de Havilland Dragon Rapide
Z Multimediaexpo.cz
de Havilland DH.89 Dragon Rapide/Dominie | ||
DH.89 Dragon Rapide (G-AEML) postavený v roce 1936 na letecké show v Gloucestershiru v Anglii 9. září 2007 | ||
Základní charakteristika | ||
---|---|---|
Určení | dopravní letoun pro krátké tratě | |
Výrobce | de Havilland | |
Konstruktér | ||
První let | 17. dubna 1934 | |
Zařazen | ||
Vyřazen | ||
Výroba | 1934-1946 | |
Vyrobeno | 731 | |
Varianty | ||
Uživatel | Royal Air Force | |
de Havilland DH.89 Dragon Rapide byl britský dopravní letoun pro krátké tratě z 30. let 20. století. Byl navržený na konci roku 1933 jako rychlejší a pohodlnější nástupce letounu DH.84 Dragon a v zásadě se jednalo o dvoumotorovou, zmenšenou verzi čtyřmotorového letounu DH.86 Express. Se svým větším bratříčkem sdílel mnoho společných prvků včetně zužujících se křídel, aerodynamičtějších tvarů a motorů Gipsy Six. Na druhou stranu ale nezdědil žádnou z letových nectností většího letounu a stal se tak jedním z nejúspěšnějších britských dopravních letounů 30. let.
Obsah |
Vývoj a nasazení
Prototyp poprvé vzlétl 17. dubna 1934 a do vypuknutí druhé světové války bylo vyrobeno 205 strojů pro uživatele z celého světa. Typ původně označovaný jako Dragon Six byl na trh uveden nejprve pod názvem Dragon Rapide, ale nakonec se vžilo jednoduší označení Rapide. Po zavedení vylepšených klapek v roce 1936 bylo značení změněno na DH.89A.
Jedna z (ne)slavných událostí, v které hrál roli DH.89, se stala v červenci 1936, kdy agent britské tajné služby MI6, Hugh Pollard, přeletěl s generálem Franciscem Francem z Kanárských ostrovů do Španělského Maroka na začátku vojenského převratu, který odstartoval Španělskou občanskou válku.[1]
Na začátku druhé světové války bylo mnoho (Dragon) Rapidů převedeno ke službě v britských ozbrojených silách, kde získaly nové označení de Havilland Dominie. Byly využívány pro přepravu pasažérů a pro radionavigační výcvik. 522 dalších kusů bylo vyrobeno přímo pro potřebu armády s vylepšenými motory Gipsy Queen, čímž se celkový počet vyrobených Rapidů vyšplhal na 731. Poslední kusy opustily výrobní haly v červenci 1946. Mnoho ze strojů, které „přežily“ válku, se vrátilo do civilního sektoru a ještě v roce 1958 létalo v Británii 81 strojů. Vojenské Dominie vyráběla nejen firma de Havilland (186 kusů)[2], ale i firma Brush Coachworks Ltd (336 kusů)[2].
I přes svou relativně primitivní překližkovou konstrukci se DH.89 osvědčil jako velmi odolný stroj a ještě na počátku 21. století jich létalo značné množství. Ve Velké Británii je několik Rapidů provozováno k výhlídkovým letům a rovněž na Novém Zélandu jsou dva letuschopné stroje.
Varianty
- D.H.89 – prototyp Dragon Six
- D.H.89 – dvoumotorový lehký dopravní letoun, první výrobní verze
- D.H.89A – vylepšená verze vybavená přistávacím světlometem v nose, upravenými konci křídel a vytápěním kabiny
- D.H.89A Mk 4 – jeden stroj D.H. 89A poháněný dvěma motory de Havilland Gipsy Queen 2 s vrtulemi s konstantními otáčkami
- D.H.89A Mk 5 – jeden stroj D.H. 89A poháněný dvěma motory de Havilland Gipsy Queen 3 s nastavitelnými vrtulemi
- D.H.89A Mk 6 – jeden stroj D.H. 89A vybavený pevnými vrtulemi Fairey X5
- D.H.89M – vojenská dopravní verze dodávaná do Litvy a Španělska
- D.H.89B Dominie Mk I – verze pro výcvik radistů a navigátorů
- D.H.89 B Dominie Mk II – spojovací a transportní verze
Uživatelé
Civilní uživatelé
- Austrálie – Australian National Airways
- Finsko – Aero Oy (2 kusy)
- Indie – Air India, Indian National Airways, Tata Airlines
- Irsko – Aer Lingus
- Kanada – Canadian Pacific, Quebec Airways
- Malajsie – Borneo Airways
- Nizozemsko – K.L.M.
- Nový Zéland – National Airways Corporation, Union Airways of N.Z. Ltd
- Velká Británie – Air Atlantique Classic Flight, British European Airways, Classic Wings, Scottish Airways, Trans European Aviation, Crilly Airways Ltd, Hillmans Airways, Olley Air Services, Railway Air Services
Vojenští uživatelé
- Austrálie – Royal Australian Air Force
- Finsko – Finské letectvo
- Írán – Íránské letectvo
- Izrael – Izraelské vojenské letectvo
- Jihoafrická republika – South African Air Force
- Litva – Litevské letectvo (dva D.H.89M)
- Německo – Luftwaffe (ukořistěné stroje)
- Nový Zéland – Royal New Zealand Air Force
- Španělsko – Španělské letectvo (tři D.H.89M)
- USA – United States Army Air Force
- Velká Británie – Royal Air Force, Fleet Air Arm
Specifikace (Dragon Rapide)
Data podle: enwiki[3]
Technické údaje
- Posádka: 2
- Kapacita: 8 cestujících
- Rozpětí: 14,6 m
- Délka: 10,5 m
- Výška: 3,1 m
- Nosná plocha: 32 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1460 kg
- Max. vzletová hmotnost : 2490 kg
- Pohonná jednotka: 2x 6válcový řadový motor de Havilland Gipsy Six
- Výkon pohonné jednotky: 200 hp (150 kW)
Výkony
- Maximální rychlost: 253 km/h ve výšce 300 m
- Dolet: 920 km
- Dostup: 5 090 m
- Stoupavost: 4,3 m/s
Literatura
- Hamlin, John F. The De Havilland Dragon Rapide Family. Tunbridge Wells, Kent, UK: Air-Britain (Historians) Ltd., 2003. ISBN 0-85130-344-7.
- Jackson, A.J. British Civil Aircraft 1919-1972: Volume II. London: Putnam (Conway Maritime Press), 1988.
Související články
Reference
- ↑ Alpert, Michael: BBC History Magazine, duben 2002
- ↑ 2,0 2,1 De Havilland Dragon Rapide [online]. British Aircraft Directory, 2003-08-24, rev. 2007-10-27, [cit. 2007-11-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Článek de Havilland Dragon Rapide na anglické Wikipedii
Externí odkazy
|
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |