V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Drážďany

Z Multimediaexpo.cz

(Přesměrováno)
Dominanty města (2016)

Drážďany (německy Dresden [dresdn], lužickosrbsky Drježdźany) jsou zemským hlavním městem a současně druhý největším městem Saska s postavením městského okresu (Kreisfreie Stadt). V blízkosti Drážďan se nacházejí některá další města významná města, například Chemnitz (80 km západně), Lipsko (100 km severozápadně) a Berlín (170 km severně). 150 km jižně se pak rozkládá Praha, 230 km východně se naopak nalézá Vratislav (Wrocław).

Obsah

Charakter města

Z původně rybářské vesnice, sídla kupců a markraběcího sídla se Drážďany vyvinuly do lázeňské a královské rezidence a staly se později zemským hlavním městem Saska. Nyní tak jsou politickým centrem spolkového státu se sídlem zemské vlády, sněmu, jakož i dalších zemských úřadů. Město má postavení městského okresu (Kreisfreie Stadt) a je sídlem vládního obvodu Drážďany, technické univerzity, a též i dalších mnoha vyšších odborných i jiných škol. Je důležitou dopravní křižovatkou; má vlastní systém tramvajové a autobusové dopravy, kolem něj a přes jeho území prochází několik dálnic.

Počet obyvatel překročil kolem roku 1852 hranice 100 000, čímž se staly Drážďany podle tehdejších měřítek velkoměstem. Město tvoří jádro stejnojmenné aglomerace ve střední Evropě. Spolu se Cvikovem (německy Zwickau), Chemnitz, Lipskem (něm. Leipzig) a Halle tvoří Drážďany „metropolitní region saského trojúhelníku“. V roce 2006 oslavilo město 800 let.

Přírodní poměry

Drážďany leží u řeky Labe (něm. Elbe) mezi východními výběžky Krušných hor (něm. Erzgebirge), strništi Lužických hor a Labskými pískovci. Díky své přírodní poloze a svému baroknímu a mediterárnímu architektonickému půvabu je město nazýváno Polabskou Florencií. Nejvyšším vrcholem Drážďan je Triebenberg. Město je svou rozlohou po Berlínu, Hamburku (něm. Hamburg) Mnichově a Kolíně nad Rýnem (něm. Köln) pátým největším velkoměstem Spolkové republiky Německo.

Původ názvu města

Slovo Drážďany (německy Dresden) bylo odvozeno ze starosrbského označení Drežďany pro lidi původem z oblastí bažin a lužních lesů.

Struktura města

Místní části Drážďan

Již v roce 1958 byly Drážďany rozděleny do pěti okrsků střed, východ, západ, jih a sever. Od roku 1991 je město rozděleno do deseti částí. Po připojení dalších obcí vznikly nové čtvrti. Každá městská část má vlastní úřad, radnici a radu (něm. Ortsbeirat) podle § 71 saského obecního pořádku. Představitelem městské části je starosta (něm. Oberbürgermeister) nebo jedna jím pověřená osoba. Radní jsou pak voleni městskou radou podle počtu mandátů té které strany, který získává každá z nich při volbách v jednotlivých okrscích. Devět nově vzniklých osad, které se skládaly z několika menších obcí, získaly ke konci 90. let 20. století status osady.

Historie

V roce 1206 je vedená první písemná zmínka o Drážďanech.

Ve městě vznikla řada barokních budov svým rozsahem a významem přesahující význam Drážďan jako metropole Saska. Mezi nejvýznamnějšími uveďme galerii Albertinum, Zwinger, Taschenbergpalais, kostely Hofkirche a čtvercového půdorysu Frauenkirche nebo operu Semperoper, z okolí zámek Pillnitz, Japanisches Palais a Moritzburg.

Související informace můžete najít také v článku: Nálet na Drážďany

Za druhé světové války bylo město od 13. do 15. února 1945 kvůli masivním leteckým náletům RAF a USAAF téměř kompletně zničeno. Zhruba 45 % všech bomb byly zápalné bomby, jež způsobily velký požár celého centra města (tzv. požární bouře). Přesný počet všech obětí je dodnes neznámý, neboť se zde nacházelo mnoho utečenců z východní fronty a město bylo tehdy zcela přeplněno. Podle závěrečné policejní zprávy z března 1945 byly nalezeny ostatky 18 375 mrtvých, přičemž celkový počet obětí odhadoval drážďanský policejní ředitel na 25 tisíc lidí. Kvůli obraně proti vypuknutí epidemie musely být tisíce neidentifikovaných těl obětí spáleny. Nechtěným důsledkem leteckého bombardování Drážďan byl i omyl, kdy byla namísto Drážďan dne 14. února 1945 bombardována také Praha. V roce 2002 byly Drážďany vzhledem ke své poloze na řece Labi stejně jako část Česka postiženy tisíciletou povodní.

Doprava

Železniční doprava

Drážďany je železniční uzel, který souvisí s pěti hlavními a dálkovými dopravními tratěmi. Hlavní nádraží je vedle nádraží Dresden-Neustadt nejdůležitější vlakové nádraží ve městě. Největší nákladové nádraží města je Dresden-Friedrichstadt.

Pamětihodnosti

Drážďany jsou známé jako město baroka, třebaže s výjimkou Vnitřního Neustadtu, žádným barokním městem v pravém slova smyslu nejsou. V oblasti architektury se zde vyvinulo drážďanské baroko, přičemž dochované stavby byly postaveny převážně pro saské monarchy a částečně jsou již novobarokní. Existuje však i několik dochovaných příkladů původního měšťanského baroka. Na druhé straně je mnoho budov baroku nesprávně připisováno, neboť rozsáhlé oblasti města byly budovány buď ve stylu renesance, nebo klasicismu, ale zejména v pozdějším historismu. Skutečně barokní přístup vyznačující se uspořádáním v jasných symetrických formách byl uplatňován v územním plánování na volných prostranstvích kolem Labe.

Památky světového dědictví UNESCO

Kulturní krajina údolí drážďanského Labského údolí od zámku Pillnitz k zámku Übigau byla v roce 2004 zařazena na seznam památek světového dědictví UNESCO, ale v roce 2009 to bylo zrušeno v důsledku stavby mostu Waldschlößchenbrücke. Organizace UNESCO viděla v mostě hrozbu pro krajinu jakožto světové dědictví.

Na začátku dvacátého století byly v drážďanské oblasti postaveny významné budovy reformního umění. První německé zahradní město Drážďany-Hellerau, které bylo založeno v roce 1909, usiluje od roku 2011 o zařazení do seznamu světového dědictví UNESCO pro tuto drážďanskou čtvrť. Na návrhu reformního sídliště založeného Karlem Schmidtem-Hellerauem se podíleli známí umělci a architekti jako Richard Riemerschmid, Hermann Muthesius, Theodor Fischer, Kurt Frick a Heinrich Tessenow.

Sakrální stavby

Frauenkirche (2011)
  • Frauenkirche – (původně: Kirche Unserer Lieben Frau „Kostel naší milé paní“), česky kostel Panny Marie, je evangelicko-luterský kostel a formativní monumentální stavba drážďanského Neumarktu. Je považován za velkolepý doklad protestantské náboženské budovy, má jednu z největších kamenných kostelních kopulí severně od Alp a je považován za jednu z největších pískovcových budov na světě. Frauenkirche byla postavena v letech 1726–1743 podle návrhu Georga Bähra a stala se symbolem drážďanského baroka a součástí městského panoramatu. Na konci druhé světové války byla takřka zničena při náletech na Drážďany. V období NDR byla zřícenina zachována a ponechána jako protiválečný památník. Po převratu začalo roku 1993 třídění ruin a fragmentů a od roku 1994 pak rekonstrukce kostela. Většina prací dokončených v roce 2005 byla financována sponzorskými sdruženími a dárci z celého světa, včetně americké nadace „Friends of Dresden“. Dne 30. října 2005 se ve Frauenkirche konala slavnostní bohoslužba. Z ruiny se tak stal oficiální symbol smíření.[1]
  • Katedrála Nejsvětější Trojice (Katholische Hofkirche der heiligsten Dreifaltigkeit) – Katolický dvorní kostel zasvěcený Nejsvětější Trojici (Sanctissimae Trinitatis), je katedrálou Drážďansko-míšeňské diecéze a zároveň farním kostelem. Byl postaven v období 1739–1755 v barokním slohu za kurfiřta Fridricha Augusta II. Gaetanem Chiaverim. Jako bývalý dvorní kostel je propojen nadchodem přes Chiaveriho ulici s Rezidenčním zámkem. Stojí na Starém městě mezi náměstími Schlossplatz a Theaterplatz. Jeho plánování začalo deset let po zahájení výstavby protestantské Frauenkirche, která je o 300 metrů dál na Neumarktu.[1]
  • Kreuzkirche – Je hlavním městským protestantským kostelem v Drážďanech. Vedle míšeňského Dómu je to rovněž kostel určený ke kázání saského zemského biskupa evangelicko-luteránské církve Saska. Kreuzkirche s více než 3000 místy je největším kostelem v Sasku. Jako působiště sboru Dresdner Kreuzchor a zdejších varhaníků je také centrem církevní hudby ve městě. Kostel byl ve své historii zničen pětkrát, naposledy za druhé světové války. Vnější rekonstrukce proběhla v letech 1946–1955, rekonstrukce interiéru se secesními prvky pokračuje dodnes. Světoznámý saský dvorní malíř Bernardo Bellotto (zvaný „Canaletto“), který ve svých obrazech zachytil staré Drážďany, zachytil pohled na kostel v jeho gotické a renesanční podobě.[1]
  • Kostel svaté Sofie (Sophienkirche) – Kostel svaté Sofie byla evangelická sakrální budova nedaleko Zwingeru. Byl postaven v roce 1351 jako kostel františkánského kláštera a byl tak v době svého zničení jediným zachovaným gotickým kostelem ve městě. Během náletů na Drážďany v roce 1945 byl vážně poškozen. Přes četné protesty i za hranicemi NDR byly v letech 1962–1963 zbořeny jeho ruiny a na jejich místě byla postavena rozsáhlá restaurace.[1]
  • Kostel Tří králů (Dreikönigskirche) – Kostel Tří králů je sakrální stavba na vnitřním Neustadtu. Je centrem farnosti a používá se také pod názvem Dům církve k různým událostem. Na tomto místě byl kostel poprvé zmíněn počátkem 15. století. Po jeho rozsáhlém poškození za druhé světové války byl koncem 80. let přestavěn. Od roku 1990 do roku 1993 sloužil jako sídlo Saského zemského sněmu. Kostel a fontána před ním jsou kulturními památkami města Drážďany.[1]
  • Kostel svaté Anny (Annenkirche) – Kostel postavený v roce 1578 na Wilsdrufferském předměstí je nejstarším příměstským kostelem v Drážďanech. Stavba byla také první protestantskou církevní stavbou ve městě. Dnešní pískovcový kostel byl postaven v letech 1764–1769 poté, co byla budova jeho předchůdce zničena za sedmileté války.[1]
  • Kostel svatého Matouše (Matthäuskirche) – Kostel svatého Matouše je evangelickým luteránským farním kostelem v drážďanské čtvrti Friedrichstadt. Barokní kostel, který byl postaven v 18. století, byl v roce 1945 těžce poškozen a v poválečném období přestavěn. Je zapsán jako památka v seznamu památek města Drážďany.[1]
  • Ruský pravoslavný kostel (Russisch-Orthodoxe Kirche) – Kostel postavil v letech 1872–1874 architekt Harald Julius von Bosse, což byl ruský státní rada německého původu, který byl rovněž stavitelem německého kostela v Petrohradě, a architekt Karl Weißbach v ulici Reichsstraße (nyní Fritz-Löffler-Straße) na jižním předměstí. Ruský státní rada, Simeon Wikulin, věnoval asi sedm desetin stavební částky 520 000 říšských marek. Podle něho byl kostel pojmenován podle svatého patrona Symeona Stylita mladšího.[1]
  • Kostel Martina Luthera (Martin-Luther-Kirche) – Pískovcová stavba byla postavena Ernstem Giesem a Paulem Weidnerem v letech 1883–1887. Architektura stylistickými prostředky odpovídá historismu, přičemž novorománské prvky, jako je oblouk, byly kombinovány s neogotickými proporcemi.[1]
  • St. Pauli (Divadlo) – St. Pauli je zřícenina evangelického luteránského kostela sv. Pavla v rezidenční čtvrti Hechtviertel, která slouží jako letní divadlo a kostel.[1]
  • Kostel svaté Trojice (Trinitätiskirche) – Trinitätiskirche je ruina kostela v drážďanské čtvrti Johannstadt na náměstí Trinitatisplatz mezi ulicemi Blasewitzer Straße a Fiedlerstraße.[1]
  • Kostel svatého Martina (Posádkový kostel) (St. Martin/Garnisonskirche) – Posádkový kostel sv. Martina (vlastně simultánní kostel sv. Martina) je kostel ve čtvrti Albertstadt, který byl vytvořen pro vojenské město saské armády. Byl postaven v letech 1893–1900 uprostřed kasárenského komplexu. Je rozdělen na protestantskou a římsko-katolickou část, z nichž se od roku 1945 používá pouze část katolická.[1]
  • Kostel svatého Lukáše (Lukaskirche) – Lukaskirche v Drážďanském jižním předměstí je církevní stavba protestantské obce sv. Lukáše v Drážďanech. Exteriér kostela je charakterizován historizujícím stylem novorenesance, v interiéru původně dominovala secese. Věž kostela, který kdysi dotvářel městské panorama, chybí od svého zničení za války. O její rekonstrukci usiluje občanská iniciativa.[1]
  • Zionskirche – Označení „Zionskirche“ náleželo dvěma protestantsko-luteránským kostelům v drážďanském předměstí Südvorstadtu. Starý Zionskirche je od roku 1945 ruinou, Nový Zionskirche je novostavbou z roku 1965.[1]
  • Synagoga (Synagoge) – Nová synagoga je synagogou židovské komunity v Drážďanech od roku 2001. Nachází se na Hasenbergu 1 na vyvýšeném starém městě Labe mezi bývalými opevněními na Brühlské terase a mostem Carolabrücke.[1]

Rezidenční stavby (Staré město)

Pavilon porcelánu ve Zwingeru (2011)
Zwinger (2011)
  • Rezidenční zámek (Residenzschloss) – Rezidenční zámek je renesanční stavba v centru Drážďan. Byl sídlem drážďanského dvora, jenž patřil saským kurfiřtům (1547–1806) a králům (1806–1918). Jako sídlo Albertinské linie panovnického rodu Wettinů formoval kulturní rozvoj Drážďan již od 16. století. Zámek je jednou z nejstarších budov ve městě a je významnou architektonickou památkou, protože na něm zanechaly stopy všechny styly od románského slohu po historismus. Komplex byl znovu vystavěn od 80. let 20. století a nyní je sídlem pěti muzeí: Historické a nové části Grünes Gewölbe, Kabinetu mincí, Grafického kabinetu a Zbrojnice se sálem Türckische Cammer. Je zde také knihovna zaměřená na dějiny umění a generální ředitelství Státních uměleckých sbírek Drážďany (Staatliche Kunstsammlungen Dresden, SKD).[2]
  • Velká zahrada (Großer Garten) – Velká zahrada v Drážďanech je parkem barokního původu. Současný největší park ve městě byl vybudován od roku 1676 na příkaz kurfiřta Jana Jiřího III. a byl v průběhu své historie několikrát prodloužen, takže má dnes přibližně obdélníkový půdorys na ploše přibližně 1,8 km². Jeho podélný rozsah je asi 1900 metrů, šířka dosahuje maximálně 950 metrů. Nejvýznamnější stavbou uprostřed parku je Letní palác (Sommerpalais) postavený kolem roku 1680 Johannem Georgem Starckesem. Během své více než třísetleté historie prošel areál mnoha změnami, takže barokní základní struktura zůstala dodnes rozpoznatelná, ale již nelze hovořit o barokní zahradě v užším slova smyslu.[2]
  • Palác Taschenberg (Taschenbergpalais) – Znovu vystavěný palác je sídlem Hotelu Taschenbergpalais Kempinski. Název pochází od Taschenbergu, dnes nepoznatelného kopce, na kterém byla budova kdysi postavena. Nachází se vedle Residenčního paláce a přímo naproti Zwingeru.[2]
  • Zwinger – Zwinger je stavební komplex se zahradami založený na souhře architektury, sochařství a malby. Areál byl postaven pod vedením architekta Matthäuse Daniela Pöppelmanna a sochaře Balthasara Permosera. Je jednou z nejvýznamnějších barokních staveb a vedle Frauenkirche je nejznámější architektonickou památkou Drážďan. Označení Zwinger se vrací ke středověkému názvu prostoru mezi vnější a vnitřní stěnou opevnění. Zwinger byl postaven v roce 1709 jako oranžerie, zahrada a reprezentativní festivalový areál. Jeho ozdobené pavilony a galerie lemované balustrádami, figurami a vázami svědčí o výtvarném stylu éry kurfiřta Fridricha Augusta I. V původním návrhu byl areál koncipován jako nádvoří nového zámku, který nebyl realizován. Teprve o století později byl Zwinger uzavřen Semperovou galerií podle návrhu architekta Gottfrieda Sempera.[2]
  • Městské opevnění (Stadtbefestigung) – Drážďanské opevnění je poprvé písemně zmíněno v roce 1299 a rostlo s městem až do svého zboření na začátku 19. století. Pevnost Drážďany obklopovala vnitřní Staré město ve tvaru prstenu. Nejznámější dochovanou částí opevnění je Brühlská terasa, pod níž je zřízeno Museum Festung Dresden.[2]

Osobnosti

  • Heinrich Schütz (1585–1672), hudební skladatel a varhaník
  • August II. Silný (1670–1733), saský kurfiřt a polský král
  • Jan Dismas Zelenka (1679–1745), český barokní skladatel
  • August III. Polský (1696–1763), saský kurfiřt a polský král
  • Wilhelm Friedemann Bach]] (1710–1784), hudební skladatel a hudebník, syn Johanna Sebastiana Bacha
  • Caspar David Friedrich (1774–1840), malíř a kreslíř, krajinář
  • Carl Maria von Weber](1786–1826), hudební skladatel, kapelník, klavírista a dirigent
  • Pjotr Stolypin (1862–1911), předseda vlády v carském Rusku
  • Max Immelmann (1890–1916), stíhací pilot, letecké eso v 1. světové válce
  • [rich Kästner]] (1899–1974), novinář a spisovatel
  • Manfred von Ardenne (1907–1997), fyzik, vynálezce řádkovacího elektronového mikroskopu
  • Günter Behnisch (1922–2010), architekt

Velká Galerie

Galerie

Germany-04144-Semperoper-DJFlickr.jpg
Germany-04219-Gottfried Semper-DJFlickr.jpg
Germany-04231-Entrance to Stable Yard-DJFlickr.jpg
Germany-04239-King Johann-DJFlickr.jpg
Dresden Luftbild Albertplatz.jpg
Dresden-Germany-Main station.jpg
FRAUENKIRCHE UF.jpg
Schloss Pillnitz Flussseite.JPG
Goldener Reiter Dresden Germany.JPG
Dresden Zwinger Gang oberhalb Eingang 203.JPG

Reference

  1. ↑ 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 PIETSCHMANN, Thorsten. Dresden : Architektur und Kunst. 1. vyd. Oybin-Lückendorf : Cybela Verlag GmbH, 2013. 520 s. ISBN 978-3-944470-00-9. Kapitola Sakralbauten, s. 89–138. (de) 
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 PIETSCHMANN, Thorsten. Dresden : Architektur und Kunst, Kapitola Residenzbauten, s. 203–266.

Externí odkazy

Interaktivní stránky

Historie, II. světová válka


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Drážďany
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Drážďany
Německo – Deutschland – (D)
Spolkové země Německa a jejich hlavní města

Bádensko-Württembersko (Stuttgart) • Svobodný stát Bavorsko (Mnichov) • Berlín • Braniborsko (Postupim) • Svobodné hanzovní město Brémy (Brémy) • Dolní Sasko (Hannover) • Svobodný stát Durynsko (Erfurt) • Svobodné a hanzovní město Hamburk (Hamburk) • Hesensko (Wiesbaden) • Meklenbursko-Přední Pomořansko (Schwerin) • Porýní-Falc (Mohuč) • Sársko (Saarbrücken) • Svobodný stát Sasko (Drážďany) • Sasko-Anhaltsko (Magdeburk) • Severní Porýní-Vestfálsko (Düsseldorf) • Šlesvicko-Holštýnsko (Kiel)

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Dr%C3%A1%C5%BE%C4%8Fany“