První pomoc

Z Multimediaexpo.cz

Broom icon.png Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl. 		Broom icon.png
První pomoc osobě pokoušející se o sebevraždu podříznutím žil během školení vodních záchranářu (v rámci výcviku je fixována druhá zdravá ruka).

První pomoc (PP) je definována jako soubor jednoduchých úkonů a opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka omezují rozsah a důsledky tohoto ohrožení či postižení. Většinou se jedná o laickou první pomoc před příjezdem Zdravotnické záchranné služby, nebo jiného kvalifikovaného odborníka. Poskytnout první pomoc je povinen každý, pokud tím neohrozí svoje zdraví či život.

Obsah

Dělení první pomoci

V zásadě jde první pomoc dělit na technickou a zdravotnickou první pomoc.

Technická první pomoc

Odstranění příčiny úrazu a zajištění bezpečného prostředí pro poskytnutí PP. Může se jednat o vytáhnutí postiženého z hořícího domu, umístění výstražného trojúhelníku při dopravnách nehodách nebo odstranění kontaktu vodiče pod proudem s postiženým.

Zdravotnická první pomoc

Laická první pomoc

Soubor základních odborných a technických opatření, která lze provést bez specializovaného vybavení. Do laické PP spadá zavolání odborné zdravotnické PP, péče o postiženého do příjezdu zdravotnické záchranné služby, případně improvizovaný transport.

Odborná zdravotnická první pomoc

Úkony prováděné zdravotnicým personálem (lékaři, sestry, záchranáři, apod.). Spadá sem aplikace léků, použití diagnostických (např. EKG) a léčebných (např. defibrilátor) přístrojů.

Povinnost poskytnout první pomoc

Do příjezdu záchranné služby je občan povinen poskytnout první pomoc dle svých možností a schopností. První pomoc nemusíme poskytnout, pouze pokud by bylo ohroženo zdraví zachránce (požár, úseky pod napětím apod.), či někoho jiného. Neposkytnutí první pomoci je trestným činem, dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 150 a § 151 sankce za neposkytnutí pomoci. Tento trestný čin je v zákoně přesně formulován, rozdílnou trestní sazbou je rozlišeno neposkytnutí pomoci v případech:

  • kdy tak bylo možno učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného,
  • kdy byl podle povahy svého zaměstnání dotyčný povinen takovou pomoc poskytnout,
  • kdy řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného.

Poskytování první pomoci

Přehled základních činností

Prioritní je zajištění průchodnosti dýchacích cest záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti a zastavení masivního krvácení, v nouzi stlačením rány holými prsty. Nejpozději v tomto okamžiku voláme zdravotnickou záchrannou službu. Do příjezdu provádíme nepřímou srdeční masáž a umělé dýchání z úst do úst. Prioritu má srdeční masáž. Umělé dýchání provádíme většinou jen u dětí (2× za minutu 1 vdech), u dospělých jen v případě, že záchranu poskytují dva lidé.Masáž srdce pokud možno NEPŘERUŠUJEME.

Zavolání záchranné služby

Zdravotnickou záchrannou službu (ZZS) je možno zavolat na tísňovém telefonním čísle ZZS 155 nebo za použití jednotného evropského čísla tísňového volání 112. Je nutné sdělit pokud možno co nejstručněji a nejpřesněji co nejvíce informací o místě nehody a rozsahu zranění. V případě nouzového volání je dobré uvést tyto informace:

  • Kde se událost stala – Nejlépe přesnou adresu nehody (jméno, město, místo ulice, číslo popisné). V případě malé obce je nutné uvést okres či kraj. V panelových domech je třeba uvést jmenovku dveří a poschodí. V otevřené krajině je nutné popsat významné orientační body, v případě více zachránců se může jeden ze zachránců vydat záchranné službě naproti a pomoci tak s navigací. Pokud došlo k nehodě v místech nedostupných pro vozidla ZZS nebo pokud je dopravní situace na přístupové trase komplikovaná, je vhodné na tuto skutečnost upozornit. V Praze a postupně i v dalších městech můžete pro zlepšení orientace zjistit a nahlásit číslo nejbližšího sloupu veřejného osvětlení (je umístěno na štítku ve výši očí, mimo Prahu tvoří první dva znaky kód města).
  • Co se stalo – Jedná-li se o úraz, otravu, autonehodu atp., popište rozsah zranění, případně sdělte počet zraněných osob, zda se jedná o dítě či dospělého člověka, jsou-li zranění při vědomí a zda dýchají.
  • Kdo volá – Uveďte své jméno a telefonní číslo, ze kterého voláte. Již na základě těchto informací může dispečer vyslat posádku na místo zásahu. Umožňuje-li to stav postiženého, vydržte na telefonu a řiďte se pokyny dispečera. Můžete tak pomoci s navigací na místo zásahu.

Záchrannou službu voláme ještě před posktynutím první pomoci v případě, že je postižen dospělý člověk. Je-li postiženým dítě mladší 8 let, voláme Záchrannou službu až po 1 minutě srdeční masáže a umělého dýchání.

Zhodnocení stavu vědomí

Hodnocení hloubky bezvědomí můžeme orientačně rozlišit takto:

  1. Bdělost. Nemocný či zraněný má otevřené oči, vnímá své okolí, nemusíme jej oslovovat, abychom se ujistili o jeho vědomí
  2. Reaguje na slovní podnět. Na naše oslovení reaguje. Pokud je reakce zpomalena a spolupráce se zachráncem je minimální, hovoříme o somnolenci.
  3. Reakce pouze na bolestivý podnět (štípnutí apod…). Opouštěný odborný termín pro tento stav je sopor. Nemocný je v nebezpečí ucpání dýchacích cest zapadnutím jazyka.
  4. Nereaguje ani na bolestivé podněty. Odborný termín kóma, který je hojně laiky používán i pro předchozí stavy.

Dokonalejší rozdělení stavu vědomí popisuje detailně reakci nemocného. Zdravotnické záchranné služby používají tzv: Glasgow Coma Scale

Vyšetření dýchání

Nejdříve bychom měli zjistit,jestli postižený nemá něco v dutině ústní,poté mu uvolnit dýchací cesty a nakonec zkontrolovat jestli spontánně dýchá.Pokud bychom první krok provedli na druhém místě nebo až naposled,nečistoty z dutiny ústní by zapadly do uvolněných dýchacích cest a postižený by se nám udusil.

  1. Pacientovi otočíme hlavu na stranu,otevřeme ústa a podíváme se,zda-li v nich není žvýkačka,bonbon,zubní protéza,zvratky,bahno či něco jiného co tam nepatří→pokud ano,jedním nebo dvěma prsty obalenými např. v kapesníku postiženému opatrně od jednoho koutku k druhému dutinu ústní vytřeme. Musíme si dávat pozor abychom nečistoty nezatlačili hlouběji do dýchacích cest.
  2. Když máme čistou dutinu ústní,tlakem na čelo a tahem za bradu postiženému zakloníme hlavu. Tím jsme uvolnili dýchací cesty.
  3. Sledujeme hrudník - pokud nevidíme dýchací pohyby nebo vidíme jen ojedinělé, "lapavé" nádechy, zahájíme resuscitaci.

Pokud jsme si jisti, že vidíme normální dýchání (normální hloubka i frekvence nádechů), můžeme otočit postiženého do "stabilizované" (zotavovací) polohy, vždy ale důkladně sledujeme stav dýchání a při jakýchkoliv pochybnostech umístíme postiženého zpět na záda.stabilizované polohy. Pokud jsme byli svědky náhlého kolepasu postiženého, uvedení do stabilizované polohy se nedoporučuje pro riziko nerozpoznání náhlé zástavy oběhu (zástava dýchání následuje v takovém případě několik desítek sekund až několik minut po zástavě oběhu).

Vyšetření krevního oběhu

Vzhledem k velkému zdržení (u pacienta bez pulsu až minuta) se podle současných (European guidelines 2005) návodů u nereagujících a nedýchajících pacientů hledání pulsu neprovádí. U nevycvičeného laika existuje totiž reálné riziko, že cítí svůj vlastní puls, který falešně považuje za puls postiženého. Z tohoto důvodu není hmatání pulzu u osob v bezvědomí doporučováno a vyšetřování pulzu není součástí postupů laické první pomoci. Požadavek na hmatání pulzu je jeden z nejčastěji se opakujích mýtů první pomoci. Puls je nejlépe hmatný na krkavici, na radiální tepně na zápěstí, na femorální (stehenní) tepně - pod tříselným vazem.

Související články

Externí odkazy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Prvn%C3%AD_pomoc“