František Vyskočil

Z Multimediaexpo.cz

František Vyskočil (3. září 1941 Pelhřimov) je český neurofyziolog, profesor fyziologie a farmakologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Obsah

Život

Roku 1963 s vyznamenáním ukončil Přírodovědeckou fakultu University Karlovy v Praze a v dalších letech získal tituly kandidáta věd (r. 1968), doktora věd (r. 1990), docenta (1994) a profesora (1998). Nyní působí na Oddělení neurobiologie, Katedra fyziologie živočichů a člověka, Přírodovědecká fakulta UK v Praze a ve Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR. Je členem The Physiological Society, London, Cambridge a zakládajícím členem Učené společnosti České republiky[1]. Je profesorem na několika zahraničních universitách (University of California, San Francisco USA, Kazaňská lékařská universita aj.). V dobách totality, kdy byl za své názory pracovně znevýhodňován (v r. 1968 byl členem Celoakademického odborového výboru, vedeného známým disidentem a sociologem ing. Rudolfem Battěkem), získal společnou cenu Akademií věd ČSR a Ruské federace (r. 1974). Jeho kontakty s ruskými vědci v dobách, kdy mu byly zakázány západní zahraniční pobyty, vedly k řadě objevů a byly oceněny Státní cenou Republiky Tatarstan (r. 1995) a americkou Fogarty Award r. 1992. Mimo to byl oceněn cenou Akademie věd České republiky za práci „Molekulární podstata přenosu informace na nervosvalové ploténce“, cenou Akademie věd ČR za celoživotní přínos, Purkyňovou medailí Akademie věd ČR. Je čestný člen Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně, The Physiological Society Cambridge a Londýn, Society for Neurosciences USA aj.

Vědecká a odborná činnost

Jeho laboratorní studium nervové soustavy, elektrofyziologie a biochemie nervosvalových kontaktů a synapsí v mozku vedly k řadě zajímavých nálezů a objevů, mimo jiné i o působení adrenalinu a noradrenalinu na lepší výkonnost nervových spojů a nekvantového výlevu neuropřenašečů. Je autorem a spoluautorem 450 publikací, z toho 180 v mezinárodních časopisech vč. časopisu Nature. Napsal knížku „Nervosvalové spojení“ 1990 a s MUDr. J. Slavíčkem anglicky monografii „Monophasis Action potential of the Heart, Experimental and Clinical Aspects“ 2005. V r. 1977 svými objevnými nálezy založil fyziologickou vědeckou školu studia nekvantového uvolňování neuropřenašečů, předložil ucelenou teorii tohoto druhého hlavního mechanismu přenosu informace na nervových a svalových synapsích (místech přenosu signálu). Toto téma bylo rozpracováváno nejen v jeho laboratoři a v jeho četných spolupracích, ale i na několika dalších universitách. Jeho koncepce mechanismu vzniku a působení difusního nekvantového uvolňování je součástí učebnic neurobiologie a přednáší se na mnoha universitách. Po celou dobu profesního života aktivně popularizuje vědu a je autorem více než 50 populárně-vědeckých článků v časopise Vesmír a denním tisku a naučného filmu „Neurofyziologie“ spolu s prof. J. Sykou (Čs. Krátký film, 1971, režie J. Švec). Odvysílal desítky příspěvků v čs. rozhlase 2 „Meteor“, stanice Leonardo a Česko. Organizoval přednáškové cykly pro lidovou akademii a Ústavu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů a pro mezinárodní letní kurzy (FEBS 2007 aj.). Jako člen odborné komise pro vědu a Správní rady Nadace Český literární fond po léta úspěšně zaštiťuje zájmy původní české vědecké literatury, účastní se udělování výročních cen za odbornou literaturu, příspěvků na vydávání odborných časopisů v biomedicině, poskytování tvůrčích grantů a cestovních stipendií pro mladé vědecké pracovníky a studenty. S tím souvisí i jeho další činnost ve prospěch talentované vědecké mládeže. Víc než dvacet let je členem odborných porot biologie a zdravotnictví celostátních přehlídek Středoškolské odborné činnosti (SOČ) při pražském Institutu dětí a mládeže. Věnuje se také biblickým studiím a přednáší o vztahu vědy a křesťanství.

Ohlasy vědecké práce

Úroveň jeho skutečného vědeckého významu v biomedicíně a jiných experimentálních oborech určuje počet odkazů a citací na jeho publikované práce. Jeho práce byly citovány více než 3500krát, nejznámější jsou jeho publikace z oblasti iontově-selektivních mikroelektrod v mozku a při práci lidského svalu, práce o kvantovém a nekvantovém vylučování neuropřenašečů (které objevil u savců) a o působení plynného hormonu oxidu dusnatého. Je hlavním autorem citační klasické práce o pohybu draslíku v mozku při šířící se depresi (která má zřejmě úlohu při migréně) a klinické smrti mozku, kterou vybral americký ústav pro vědecké informace (ISI). (viz Current Contents, 15, 1989 a databáze Web of Science).

Hudba

Studoval také hru na housle u Jaroslava Rychetského v Pelhřimově, pak souběžně s Karlovou universitou u Dr. Jana Čermáka na pražské konservatoři a u prof. Františka Jaroše. Byl primáriem Kvarteta Heroldova klubu komorní hudby a nyní příležitostně vystupuje se známým houslistou a primáriem Foerstrova tria Stanislavem Srpem.[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy


Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Franti%C5%A1ek_Vysko%C4%8Dil“