Deprese (psychologie)

Z Multimediaexpo.cz


Deprese je nezdravý stav psychiky projevující se dlouhodobě pokleslými náladami jedince. Má skličující charakter, jedinec upadá do trudnomyslných úvah a nazírání světa. Pociťuje často úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršené soustředění, problémy s pamětí a pozornosti. Je téměř neschopen smysluplné činnosti a okolí se jeví jako lenoch. Jeho myšlení se zpomaluje a chřadne jeho reakce na radostné podněty. Ztrácí zájmy a chladně reaguje na podněty.

Obsah

Diagnostika

V psychiatrických diagnostických a statistických manuálech je deprese uvedena jako duševní porucha mezi poruchami nálady (afektivními poruchami), a to především jako jedna z fází bipolární afektivní poruchy (maniodepresivity, F31 dle MKN-10). Různé formy depresivní fáze jsou v MKN-10 uvedeny pod kódem F32 (F32.0 mírná depresivní fáze, F32.1 středně těžká depresivní fáze, F32.2 těžká depresivní fáze bez psychotických příznaků, F32.3 těžká depresivní fáze s psychotickými příznaky, F32.8 jiná depresivní fáze, F32.9 nespecifikovaná depresivní fáze). Periodická (rekurentní) depresivní porucha bez manických fází je kódována pod F33. Chronická (trvalá) mírně depresivní nálada, která nemá dočasný fázovitý charakter, se nediagnostikuje jako deprese, ale jako dystymie (F34.1). Pod kódem F38 se diagnostikují smíšené stavy, kdy se současné vyskytují u jedince příznaky mánie i deprese nebo kdy se fáze rychle mění (v řádu hodin, nikoliv týdnů). Krátké epizody situačně způsobené sklíčenosti či apatie trvající v řádu hodin nebo několika málo dní obvykle spadají do diagnostických kategorií kapitoly F43 (reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení), a to v rámci F43.0 akutní reakce na stres, F43.1 posttraumatická stresová porucha a F43.2 poruchy přizpůsobení (F43.20 krátkodobá depresivní reakce, F43.21 protrahovaná depresivní reakce). Mnohé podobné a smíšené rysy s depresí mají také úzkostné stavy klasifikované v kapitolách F40 a F41. Deprese je popisována nejen jako samostatná nemoc, ale i jako jeden z příznaků jiných nemocí, jakými jsou například

V současné medicínské a farmakologické propagaci deprese a její léčby se často vyskytuje tvrzení, že deprese jako nemoc je něčím zcela jiným než opodstatněný, nepatologický smutek nebo skleslá nálada („Mám depku“ apod.). Toto rozdělování však není předmětem obecné odborné shody. Typická deprese podle klasifikace MKN-10 trvá v průměru kolem 6 měsíců, u mladších osob zřídka déle než rok, avšak v mnohých ohledech jsou průběh, příznaky a dynamika projevů individuální. Reklamy na antidepresiva často navozují dojem, že deprese je vždy spolehlivě a dokonale léčitelná, avšak léčba bývá zpravidla zdlouhavá a mnoho forem a případů deprese je vůči ní rezistentní a existují odborné spory o tom, do jaké míry se na některých úspěšných případech léčby podílí placebo efekt. Historickými analogiemi moderního pojmu deprese je jednak melancholie, což je pojem užívaný v minulosti jak k označení duševní nemoci, tak k lékařsky indiferentnímu označení typu osobnosti (letory, temperamentu), který má své kladné i záporné projevy a možnosti. Paralelou k depresi je rovněž pojem duchovní lenost, který označuje jeden ze sedmi kardinálních hříchů. Člověk odmítá využívat potenciál svých schopností, není ochotný jednat nebo se starat. Neposlouchá hlas svého svědomí a neplní svou osobní karmu. Dříve byla lenost (apatie, neradostnost) nazývána hříchem smutku (lat. tristitia).

Vznik deprese

V nedávné minulosti bylo obvyklé dělit deprese podle příčiny vzniku na:

V současnosti se od dělení na endogenní a reaktivní upustilo, téměř vždy lze nalézt souhru vnitřních dispozicí a vnějších faktorů. Pokud se jedná o přímou reakci na událost nebo životní situaci (úmrtí, rozchod, ztráta zaměstnání), hovoří se někdy místo o depresi o poruše přizpůsobení, diagnostická kritéria však přesné rozlišení neumožňují.

Projevy

Pro depresi je charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada, pocity beznaděje a bezvýchodnosti. Jedinec se přestává zajímat o dřívější příjemné aktivity a přestává z nich mít potěšení - například se přestává zajímat o koníčky a zájmy a o sex. Dále dochází ke změně spánku, jedinec zpravidla hůře usíná a brzy se budí, ale může spát i více než je obvyklé. Podobně je to s chutí k jídlu, zpravidla se chuť sníží, nemocní hubnou, někdy se změní i samotná chuť jídla, bývá bez chuti. Někdy je naopak chuť k jídlu zvýšená, nemocní příbírají. Dále dochází k poruchám koncentrace, nemocní se nemohu soustředit na práci, na četbu, často u aktivit dlouho nevydrží. Charakteristická je i ztráta energie. Mohou se objevit sebevražedné myšlenky. Zhruba 2/3 nemocných prožívá silné úzkostné stavy, které zvyšují riziko sebevraždy. 5 - 15% nemocných s depresivní poruchou ukončí svůj život sebevraždou. Může se projevovat poruchami paměti, kdy budí dojem dementního člověka. Deprese je vlastně zlomená vůle. Člověk by chtěl, ale nemá dostatek vnitřní ani fyzické energie. Dalšími konkrétními projevy životu nebezpečné nemoce deprese jsou například:

  • Nemocný má hlad /žízeň/ a není schopen si namazat ani chleba či podat pití.
  • Většinou polehává, popř. se zabývá pasivní činností: sledováním televize apod.
  • Problém s hygienou, v těžké fázi deprese si nezvládá umýt ani ruce.
  • Uvnitř celého těla cítí nepopsatelný stav. Pocity v mozku někdo charakterizuje jako: čepice na mozku, jiný jako: mravenčení mozku. Na jednu stranu možná výstižná přirovnání, když se vezme v potaz jak je mozek křehký. Na druhou stranu pro toho, kdo deprese nezažil příliš slabá.
  • U někoho se stává, že „ztuhne“. Nemůže pohnout ani malíčkem, otočit hlavou a ani mluvit. Tento stav může trvat hodinu, 20 minut …
  • Rozdíl mezi lenochem a člověkem postiženého depresí je, že lenoch je naštvaný, když musel něco udělat, ale depresivní má radost (úměrně tomu v jakém stavu je), že se mu něco podařilo, i když třeba „jen“ uvařit čaj.
  • Těžko přijímají negativní informace i ty, které se netýkají přímo jich. A není ani potřeba, aby se jednalo o nějakou tragédii.
  • Nezvládá někoho „dlouho“ poslouchat, leč se jedná relativně o několik málo minut.
  • Bez příčiny pláče, přestože se může cítit trapně, nedokáže pláč zastavit.

Co dělat a co nedělat v depresi

  • Neobviňovat se, není to ani vaše vina ani nikoho jiného, jedná se o nemoc.
  • V průběhu deprese by se neměla podnikat vážná rozhodování. Např.: výpověď v práci, větší manipulace s penězi ap.
  • Nemá cenu si stanovovat laťku činností příliš vysoko, nemusí se plán zvládnout, což může vést ke zhoršení stavu i díky vynaložené energii, které je i tak nedostatek.
  • Je lepší dělat něco, co je nemocnému příjemné. Protože během této nemoci ztrácí chuť i o své koníčky, je vhodné začít právě s nimi. Samozřejmě když to stav dovolí.
  • Cítí-li se nemocný na zvládnutí dlouhodobější činnosti (pro každého, dle stavu, může představa o délce být jiná),měl by si aktivitu rozdělit do několika časových úseků.
  • Za pláč není třeba se stydět - ani muži.
  • Léčba může trvat až několik měsíců nebo let, proto i když se člověk cítí lépe, neměl by přerušovat léčbu a klást si vysoké cíle. Může se stav opět díky tomu zhoršit. Je proto důležité důvěřovat svému lékaři.
  • O myšlenkách na sebevraždu někoho informovat, určitě lékaře.
  • Během deprese - nemoci - se nedoporučuje jezdit na dovolenou. Změna prostředí a režim mohou chorobu prohloubit.
  • Negativní myšlenky jsou jen projevy onemocnění, nebrat je tedy vážně.
  • Zvážit ulehnutí do postele během dne. Deprese se nedá zaspat.
  • Nemoc vzbuzuje u ostatních mnohá nepochopení a neporozumění, proto rady jako: vzmuž se; když se chce, tak to jde a podobné další jsou jedině pomocí ke zhoršení stavu.

Jak mohou pomoc blízcí

  • Tolerancí, respektováním, důvěrou, laskavostí, empatií. Neplést si uvedené projevy vlastností s chováním k malému dítěti.
  • Deprese není lenost.
  • Podporou v léčbě.
  • Vyhnout se kritizování, monitorování, výtkám, a "povzbudivým" výrokům jako: Vzchop se! Bojuj! Když se chce, tak to jde! Nebuď líný! Snaž se! Takové postoje mu ubližují, protože vedou k sebevýčitkám. A to není třeba, protože on jich má v sobě víc než dost i bez podobných "povzbudivých" rad.
  • Ujištěním o pochopení, že se jedná o nemoc a ne špatné vlastnosti, je-li deprese zahalena rouškou výbušnosti či útočností.
  • Na místo nucení k činnostem, je třeba aktivitu nabídnout. Ale nezlobit se, když nemocný odmítne.
  • Nepodceňovat sebevražedné řeči.

Reaktivní deprese (též úzkostná deprese, neurotická deprese) se rozvíjí rychleji než endogenní, je zde přítomen jasný provokující moment a deprese je větší večer. V současné době však bývá ranní maximum deprese považováno spíše za příznak její větší závažnosti než za příznak jejího endogenního původu.

Léčba

Existuje mnoho přístupů k depresi a její léčbě. Některé přístupy upřednostňují přirozená řešení v rámci sociálních vztahů, v nichž depresivní jedinec žije, jiné přístupy zdůrazňují nutnost odborné pomoci. Existuje polarita mezi těmi odbornými přístupy, které za klíčové považují psychoterapii a reálné řešení životních problémů a farmakologickým zásahům přiznávají podpůrnou roli, a těmi přístupy, které zdůrazňují biochemickou povahu deprese a farmakologické řešení. Oprávnění předepisovat antidepresiva mají nejen psychiatři, ale i praktičtí lékaři, což někdy bývá předmětem kritiky ze strany psychiatrů. Jedná-li se o mírnou depresi (viz.dystymie) používá se lék zvaný Deniban.Nejsou-li účinná antidepresiva nebo jde-li o velmi závažnou formu deprese, bývají někdy předepisována i antipsychotika nebo používány elektrošoky. Protože antidepresiva mívají účinek nejistý, až po delší době a zpočátku mohou převažovat nepříznivé vedlejší účinky, zpravidla se současně s nimi předepisují i benzodiazepiny, jejichž účinek je podobný například alkoholu (rychlá a krátkodobá úleva, ale zároveň otupění pozornosti a riziko vzniku závislosti) a také bývají podobně jako alkohol zneužívány. Jednotlivé skupiny antidepresiv: tricyklická, bickylická, tetracyklická, SSRI (nejpoužívanější), IMAO, RIMA, SNRI

Související články

Externí odkazy

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Deprese_(psychologie)“