

Roste na rumištích, v příkopech a kolem cest nebo jako plevel na polích a zahradách, zejména pak v teplejších oblastech. Upřednostňuje sušší písčité až hlinité výživné půdy a slunná stanoviště.

Rozšíření

Původní oblast výskytu je západní a střední Asie až po Mongolsko. Vyskytuje se též v mírném pásu Evropy po severní Anglii, jižní Skandinávii a jižní Finsko. Do Evropy byl zavlečen již ve starověku a v raném středověku. Později se díky člověku rozšířil jako invazní druh i do východní Asie, Severní Ameriky a Austrálie.

Obsahové látky

Všechny části rostliny obsahují jedovaté alkaloidy a glykosidy. Obzvláště vysoké koncentrace se vyskytují v mohutném kořeni a semenech.

Karboxylové kyseliny

Aromatické kyseliny

Aromatické laktony

Alkaloidy

Glykosidy

Steroidy

Otravy

Otravy jsou vzácné a velice nebezpečné, dochází k nim při záměně kořene za kořen vzácnější kořenové zeleniny nebo semen za zrnka máku. Příznaky otravy jsou podobné jako u rulíku zlomocného (hlavní jedy obou rostlin jsou stejné). V případě příznaků je nutno okamžitě povolat lékaře. První pomocí je vyvolání zvracení a podávání živočišného uhlí.

Užití

Blín černý se užívá jako léčivá rostlina už odedávna a ještě ve 20. stoletím byl předepisován astmatikům ve formě cigaret.[1] Ve středověku byl užíván jako anestetikum, olej ze semen jako lék na revmatismus, proti zápalu plic, kašli, nechutenství, bolesti zubů či hadímu uštknutí. V současnosti se v lékařství, stejně jako jiné druhy rodu Hyoscamus, využívá jako zdroj tropanových alkaloidů. Byl také využíván jako přísada do medoviny a piva.[2] V průběhu 11. – 16. století byl ale nahrazen chmelem. Dále byl využíván jako jed.

Lidová kultura

Blín černý patřil mezi posvátné rostliny pohanských Germánů, kteří ho pěstovali na zvláštních „svatých políčcích“. Byl používán při věštění, ovlivňování počasí a léčení. Podle germánského zvyku musel být kořen blínu vyhrabán nahou dívkou. Ve středověku začal být blín spojován s čarodějnictvím, používání blínu stačilo jako důkaz že obviněná osoba je čarodějnice.[2] Byl používán v milostné magii a také jako součást „čarodějnických mastí“.

Reference

  1. ↑ Müller-Ebelingová C., Rätsch Ch., Čarodějná medicína, Volvox Globator, Praha, 2000, s. 112
  2. ↑ 2,0 2,1 Müller-Ebelingová C., Rätsch Ch., Čarodějná medicína, Volvox Globator, Praha, 2000, s. 111

Literatura

  • Květena České republiky, díl 6 / B. Slavík (Ed.). Praha : Academia, 2000. S. 252-253. ISBN 80-200-0306-1

Externí odkazy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Bl%C3%ADn_%C4%8Dern%C3%BD“