Eskalátory v pražském metru
Z Multimediaexpo.cz
V Praze jsou eskalátory známé především ze stanic metra. Dlouhé jezdicí schody se nacházejí v hlubokých ražených stanicích. Krátké jezdicí schody vedou výstupem na povrch z většiny vestibulů.
Obsah |
Historie
U tras metra budovaných za dob socialismu byly kratší eskalátory (zejména z vestibulů na povrch) české výroby od firmy Transporta Chrudim, delší eskalátory (ze staniční střední lodi do vestibulu u hlubších stanic tras A a B) sovětské výroby.
Při rekonstrukcích začaly být eskalátory nahrazovány modernějšími od jiných výrobců, jedním z prvních byly pohyblivé schody od firmy Thyssen ve stanici Můstek na trase A, později též od firmy OTIS (19. srpna až 20. prosince 1993 výměna ve stanici Muzeum C, od 3. listopadu 1995 výměna ve stanici Hradčanská, od 28. června 1997 do 2. března 1998 výměna ve stanici Staroměstská v rámci rekonstrukce stanice). Současně však byly uplatněny na rychlost pohyblivých schodů evropské normy, kvůli kterým nové schody musely být pomalejší. Někteří cestující proto výměnou nebyli nadšeni, protože při hloubce některých stanic bylo zdržení již znatelné.
Zřizování eskalátorů
Dopravní podnik hl. m. Prahy se řídí vodítkem, že eskalátor jako alternativu k pevnému schodišti zřizuje pro cestu nahoru tam, kde rozdíl výšek je více než 5 metrů, a pro cestu dolů tam, kde výškový rozdíl je více než 7 metrů. [1]
Začátkem roku 2008 mělo pražské metro celkem 233 přepravních ramen eskalátorů.[1] Náklady na provoz, údržbu a obnovu činí přes 100 milionů korun ročně.
Nejdelší eskalátory jsou ve stanici Náměstí Míru (délka 87,1 m, přepravní výška 43 metrů [1]) a ve stanici Hradčanská (76,2 m).[2]
Chůze po eskalátorech
V městském přepravním řádu byla již od počátků po sovětském vzoru zakotvena zásada, že cestující mají stát při pravé straně schodů a po levé straně schodů lze procházet. Někteří pracovníci Dopravního podniku však propagovali názor, že stáním převážně po jedné straně se schody nadměrně opotřebovávají.[1] Pokyn ke stání po pravé straně postupně vymizel ze zveřejněných výňatků z přepravního řádu a zůstal jen na nepříliš jednoznačném vyobrazení červených a zelených šipek na piktogramech nad schody, doplněných slovním nápisem „Neběhejte!“. Ačkoliv běhání po pohyblivých schodech bylo zakázáno vždy, někteří cestující tento pokyn chápali jako úplný zákaz chůze po nich.
Nyní čl. 7 odst. 13 Smluvních přepravních podmínek stanoví: „Na pohyblivých schodech v metru je cestující povinen přidržovat se pohyblivého madla a stát ve směru pohybu schodů. Na stupně schodů, pohyblivá madla a balustrády je zakázáno pokládat jakékoli předměty. Chůze po pohyblivých schodech je povolena jen ve směru jejich pohybu, pokud to dovoluje obsazení schodů a nedojde k ohrožení bezpečnosti jiných osob. Chůzi po zastavených pohyblivých schodech může povolit v mimořádných případech pověřený zaměstnanec dopravce.“ Není stanoveno, na které straně schodů se smí stát nebo procházet.
Externí odkazy
- Viktor Baier: Pohyblivé schody neboli eskalátory. DP kontakt 1/2008, Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s., str. 10–11
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |
Chybná citace Nalezena značka
<ref> bez příslušné značky <references/>.