Dolní Žleb

Z Multimediaexpo.cz

Dolní Žleb (německy Niedergrund an der Elbe, v letech 1945-1949 Dolní Grunt nad Labem, po r. 1949 Dolní Žleb[1]) tvoří místní část Děčína Děčín XIV. Nachází na levém břehu dolního toku řeky Labe, při hranici s Německem, v nadmořské výšce kolem 130 metrů.

Katastrální členění Děčína

Dolní Žleb je nejseverněji položeným sídlem ČR na levém břehu Labe, které zde vytvořilo 250 m hluboký kaňon v křídových (druhohorních) pískovcích, nejhlubší v Evropě.

Obsah

Historie

Dolní Žleb v minulosti přináležel pod děčínské panství rodu Thunů, většina obyvatel byla až do r. 1945 německá.

První písemné zmínky o Dolním Žlebu pocházejí z let 1515 a 1516. V obci stála nejdříve hospoda, později vznikaly obytné domy a pila.

V Dolním Žlebu se nachází barokní kostel Nejsvětější Trojice z r. 1830. Původní kostel byl dřevěný, pocházel z r. 1747 a r. 1829 byl stržen. R. 1752 zde stála škola. V letech 1789-1791 byla zbourána na příkaz děčínského hraběte, jež dal následně postavit školu novou, v níž se vyučovalo až do r. 1902. V té době zde fungovaly také četnická stanice, pošta, celnice a obecní úřad.

Ve vsi najdeme několik cenných ukázek lidové architektury, budova bývalé fary je dokonce památkově chráněná. Na seznam kulturních památek je zapsán i výše zmíněný kostel, jeho stav je však tristní. Odhad nákladů na opravu činí 8,5 milionu korun.

R. 1774 byla v Dolním Žlebu postavena továrna na knoflíky, v první půlce 20. století zde stála továrna Tamany, vyrábějící masti, tinktury a extrakty.

Po r. 1945 došlo k postupnému vysídlení původního německého obyvatelstva. V důsledku toho zanikla část obce u pohraničního potoka Klopotu, jež byla následně (r. 1956) zničena armádou jako součást pohraničního pásma. Obec Dolní Žleb zanikla r. 1980 připojením k městu Děčín.

V obci dnes fungují tři restaurace (z toho jedna s možností ubytování) a jeden obchod s potravinami. Ves má převážně rekreační charakter, profituje z turistiky a z horolezectví.

V Dolním Žlebu se nalézá i starý hřbitov, na němž je většina náhrobků dosud německých.

Rok - Počet obyvatel - Počet domů
1833 - 573 - 91
1930 - 698 (667 německé a 31 české národnosti) - 136
2007 - 150 - 64

Příroda a okolí

Území je součástí CHKO Labské pískovce. Údolí je ve své spodní části porostlé smíšeným lesem, nad který vystupují přes 100 m vysoké kolmé pískovcové stěny.

Lze zde nalézt řadu vzácných chráněných rostlin a živočichů. Zalétá sem orel mořský a orlovec říční. V řece Labi žije přes 20 druhů ryb, mimo jiné od roku 1998 losos obecný, který byl toho roku vysazen do několika labských přítoků.

Poblíž železniční zastávky se nachází přívoz spojující Dolní Žleb s pravým břehem Labe.

Dopravní obslužnost

Do Dolního Žlebu se lze dostat po železnici (z Děčína či z Bad Schandau), převozem (z pravé strany Labe) či po silnici. Dolní Žleb je poslední obec na území České republiky, do níž byla přivedena silnice.

Dolní leb leží na cyklostezce z Děčína do Německa, jež vede přibližně podél železniční trati. Z Dolního Žlebu vede do německé vesnice Krippen dráha upravená pro in-line brusle.

Železniční stanice leží v nadmořské výšce 127 m n.m. a je tak nejníže položenou železniční stanicí v Česku.

Zajímavosti

Vladimír Páral zasadil do Dolního Žlebu část děje svého románu Mladý muž a bílá velryba.

Nedaleko železniční zastávky Čertova voda (Prostřední Žleb) byla umístěna socha sv. Vojtěcha, patrona lodníků. Největším centrem lodní dopravy v České republice totiž dodnes zůstává Děčín.

Dolní Žleb leží uprostřed pískovcových skalních útvarů, nejznámější z nich jsou skály Mnich a Jeptiška. K některým skalám v okolí se vztahují různé pověsti.

Zdroje informací, ilustrace, mapy, pověsti

http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=5735
http://dolnizleb.webpark.cz/indexalles.htm
Děčínsko, Turistický průvodce ČSSR (svazek 18), kolektiv, Olympia, 1984
http://web.usti-nl.cz/polabi/obce/dc/dzleb.htm
http://fkfoto.wz.cz/baj/cert.html - pověst o Čertově stěně
http://fkfoto.wz.cz/baj/maj.html - pověst o Mnichu a Jeptišce

Reference

  1. Vyhláška 3/1950 sb.o změnách úředních názvů míst v roce 1949

Externí odkazy